Jak to vidí

Mikuláš Brukner: Šil jsem u Diora. Začal jsem u kapes

V průběhu loňského roku jsem strávil sedm měsíců na stáži ve studiu Dior Couture v Paříži. Byl to můj velký sen, stejně jako je to sen tisíců dalších studentů módy z celého světa. Jak jsem se to z Pražské UMPRUM do Paříže vůbec dostal, co jsem ve studiu vlastně dělal?

Mikuláš Brukner: Šil jsem u Diora. Začal jsem u kapes
Mikuláš Brukner: Šil jsem u Diora. Začal jsem u kapes

Módní dům Dior mě přitahoval odedávna. Ať to bylo jeho bohatou historií, revolucí, kterou po druhé světové válce způsobil, nebo přehlídkami Johna Galliana, který pro Dior navrhoval v době, kdy jsem svět módy začal objevovat. Nejvíc mě fascinovala haute couture – nákladné róby a oděvy šité na míru těm nejbohatším lidem světa. To, že tam jednou budu skutečně pracovat a podílet se na tvorbě kolekcí prêt-à-porter i haute couture, by mě nikdy nenapadlo. Na stáž jsem se dostal díky shodám několika okolností. Předně proto, že dělám blog o značce Dior – kingofcouture.tumblr.com, který sledovalo celé studio Dior i jejich PR a marketingové oddělení…

Blog mě přivedl až do Cannes na Cruise přehlídku v Palais Bulles, kde jsem se seznámil s tehdejším šéfem studia Sergem Ruffieux, dnes kreativním ředitelem značky Carven. Serge mě pozval do Paříže na pohovor, kam jsem také na začátku července 2015 odletěl. Ucházel jsem se o tříměsíční stáž. Pohovor probíhal s ním a Lucií Meier, v současnosti pracující pro Jil Sander. Prezentoval jsem jim své školní projekty i tvorbu, kterou jsem dělal mimo školu. Na závěr mi rovnou nabídli, abych zůstal na šest měsíců.

Stáž začala v březnu 2016, několik měsíců po odchodu kreativního ředitele Rafa Simonse, jehož pozici dočasně přebrali Serge a Lucie. Šlo o poměrně těžké období pro celou značku, která se najednou ocitla bez jasné vize a pevného vedení. Na druhou stranu jsem viděl, jak se studio proměňuje a na jakých základních pilířích vlastně stojí. Stáž nakonec vyvrcholila nástupem Marie Grazie Chiuri, pod jejímž vedením jsem pracoval na kolekci na jaro–léto 2017.

V době mého nástupu bylo ve studiu celkem deset stážistů – k nim přibylo ještě po jednom u výšivek, pletenin, potisků a produkce. Ve Francii je velká tradice v přijímání stážistů do značek – firmy si tak připravují budoucí pracovníky, čerpají mladé nápady, ale také ukazují svou velkorysost. My studenti máme díky tomu možnost učit se od těch nejlepších návrhářů a zároveň poznáváme vrstevníky v oboru.

Všech deset nás sdílelo jednu místnost, kde jsme měli šicí stroje, pracovní desky a sklad látek. Designéři měli kancelář o patro výš, mezi naší místností a jejich kanceláří (kde u stolů kreslili návrhy, nebo na počítačích vypracovávali rešerše) bylo studio – prázdný prostor, kde probíhaly fittingy (zkoušky oděvů na modelkách). Mimochodem studio je také místo, odkud pochází většina záběrů z filmu Dior a já, díky kterému se dá poměrně dobře nahlédnout pod pokličku tvorby kolekce.

V prvních měsících po mém nástupu se systém držel stejný jako za vedení Rafa Simonse. Skupinky stážistů dostávaly jednotlivé úkoly, kdy byly vyvíjeny jednotlivé prvky kolekce. Já jsem třeba pracoval na kapsách pro kolekci Cruise 2017. Co to obnáší? Přijde za vámi designér s připravenou složkou s vizuální rešerší, kresbami, někdy dokonce s fyzickým vzorkem. S pomocí toho všeho dostanete vysvětlení, kterým směrem se vydat, a pak už je jen na vás, jak začnete. Z látek, které jsme měli k dispozici, jsme si vždy vybrali tu nejvhodnější a pak jsme z ní konkrétní vzorky šili.

Jednou za den, až dva jsme pak hotové kapsy připevnili na velké boardy, které se pak prezentují ve studiu. Kreativní ředitel a návrháři rozhodovali o jejich dalším osudu. Někdy nám řekli, kudy se vydat a kterou ideu rozvíjet, jindy se přímo konkrétní vzorky špendlily na vznikající modely. Když byl vzorek přišpendlen na maketu modelu, bylo skoro jasné, že půjde do kolekce a výroby. Mně se do kolekce dostalo kapes hned několik, ale k jejich autorství se samozřejmě nemůžu přihlásit.

Pro kolekci haute couture na zimu 2016/17 jsem měl na starost vývoj kožešinové šály, kdy mi designér ukázal skici a dal ilustrační fotografie a já jsem s pomocí umělé kožešiny vytvářel několik maket. Po několika zkouškách se pak do kolekce dostala černobílá šála se zlatou výšivkou. Mimo to jsem experimentoval se sešíváním plisé a aplikacemi stuh a prýmků.

Dva týdny před přehlídkou dochází k tomu nejdůležitějšímu – k tak zvaným attributions. Během celodenních fittingů se týden vybírají látky, ze kterých budou výsledné modely vyrobené. Na modelky oblékáme makety, ke kterým lidé z oddělení látek přikládají vzorky dostupných látek z továren z celého světa a kreativní ředitel pak volí konkrétní barvy a provedení oděvů.

Látky si Dior nechává vyrábět na míru, všechny barevné kombinace tkaných vzorů jsou jedinečné pro konkrétní sezonu. Navíc si celý dům zakládá na tom, že má vlastní desinatérku (návrhářku dezénů, pozn. red.) a tým ilustrátorů, takže všechny motivy potisků jsou unikátní a předlohy jsou ručně malované. Právě jedinečnost je základní hodnota značky, a Dior proto neváhá investovat nemalé peníze do vývoje látek a do specifických technik, které využívá. Když mají dodavatelé nějakou novinku, tak ji nejdříve představí Dior a Chanel a teprve pak se dostává k dalším firmám. Tyhle dvě značky totiž obě prezentují haute couture kolekce a pro dodavatele je velká čest a prestiž, když jejich látky využijí.

Jen pro představu, Dior každou sezonu vytvoří kolekci, která obsahuje pět set oděvů určených jak na přehlídku, tak do komerční sekce. Celkem tak studio vyprodukuje neuvěřitelné dva tisíce různých kusů oděvů za rok. Jde o obrovské číslo. Proto také na začátku roku 2016 otevřeli nové dílny, které se nacházejí hned za rohem od sídla značky. Dům na rue Jean Goujon je čtyřpatrová dílna se showroomem, skladem látek a oddělením střihové konstrukce. Ateliéry jsou fascinující svou rozlohou, ale i moderním vybavením. Všude jsou nainstalované nejnovější stroje, vše je domyšleno do detailu, aby pracovníci nemuseli dělat zbytečné pohyby, všude se svítí vykalibrovaným denním světlem, všechny dveře se otevírají na čipové karty. Zároveň ale mají zaměstnanci k dispozici venkovní terasu se zahradou, kde si můžou odpočinout.

Abych ale práci ve studiu jenom neidealizoval, tak musím říct, že čas od času nebylo co dělat. Někdy totiž v kolekci vznikají drobné prostoje, kdy je vývoj zastaven, ale přitom se ještě nezačalo pracovat na novém. Může se tak stát, že nosíte obědy vedoucím, roznášíte papíry do tiskáren ve studiu nebo vyzvedáváte balíčky z recepce. Ne každý den je výbuch kreativity, ale jako stážista – asistent studia – musíte být k dispozici všem návrhářům a jejich požadavkům. Vaším úkolem je přispívat k hladkému chodu studia, avšak někdy to prostě není jen tvorba krásných šatů. Stát se vám ale může i to, že díky tomu ve studiu potkáte Rihannu, protože jí nesete zabalené dárky.

Když už mi zbývaly poslední dva měsíce, přišla do Dior nová kreativní ředitelka Maria Grazia Chiuri z italského domu Valentino. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl být ve studiu přítomen jejímu příchodu a zároveň jsem se účastnil prvních fittingů, kde vysvětlovala svou vizi značky a její uchopení celého odkazu pana Diora. Byla to nesmírně cenná zkušenost a privilegium. Během těchto dvou měsíců (které rozpůlila třítýdenní letní dovolená) vznikla její první kolekce a celý proces vypadal podobně jako z filmu Dior a já. Nová designérka se seznamovala s chodem značky, objevovala ateliéry a zároveň se učila s nimi komunikovat – ona nemluví francouzsky a oni zase nemluví italsky. Kolekce u klientely sklidila velký úspěch, byť reakce tisku byla spíš vlažná. Já sám jsem byl a pořád jsem poněkud rozpačitý. Přehlídkou kolekce na léto 2017 moje stáž skončila.

Sedm měsíců u Diora mi přineslo schopnost rozvíjet i ten nejmenší nápad nebo myšlenku tak, abych z ní dostal absolutní maximum. Viděl jsem, co to znamená připravit přehlídku, zúčastnil jsem se každodenního života ve studiu, a hlavně jsem se naučil, že komunikace, rychlost a efektivita jsou ve světě módy velké devizy. Na druhou stranu jsem viděl, jak rychle může taková firma ukořistit nápady a jak se s tvořivostí nakládá jako s komoditou. Splnil jsem si obrovský sen, ale když jsem dostal možnost u Diora zůstat, tak jsem (po velkém otálení) velmi zdvořile odmítl. Zatím totiž nemám v plánu pracovat pro tak obrovský kolos, který mě může velmi snadno pohltit, chci si zachovat svobodu a rozvíjet svou tvořivost se škole.

Mikuláš Brukner je od roku 2014 studentem ateliéru Módní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením Pavla Ivančice. V průběhu studia absolvoval stáže ve studiích Leeda, LAFORMELA a Miro Sabo. Díky svému blogu se dostal na dvě přehlídky Dior a následně i na půlroční stáž do Paříže. V současné době pokračuje ve studiu a na jaře ho čeká bakalářská práce.