Jak to vidí

Veronika Čejková: Navštívila jsem dílny u Diora

Po dlouhém vyřizování a čekání na souhlas různých manažerů jsme se chystali na exkurzi do dílen u Diora. Naším cílem byla pařížská ulice Rue du Faubourg-Saint Honoré, kde sídlí nejluxusnější módní značky Francie. Na recepci se nás ujal galantní, přívětivý, ochotný manažer, který měl za úkol nás provést. Když otevřel dveře první z dílen, srdce nám plesalo radostí.

Veronika Čejková: Navštívila jsem dílny u Diora
Veronika Čejková: Navštívila jsem dílny u Diora

Vstoupili jsme do prostorné místnosti s velkými okny. Za stoly potaženými plátýnkem pracovaly ženy v bílých pláštích. Dívenky od pohledu sedmnáctileté i dámy ve starším věku působily spokojeně, odpočatě a soustředěně. Konečné prodejní produkty ve standartních konfekčních velikostech, tak zvané prêt-à-porter na příští sezónu už totiž byly hotové.

Během naší návštěvy pracovali na haute-couture – vysoké krejčovině. Oděv je šitý na míru z luxusních materiálů a jeho design se nikdy neopakuje, je určen pouze pro jednoho nositele. Krejčovskou pannu si přizpůsobují dle rozměrů zákazníka, poté vzniká model nanečisto. Až když je tvar dokonalý, postupují pečlivě dál. Každá operace probíhá ručně a je do ní zapojen celý tým, takový způsob práce vyžaduje hodně času. V první dílně se pracuje s lehkými materiály, například s hedvábím. Ve druhé jsme mezi švadlenami viděli pracovat i usměvavého muže, dělá se tu se svrchovými materiály jako je vlna.

Před deseti lety mě jako středoškolačku na oděvní škole demotivoval přístup okolí. Učitelé působili, až na výjimky, unaveně a apaticky. Učili podle osnovy z dob komunismu, zatímco ve výrobě už se dávno používaly jiné postupy a střihy. Unaveně na mě působilo i okolí. Všichni se ptali jen na to, proč tento obor studuji, když nás svým zbožím dávno převálcovala Čína, a jestli si myslím, že to má cenu.

Odpovídám jim, že má. Překvapují mě například restaurace, květinářství a další podniky, které čím dál častěji poptávají pro své zaměstnance oděvy na míru. Pro speciální příležitosti chtějí mít muži i ženy padnoucí šaty. Také u běžných šatů oceňují zákazníci originalitu. Obzvláště ženy si vybírají z menší sériové výroby, nestane se jim pak, že potkají další dvě kolegyně ve stejných šatech.

Věřím, že textilní průmysl se u nás znovu probouzí. Ve velkých městech můžeme vidět spousty akcí, které podporují český trh. Existuje mnoho atelierů a showroomů, kde se můžeme s návrhářem setkat a nechat si od něho ušít oděv na míru nebo si vybrat „kousek“ z jeho kolekce. Máme možnost si koupit i textilní materiál od českého výrobce.

Krize textilního průmyslu má možná kořeny v porevoluční době. Každý chtěl produkty ze zahraničí. Kvalita výrobků nebyla podstatná, lidé si užívali nakupování, mohli mít všeho hodně za malou cenu. Dnes to vidím na malých městech, kde jdou lidé nakoupit na tržnici a je jim celkem jedno, kdo a za jakých podmínek jim oděv ušil. Chápu, že zde hrají role peníze - pro každého není možné oblékat celou rodinu do návrhářských kousků. Existuje snad jakási střední cesta. Mnoho větších firem poskytuje čím dál více informací o výrobě a myslí na společenskou zodpovědnost. Můžeme si vybírat, koho podpoříme. Jedině tak se může kvalita textilu a oděvu u nás i ve světě stále zlepšovat.

Návštěva u Diora mi dala možnost srovnat jejich výrobu s naší. V České republice existují návrháři, kteří jsou schopni dosáhnout srovnatelné kvality, bohužel nám chybí zákazníci, kteří by byli ochotni zaplatit za takovéto postupy. Výrobní proces u Diora je velmi časově náročný, tudíž velmi nákladný. Cením si způsobu výroby, kde je vidět pečlivost lidské ruky a pečlivost při výběru materiálů. Výsledný produkt dostává lidskou přidanou hodnotu, nebojím se říct, že má „duši“.

Veronika Čejková je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové z Ateliéru textilní tvorby. Současně je na pracovní stáži v ateliéru Zuzany Veselé. Sama se začala věnovat autorské tvorbě a vytváří malé série oděvů. Ve své budoucí diplomové práci, chce zapojit všechny procesy výroby textilního materiálu až po konečný oděvní produkt.