Jak to vidí

Josef Smutný: Praze hrozí zpomalení rozvoje na dobu neurčitou

Náš národ má své osobnosti i v oboru architektury. Jsou to děkani fakult architektury, odborníci ocenění za přínos v oboru, všeobecně respektované osobnosti, ale i běžní architekti, kteří denně pracují se stavebními předpisy, a ti v drtivé většině říkají: „Prosím, Pražské stavební předpisy (PSP) jsou navrženy jako moderní a vhodný nástroj k rozvoji Prahy. Zanechme je, město je potřebuje.“

Josef Smutný: Praze hrozí zpomalení rozvoje na dobu neurčitou
Josef Smutný: Praze hrozí zpomalení rozvoje na dobu neurčitou

Slušný a zkušený politik by tento spojený hlas odborné veřejnosti vyslyšel. Politik neuvážený ale začne spojovat architekty s lobby developerů nebo postaví stavitele a architekty do role rukojmích bývalé Rady, případně začne kritizovat zodpovědnost bývalého primátora či vyhrožovat soudem. Často se projeví absolutní neznalostí územního rozvoje, legislativy i názvosloví, neznalostí samotného dokumentu a nepochopením principů plánování. A to přesto, že jako člověk rozumí tomu, že města jako Vídeň, Kodaň, Amsterdam či Brusel, města s dvakrát až třikrát větší hustotou obyvatelstva jsou funkční a krásná a řazená na prvních místech v žebříčku kvality života ve světě.

Slova jako hustota, developer, parkování se stala magickým strašákem, vycházejícím z úst politiků stejně jako komunistické zastrašování mandelinkou bramborovou v roce 1948. Politici by si měli dávat pozor na to, jak se odborně vyjadřují, protože ze své pozice velmi snadno manipulují veřejností a laiky.

Ministryně pro místní rozvoj si za rukojmí vzala stavebníky, projektanty a celou Prahu, a spolu s primátorkou dodnes tvrdí, cituji: „Domníváme se, že notifikace je potřebná.“ A dodnes ani jedna z nich neukázala odpověď z Bruselu, že tomu tak skutečně je. Přičemž notifikace technických předpisů pro průmyslové výrobky, zemědělské produkty, informační služby a návazné nově vzniklé normy je jediným reálným důvodem ministerstva pro pozastavení účinnosti PSP.

Stavební předpisy jsou především odborným problémem – architektů, urbanistů, sociologů, právníků. Politici a veřejnost mají možnost dokument, protože je veřejný, komentovat a diskutovat o něm. Nemohou ale převzít roli tvůrců či soudců, stejně jako nemohou jít operovat srdce. A tomu, myslím, rozumí každý občan i politik.

Česká společnost se vykazuje vzájemnou nedůvěrou a neuměním pověřovat. Teď ale musíme společně usilovat o nápravu v co nejkratším čase. Prahu a Institut plánování a rozvoje (IRP) jistě podpoří Česká komora architektů (ČKA), Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) i fakulty architektury. Měly by poskytnout i potřebnou odbornou součinnost.

Není totiž pravda, jak tvrdí mnozí v čele s pražskou primátorkou, že za současného stavu nezavládne chaos. Chaos už nastal. Nastal prakticky okamžitě mezi projektanty a stavebními úřady. Úředníci musí denně pracovat s předpisem celorepublikovým – rozdílným, a pracovat s ním neumějí i proto, že není pro Prahu a její prostředí vhodný. Velmi brzy se tato nejistota přenese na stavebníky. Začíná být zřetelné, že dojde k finančním škodám, že hrozí zpomalení a zastavení projektových prací, následně zastavení připravovaných stavebních investic a vůbec rozvoje Prahy na dobu neurčitou – do doby odsouhlasení dalších nových pražských stavebních předpisů.

Ti, kteří jednali neprofesionálně a způsobili, že Praha je v chaosu a nefunguje řádné a stabilní stavební právo, by měli odstoupit. Jedná se ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou, ředitelku odboru stavebního řádu Marcelu Pavlovou a šéfa poradců MMR Lukazse Kryňského.

Josef Smutný je hlavním architektem ateliéru ilex design. Je aktivní v pracovních skupinách pro památkovou péči a zahraničí ČKA a v projektech týkajících se veřejného prostoru. Je gestorem pro národní projekt Export projektových prací, který běží ve spolupráci s Českými centry. Koordinuje spolupráci Visegrádské čtyřky na poli sjednocování a rozvoje stavební legislativy a architektonických soutěží. V roce 2014 byl členem pracovního týmu pro spolupráci s MK a členem poradního sboru MK ke znění nového památkového zákona. Praxi získával v ateliéru Vlada Miluniče, kde spolupracoval na projektu Tančícího domu. Absolvoval FA ČVUT u Aleny Šrámkové a Školu architektury na AVU u Emila Přikryla.