Komentáře

Ono to věčné nestíhání je dáno taky tím, že od krajinného plánování po olivy u oken je stavění zcela provázaný systém. Nevyjde jedna, dvě věci, někdo nedodá něco včas, změní se cokoli v organismu stavby, nebo proležíš týden v posteli a pyramida se začne nezadržitelně hroutit. Když pak kromě konkrétního projektu musíš dělat ještě něco bokem, výsledkem je peklo na zemi. Nevidím ale důvod to roztrubovat (nota bene se ještě chlubit, jak mají někteří ve zvyku), pokud se mě někdo vyloženě nezeptá (což zpravidla nastane, pokud vypadám, jako když jsem právě opustila hrob). Ale myslím, že časem člověk získá lepší odhad a ochodí se to.

A.

Vítku , ale je fajn, že jste si to přečetl.... Jinak mám to podobné jako Moonroot, prostě mě to baví a chci to mít dokonalé. Řekl bych, že bez toho už si žádný projekt ani neumím představit. A po odevzdání se mi po té noční práci i celkem i stýská.... Každopádně když jsem byl v prváku a druháku na FA, tak jsem vůbec ty nocovky nejel začal jsem je praktikovat později, když mě ta práce opravdu začala naplňovat...

Nejsem vůbec z oboru, ale tohle naprosto chápu. Já se živím při studiu jako kreslíř, dělám především loga a přebaly na nahrávky, případně další kresby pro merchandise kapel. Ty probděné noci už asi nikdy nespočítám a nejen proto, že chci mít vše nejlepší a jak píšeš, dost dobré to není nikdy, ale hlavně mě to strašně baví a prostě mi je líto jít spát když můžu ještě něco udělat.. :D

Už mě přijde tento "kolorit" nespaní a nekonečného chlastání kafe a redbullu trapný. Proč se tohle vůbec děje? Proč se nad tím ještě víc pozastavovat? Prostě velké dílo potřebuje velké oběti. Tečka.