Pod rukama

Bloker Petr Novák: Práce rukama je povznášející

Bloker Petr Novák pracuje jako dokumentátor v Národním technickém muzeu. Svoji lásku ke strojům a lidské práci nezapře ani ve své dílně v samém srdci pražského Břevnova. Část strojů, které mu pomáhají při výrobě ručně dělaných bloků, si vyrobil nebo navrhl sám. „Když někdo něco umí a dělá to rukama, tak je to povznášející a osvobozující. Hrozně si těch lidí vážím,“ říká a listuje starým atlasem hub.

Bloker Petr Novák: Práce rukama je povznášející
Bloker Petr Novák: Práce rukama je povznášející
„Tady vidím i ty nedokonalosti. Je to strašně krásný, nemůžu si pomoct!“
„Tady vidím i ty nedokonalosti. Je to strašně krásný, nemůžu si pomoct!“
„Kostra vypadá strašně hezky. Navíc se kosti u kostlivce poměrně dobře vyřezávají.“
„Kostra vypadá strašně hezky. Navíc se kosti u kostlivce poměrně dobře vyřezávají.“
„Některé staré věci tak snad vracím do života.“
„Některé staré věci tak snad vracím do života.“
„Dělá mi radost, když vidím, že si někdo blok s radostí vezme, usmívá se a bude si do něj psát.“
„Dělá mi radost, když vidím, že si někdo blok s radostí vezme, usmívá se a bude si do něj psát.“
Z břevnovské ruční dílny Petra Nováka.
Z břevnovské ruční dílny Petra Nováka.
Od blokera!
Od blokera!
Při odpočinku na Břevnově.
Při odpočinku na Břevnově.

Text: Tereza Lišková • Foto a video: Tomáš Princ

Petr Novák sedí v malé dílně, kde dříve rámoval obrazy a brousil nože. Nakonec se díky souhře náhod pustil do výroby bloků. „U kamaráda jsem kdysi viděl ručně vyráběné bloky a říkal jsem si, hele to je výzva,“ říká o začátku své cesty za autorským dílem z papíru. Jednoho dne se zmínil před tchánem, který zrovna dělal v papírenském průmyslu, že by chtěl začít dělat bloky. „Najedou tchán volá a říká, ať si v sobotu přijedu pro tunu papíru. Tak jsem jel a přivezl to. Složil jsem ji v garáži,“ vzpomíná Novák. Na místě se pak rozhodl, že se do výroby bloků skutečně pustí. „Tohle bych nepokreslil do smrti,“ řekl a začal.

Rozpáral blok od svého kamaráda. Podíval se, jak je udělaný, a začal zjišťovat, jak by ho mohl vyrobit sám s tím, co měl k dispozici. „Začal jsem se stavbou dílny, vystěhoval jsem přebytečný nábytek. Dal jsem tam pracovní stoly. Díky každému dílčímu úspěchu, který jsem s výrobou měl, jsem si pořizoval nové drobné stroje, které jsem potřeboval.“ Začal shánět stohovou řezačku. Papšer vyměnil za starý saxofon s muzikantem a loutkářem bydlícím v sousedství. Oprášil a opravil tiskařskou satinýrku, kterou v šestnácti letech navrhl a nechal vyrobit u kamarádů. „Co jsem si nemohl pořídit, to jsem si vymyslel a udělal,“ říká. „Chci, aby to byla ruční výroba od A do Z. Co nejvíce věcí si udělám sám vlastníma rukama.“

Novákovy bloky zdobí řízné dekory. „Když už jsem znovu oživil satinýrku, zkusil jsem udělat hlubotisk. Pak jsem přidal barvu, a tak jsem se dostal k finální podobě bloku, kterou dělám teď.“ Novák používá ručně dělané matrice, které obarví a tiskne na desky. Každý kousek, který mu projde rukama, po dokončení signuje. „Aby bylo jasný, že je to opravdu konečná,“ říká.

Novák chtěl dělat něco, co by lidi nosili při sobě, v kapse. Blok má zvláštní život. Člověk do něj začne psát. Popíše ho a buď si ho schová, nebo vyhodí. „Blok otevřeš, zapíšeš nějaký myšlenky nebo si do něj něco namaluješ,“ říká. „Když lidi řeknou: „Jé, to si schovám,“ tak to mě berou všichni čerti. To si právě lidi nemají schovávat. Mají bloky používat k tomu, k čemu slouží,“ směje se.

Aby mohl použít šablonu na tisk, kterým dekoruje desky, musí být vše z jednoho kusu. Nejčastěji ho k další práci inspirují staré grafiky a litiny, které v sobě mají dávku naivity. Jak vidí pěkné věci, přemýšlí, jak by daly převést na šablonu. „Vyfotím to, pak se to pokouším to dostat do jednoho celku. A někdy se výsledek vzoru moc nepodobá,“ říká s tím, že ty nepovedené prostě nepoužije a zkouší další. „Je spousta nádherných věcí, které se dají převést do šablony.“ Pod rukama mu projdou různorodé papíry, různé druhy plechu, nyní k práci používá zbytky po klempířích. „Mohl bych to řezat do mědi, ale to je škoda, z toho může nějaký tepec vytepat třeba přilbu.“

Novák se snaží, aby jeho bloky byly co nejdokonalejší, i tak mu ale někdy mezi barevnými kousky v obchodě připadají jako chudí příbuzní. Představuje si situaci, jak do papírnictví přijde dítě, které si podle něj v žádném případě nemůže vybrat ten jeho v tlumených barvách. „To by muselo být osvícené nebo co,“ směje se. Dítě spíše sáhne po lesklém bloku v zářivých barvách. „Takové bloky prostě dělat nebudu. V nejhorším případě si do nich budu psát, malovat a kreslit technický výkresy sám,“ říká bloker Petr Novák, který se právě pokouší vymyslet další stroj do své dílny.