Jak to vidí

Inspirační výlet za svobodnou hrou

Kde jsou děti, tam to žije. A děti jsou zásadně tam, kde je to baví. Vynechme teď klasická unifikovaná, standardizovaná a oplocená dětská hřiště. Ta své uživatele jednak fakticky vyřazují z okolního dění ve veřejném prostoru, navíc ani nenabízejí dostatek možností pro různé typy hry a obvykle nejsou přizpůsobena pro děti rozdílného věku a schopností. Pojďme se spolu vydat na eurovýlet po místech, kde se hra stává součástí urbánního prostředí paralelně s jeho dalšími funkcemi. Nemyslíme tím houpačky nasázené podél chodníků. Nejpřínosnější a nejzábavnější hra je ta svobodná. Tedy taková, u které nejsou pravidla určována nikým ani ničím jiným než samotným dítětem.

Inspirační výlet za svobodnou hrou
Inspirační výlet za svobodnou hrou

Autorka textu a fotografií: Klára Koldová

Integrace hry do měst je jednou z cest, jak pomoci městům stát se přátelštějšími pro lidi i planetu. Plánování pro hru v sobě totiž spojuje sociální a environmentální priority v jedno. Sídla, která disponují mnoha příležitostmi pro hravou interakci, pomáhají svým obyvatelům budovat vztahy jak s vystavěným prostředím, tak ostatními lidmi napříč věkovými kategoriemi. Kde se zdržují děti, shromažďují se i jejich dospělí pečovatelé a potažmo ostatní obyvatelé. Klimaticky zaměřené úpravy typu přidávání zeleně a vody do měst nejen, že pro ně utváří příjemné a rozmanité pobytové prostředí, ale při zahrnutí herních příležitostí mohou také přispět k budování respektu k přírodě – a působit tak na děti i ve vzdělávací rovině.

Brusel: pojízdné venkovní kuchyně a play-boxy

Iniciativa Cultureghem se zabývá kultivací a aktivací veřejných prostranství v Bruselu, kde se míchá množství kultur a národností, čímž se spojují různé životní styly i náplně času. Iniciativa k tomu používá sérii pojízdných venkovních kuchyní a dřevěných play–boxů, které jsou plné herních prvků zaměřených na děti různého věku a lze je pomocí elektrokol snadno dopravit kamkoliv. Pravidelně jednou týdně vše rozbalí na rozlehlé, volně přístupné zastřešené ploše, kde se v jiné dny konají trhy a která se navíc nachází uprostřed jedné z nejvíce znevýhodněných městských částí, a vznikne obrovské hřiště.

Gent: skejtování, herní prvky v parku a pojízdná herní platforma

Skejtování je v belgickém Gentu standardně povoleno téměř všude a tomu se při návrhu přizpůsobuje i venkovní mobiliář, například lavičky a zábradlí. Pokud je přece jen potřeba skejtování někde zakázat (například kvůli stížnostem obyvatel), hledá se v blízkém okolí prostor, kde tento výpadek vynahradit. Skvělým příkladem je dočasný skatepark Kleindokkaai, který byl právě z tohoto důvodu postaven na půdě aktuálního brownfieldu. Tam by se do pěti let měl začít budovat nový park a vize radnice je, že území bude již natolik spojeno se skejtováním, že se nenásilně přenese i do budoucí podoby parku.

Větší parky jsou v Gentu protkané sítí dřevěných herních prvků, které nabízejí alternativní trasy a možnost krátkého vyžití pro každého, koho už normální cesta nebaví.

Parklet je pojízdná herní platforma, velká jako jedno parkovací místo, která se může po městě snadno přesouvat a rozšiřovat nabídku herních příležitostí přesně tam, kde je to třeba.

Antverpy: město, kde chodci mají přednost před auty

Tam, kde je potřeba postavit bariéry pro auta, stačí místo nudných dopravních zátarasů použít jejich hravější verzi (jako například kruhové bloky různých velikostí) a rázem se stanou ostrůvky na skákání i místem ke spontánnímu posezení. Basketbalové hřiště zase nemusí sloužit jen pro sport, ale taky pro volnou hru i setkávání, zvlášť pokud mu chybí oplocení a funguje tak jako neformální náměstíčko (viz úvodní fotografie). Díky absenci fyzických bariér, které často podněcují ty psychické, je přístupné pro všechny bez ohledu na jejich věk, gender nebo schopnosti.

Nově zřízené obytné zóny v Antverpách neboli takzvané woonerf, kde chodci mají přednost před auty a hraní a pobíhání na ulici je povoleno, jsou do doby, než si na jejich existenci všichni zvyknou, označeny barevnými symboly po celé délce ulice.

Parku Spoor Noord dominuje rozlehlá vodní plocha, která v rámci krajinářského pojetí funguje sama o sobě. Minimalistický chodníček skrze ni ale dává najevo, že interakce je zde vítaná, a tak je okolní mělká voda neustále plná brouzdajících se dětí.

Londýn: hřiště začleněná do prostoru všech

V Londýně se na jednu stranu setkáme s rigidními ohrazenými hřišti, které dodržují snad ještě striktnější bezpečnostní pravidla, než je tomu u nás, na druhou stranu tu ale uvidíme i taková, kde jsou příležitosti pro hru nenásilně začleněny do společného prostoru všech.

V rámci stavby obytného souboru Kings Crescent byla navržena takzvaná play street na míru pro nové obyvatele i lidi ze sousedství. Svou podobou zpochybňuje vnímání ulice jako utilitárního prostoru a nabízí naopak až divadelní atmosféru se scénou plnou kamenů a dřevěných klád, netradičních laviček a multifunkčních prvků, jako je třeba dlouhý stůl uprostřed ulice.

Nicméně i velmi jednoduchými (a přitom vkusnými) prostředky lze oživit pěší ulice nebo chodníky a motivovat tak jejich uživatele k zastavení a probouzení fantazie během jinak nudné cesty z bodu A do bodu B.

Parky jsou obecně místem, kde mohou plochy pro hru zabírat více prostoru a přirozeně se mísit s jejich ostatními funkcemi. V severní části Queen Elisabeth II Olympic Park tvoří území určené pro hru s vodou zároveň rozmanitou krajinu – od říčních meandrů až po strohý kanálek, který vede uprostřed pěšího chodníku před kavárnou.

Mimochodem, přítomnost písku a vody nejenže spolehlivě vede děti ke kreativnímu tvoření, ale často také k tomu, že si zouvají boty. Chůze naboso je přínosná ze zdravotního hlediska a navíc díky intenzivnímu vnímání celého spektra vlastností povrchů (struktury, tvrdosti, teploty) generuje silnější prožitky a tím i specifičtější vztah k danému místu.

Park na ostrově Three Mills vypadá na první pohled jako obyčejná zelená plocha. Když jím ale procházíte, tu a tam se vám v zorném poli objeví nenápadné herní prvky, které jsou roztroušené po celé jeho ploše a vybízí tak k dobrodružnému objevování. Převážná část je jich přetvořena z věcí, které už na území byly (přírodních i umělých), což přirozeně podporuje imaginativní hru a představivost.

Mimo tradiční veřejný prostor stojí dobrodružná hřiště (adventure playgrounds), která jsou ohrazená a „hlídaná“ dospělými playworkery. Díky tomu ale poskytují mnoho příležitostí pro svobodnou hru včetně zažívání přiměřeného rizika. Většinou se i samy děti podílejí na tom, jak hřiště vypadá, a tvoří si tak svůj kousek města.

Na podobném principu funguje i několik iniciativ zaměřených zejména na hru s volnými prvky (loose parts play), které lze po každé hře zase uklidit. Jakákoliv plocha se tak na několik hodin může proměnit na herní prostranství, kde jsou všichni vítáni a děti si určují, co se zrovna děje, čistě podle svých preferencí i schopností.

Kodaň: když jedno místo slouží mnoha zájmům

Kodaň Park Superkilen byl navržen před více než deseti lety, aby pomohl proměnit jednu z nejvíce etnicky rozmanitých a nejméně bezpečných částí Kodaně. Podél frekventované cyklostezky vznikl pestrý společný park plný typických prvků z více než šedesáti zemí světa vybraných na základě doporučení místních obyvatel. Jeho elementy by ale fungovaly i samostatně, ať už to jsou šachové stolky, hravé lavičky všeho druhu, altánky nebo sportovní vybavení.

Jedno z největších náměstí v Kodani výborně demonstruje, jak může jediné místo sloužit mnoha různým zájmům – přes den jako školní dvůr přilehlých škol, odpoledne jako sportoviště a večer k setkávání lidí všeho věku. Žije tedy doslova od rána do noci. Pod svou vyvýšenou platformou schovává podzemní garáže – vjezdy do nich jsou kryty minimalistickým schodišťovým sezením. Liniový vodní prvek zároveň funguje jako odvodňovací strouha v případě přívalového deště. A volná plocha se využívá mimo jiné k pořádání víkendových trhů.

Místo pevného oplocení lze pro ohraničení herního prostoru (pokud je žádoucí) využít výškové modelování terénu a jednotlivé plochy buď zapustit nebo naopak vyvýšit nad okolí. Tím je splněn účel a zároveň vzniká sekundární herní krajina.

Kousek venkova uprostřed města, kde najdeme nejen kozy, králíky, slepice a další domácí zvířata, ale také třeba hromadu obyčejné hlíny, lopaty a malé vozíky na její převážení – ByOasen, je jedním z mnoha kodaňských hřišť „s obsluhou“. Přítomností dospělých se rozšiřuje paleta možných činností – od chovu zvěře po pořádání táboráků. Kromě toho hřiště disponují často hygienickým zázemím a někdy i vnitřními prostory, které jsou vybaveny stoly a deskovými hrami, papíry na kreslení a podobně.

Za (polo)veřejný prostor lze považovat i interiér, pokud je přístupný zdarma a pro všechny. Taková je budova komunitního centra KU.BE, které v sobě skrývá několik herně ztvárněných pater, mezi nimiž se dá volně prolézat, skákat, běhat a klouzat, nebo si i někde v klidu sednout a popovídat. Ve městě, kde proprší skoro polovinu dní v roce, je to vítaná alternativa k aktivnímu venkovnímu pobytu pro mnoho dětí i rodičů.

Rotterdam: veřejně přístupné vnitrobloky

Jak se jednoduše pozná opravdu child–friendly city? Když sedíte doma u večeře a slyšíte venku bouchat míč o silnici…

Veřejně přístupné vnitrobloky slouží jako oáza klidu a zeleně uprostřed jinak rušného města. Zaručují bezpečné prostředí bez aut s benefitem pasivního dohledu z oken okolních domů. Ve čtvrti Oude Norden jsou jejich vstupy navíc z ulice označeny výrazným červeným rámem, který zve kolemjdoucí dál.

Westblaak skatepark geniálně využívá úzkou parcelu mezi dvěma frekventovanými silnicemi. Podlouhlý profil mu nevadí a stížnosti na hluk ze skejtování tu nejsou opodstatněné. Díky přítomnosti stromů a laviček pod nimi ho ale používají i místní k odpočinku.

The Flying Grass Carpet je iniciativa, která se snaží oživit veřejná prostranství pomocí instalace pestrobarevných koberců z umělé trávy. Některé z nich se postupně přesouvají po světě. Ten největší je již několik let položen na náměstí Schouwburgplein (volně přeloženo jako Divadelní náměstí) v Rotterdamu. Jeho estetický přínos je možná diskutabilní, nicméně pro iniciaci hry funguje spolehlivě – zejména v kombinaci s vodními tryskami.

Proměna na město přátelské k dětské hře neprobíhá jen na fyzické úrovni, ale i té sociální. Pokud ji společnost přijímá a podporuje, může se místem pro hru snadno stát třeba obyčejné pítko.

Text navazuje na mezinárodní konferenci o taktickém urbanismu pořádanou organizací Pěšky městem v říjnu 2023 v pražském CAMPu. Akce v s podtitulem „vyzkoušejte změnu“ představila krátkodobá i dlouhodobá řešení v oblasti urbanismu, která mají za cíl pomocí dílčích změn transformovat celkové přemýšlení o „městech budoucnosti“.