Co vás vedlo k postavení prvního prototypu?
Nejsem člověk z byznysu, ani inženýrka. Byla to vášeň pro design. Chtěla jsem svůj tvůrčí proces začít u surového materiálu, ne s již hotovou koupenou přízí. První prototyp vlastně vznikl, protože jsem opravdu špatná ruční přadlena. Potřebovala jsem stroj, který by fungoval jako 3D tiskárna na vlákna. Hledala jsem malé flexibilní řešení, které by šlo upravit mým potřebám. Nic jsem nenašla. S pomocí open-source komunit kolem Arduina (platforma k vytváření a prototypování elektronických projektů) a Processingu (programovacího jazyka, který později inspiroval p5.js) a po množství slz, se mi podařilo vytvořit první prototyp stroje na předení.
Jaké materiály první prototyp spřádal?
Začala jsem s vlnou, pak jsem přešla k hedvábí, lnu, kovovým přízím a mnoha dalším materiálům. Ne všechny ale fungovaly tak, jak jsem chtěla.
Zmínila jste Arduino a Processing. Bylo programování součástí výuky, když jste začala na projektu pracovat?
První prototyp jsem vytvořila v roce 2012. Vše jsem se učila sama. Programování v té době nebylo běžnou součástí kurikula uměleckých škol, zvlášť ne v oblasti textilního designu. Myslím, že nyní už je to běžnější.
Jak se Vám podařilo přeměnit prototyp v produkt?
Na začátku to byl osobní projekt – způsob, jak si vyrábět příze na míru pro své účely. Nepředstavovala jsem si, že by se z něho mohl vyvinout nástroj pro další tvůrčí jedince jako je tomu dnes. Zlom nastal po promoci. Získala jsem financování, které mi pomohlo proměnit studentský projekt ve firmu.
Když jste projekt v začátcích představovala, jaké byly reakce?
Začnu s průmyslem – mluvila jsem téměř s každou přádelnou v Německu a vysvětlovala jim svůj projekt. Reakce byla asi taková: „Hmm, jste designérka, která vytvořila stroj, co běží pomaleji než ty naše…“ Moc tomu nerozuměli, a nebyli příliš ochotni sdílet informace nebo přehodnotit procesy způsobem, který by mohl podpořit vývoj té technologie. Měli svůj průmyslový, velkovýrobní pohled.
Vaše cílová skupina je ale jiná…
Kdysi mi řekl jeden obchodní kouč, že si musím nechat všechno patentovat. Design, stroje… Tomuhle způsobu uvažování jsem vlastně nerozuměla, a tak jsem si řekla: “Chápu, co říkáte, ale udělám přesný opak.” Po návštěvě několika veletrhů jsem si uvědomila, že cílovou skupinou jsou tvůrčí lidé jako já – designéři, malí výrobci. Rozhodla jsem se změnit směr, pracovat s touto skupinou a vše zpřístupnit jako open source.
Jakou roli hrají v tvůrčím procesu Vaše stroje?
Přístup HILO Textiles je o udržování rovnováhy mezi hardwarem a člověkem. Nejde o to, aby stroj převzal všechno. Rozhodnutí dělá člověk – může do procesu zasahovat, upravovat ho a velmi svobodně ovlivňovat výslednou podobu. Je fascinující, jak lze materiál proměnit v něco úplně jiného jen pomocí různých parametrů.
To může vést k velmi neočekávaným výsledkům, že?
Naprosto. Měli jsme skvělou spolupráci se značkou Stem. Vyvinuli jsme přízi s nadměrným zákrutem, říkáme jí Elastic Woll (elastická vlna). Je to stoprocentní vlna, která neobsahuje elastan. V průmyslovém měřítku by byl nadměrný zákrut vnímaný spíš jako chyba. My jsme dokázali, že v určitých aplikacích může jít o skvělou vlastnost, která oděvům umožňuje přizpůsobit se různým typům postav bez úprav nebo přídavku dalšího materiálu.
Jak vnímáte roli designéra?
Pro mě to není pouze osoba, která navrhuje produkt, ale má i potenciál propojovat různá odvětví. Vytvářet most mezi vědou a uživateli, a také otevírat prostor pro udržitelnost – například skrze opravitelnost, zohledňování životního cyklu produktu nebo uvažováním o širších dopadech designu.
Když mluvíme o dopadech, co konkrétně to znamená pro HILO Textiles?
Rozhodnutí pro open-source bylo v téhle oblasti zásadním rozhodnutím. Rozhodli jsme se vytvářet technologii dostupnou komukoli, nic elitního. Může to znít jako drobnost, ale má svůj dopad.
Jaké jsou možnosti, pokud má někdo zájem o Vaše stroje?
Snažíme se o rovnováhu mezi dostupností a udržitelností byznys modelu. Z mé zkušenosti není jedna správná cesta, proto nabízíme více možností. Jednou z nich je plně open-source varianta. Výkresy, kód a vše ostatní je dostupné na GitHubu a GitLabu (open-source vývojové platformy). Tato možnost je určena především makerům. Zároveň prodáváme i hotové stroje institucím, – školám, nebo textilním designérům, kteří si je nechtějí sestavit sami. Existuje ještě třetí možnost – “kit”, taková stavebnice. Ta je má nejoblíbenější. Nemusíte začít úplně od nuly. Tím, že si stroj postavíte pomocí tutoriálů, porozumíte tomu, jak funguje. Když se pak něco rozbije, víte, jak to opravit!
Jak stroje a kity vyrábíte?
Vše si sami tiskneme ve studiu. Máme téměř deset let zkušeností a v roce 2027 plánujeme zvětšit výrobu. Inspirativním příkladem je pro nás PRŮŠA. Jednu jejich tiskárnu jsem si taky objednala a sama postavila. Mám s ní výbornou zkušenost, poskytují velmi jasné instrukce. Tam míříme i s našimi kity.
Posledním pilířem Vaší práce jsou workshopy. Co se na nich lidé učí?
Učíme jak stroje používat a jak pracovat s různými materiály. Proteinová vlákna, jako například vlna, se chovají úplně jinak než třeba len. Vlákna z regenerované celulózy zase jinak než polyester a tak dále. Nabízíme také workshopy o navrhování příze – vysvětlujeme, jak se spřádá a ská, protože právě to určuje, jak bude výsledná tkanina vypadat i fungovat. Vidím zde potenciál a současně mezeru ve znalostech. Mnoho jich totiž převzal průmysl. Mojí vizí je vrátit je zpět do výbavy kompetencí designérů.
Na téma přírodních vláken naváže také připravovaná akce Materio Zpracování lnu: od historie po současnost, která představí vývoj zpracování lnu od tradičních postupů až po současné aplikace. Více informací a registrace jsou dostupné na webu Materio.
