VŠÍMÁME SI

Výprava na požářiště v Českém Švýcarsku

Nejrozsáhlejší požár na území České republiky vypukl v Národním parku České Švýcarsko během velké vlny veder na konci letošního července. Postupně zachvátil 1600 hektarů plochy parku. Oheň řádil celých dvacet dní a stal se jednou z nejsledovanějších událostí. Nezpůsobil však jen zkázu, ale i restart celého ekosystému. Jak vypadá požářiště dnes?

Výprava na požářiště v Českém Švýcarsku
Výprava na požářiště v Českém Švýcarsku

Text a foto: Klára Vajchrová

Skupinu zájemců o exkurzi na požářiště provázeli odborníci ze správy Národního parku, kteří mají na starost management lesních ekosystémů v Českém Švýcarsku. Prvotním dojmem při pohledu na apokalyptické výjevy byl pocit absolutního zmaru. Je k tomu ale důvod?

Požár, který vypukl v červenci letošního roku, byl historicky nejrozsáhlejším na území České republiky. Mezi prvními návštěvníky míst, kde požár řádil, byli i filmaři a dokumentaristé. Mapují průběh obnovy parku a pracují na dokumentárním filmu pro Akademii věd.

Oheň na území Národního parku řádil celých dvacet dní a stal se jednou z nejsledovanějších událostí. Zprávy o něm se dostaly i na titulky světových médií. V zahraničí jsou požáry takových rozměrů s postupující klimatickou změnou čím dál častější.

Drtivá většina stromů v ohniscích požáru již odumřela, nebo v blízké době odumře.

Vlevo: Ohořelé kmeny se hrdě tyčí jako poslední mohykáni v popelem zasypané krajině. Po celé jejich délce jsou patrná místa, kde oheň lačně okusoval dřevo a člověk žasne, že některé stromy v takovém stavu nadále stojí.

Vpravo: Oheň zahubil podstatnou část rostlin i živočichů, kteří se na místě nacházeli. Pes na snímku patří jedné ze zaměstnankyň Národního parku. Drží v tlapách pozůstatek vysoké.

Vlevo: Jak dlouho lesu trvá, než se obnoví? Již teď jsou patrné znaky probouzejícího se života. Prvními osadníky spáleništních ploch jsou houby penízovky a mechorost játrovka.

Vpravo: Mezi rostliny, které vítají přítomnost uhlíku a dobře se uchycují, patří hasivka orličí – odolný kapraďorost, který je schopný prorůst spálený humus. Že by hasivka dostála svému jménu?

Vlevo: Ohořelé pahýly stromů probouzejí fantazii. Několik dní po požáru prý do parku začali najíždět „lovci“ pařezů, kteří ve zkáze přírody ucítili příležitost a ze zbytků dřeva začali vyrábět a prodávat rozličná umělecká díla sporné kvality.

Vpravo: I takhle teď vypadají lesy v Českém Švýcarsku. Kontrast černé spálené půdy a jasně zelených rostlin dává naději a tvoří krásnou, proměnlivou krajinu. Borovice, břízy, duby a osiky jsou dřeviny, jejichž semenáčkům díky zmizení konkurence může oheň velmi pomoci. Najdeme je na místech, kde dříve často hořelo.

Obnova a celková sukcese území zasažené požárem je fascinující a spálené plochy se staly atraktivní lokalitou pro desítky vědců a odborníků z celé republiky. Správa parku neplánuje na holinách po ohni žádnou výsadbu. Přirozené zmlazení, které se na jaře rozpučí, by mladé sazenice převálcovalo. Kromě pocitů zmaru můžeme oheň vnímat i jako restart ekosystémů a přírodních procesů, les se pomalu vrací zpátky k životu…