Všímáme si

Venkov a jeho proměny: nad knihou Možnosti vesnice

Nová kniha Možnosti vesnice dvojice autorů Michaely Hečkové a Matěje Chabery volně navazuje na předchozí projekty O městech a lidech a 20 000: O místech a lidech. Autoři se tentokrát zaměřují na architektonické proměny českého venkova – na dvanácti případech českých vesnic předkládají příklady dobré architektonické praxe. Povedené novostavby, přestavby i práce s veřejným prostorem poskytují čtenáři náhled do světa mimo velkolepá gesta, o kterých většinou v architektuře mluvíme.

Venkov a jeho proměny: nad knihou Možnosti vesnice
Venkov a jeho proměny: nad knihou Možnosti vesnice

Text: Marek Torčík • Úvodní foto: Rozhledna v obci Heřmanice (mjölk architekti), foto: Matěj Chabera

Možnosti vesnice jsou členěny do dvanácti kapitol, každá z nich se detailněji zabývá případy a specifiky jednotlivých obcí. Originální a čtivé reportáže Michaely Hečkové jsou doplněny o citáty architektů a starostů, kteří se na daných projektech podíleli. Stejně tak jednotlivé kapitoly propojují atmosférické fotografie a ilustrace Matěje Chabery. Vesnice je v knize chápaná jako to nejmenší měřítko, na kterém lze podobné příklady sledovat. Do určité míry se jedná o ojedinělý úhel pohledu a první krok k zavádění změn v měřítku větším.

Při procházení jednotlivých příběhů vesnic, přistupujících k veřejnému prostoru s nevídanou péčí, si čtenář povšimne především různorodosti jejich přístupů. Zatímco některé obce svou činností poukazují na důležitost veřejných soutěží a transparentnost, starosta Trojanovic Jiří Novotný říká, že při vedení obce je potřeba mít odvahu dělat věci jinak, po svém. „Člověk musí být trochu diktátor a stát si pevně za svým. Samozřejmě s pádnými argumenty,“ dodává.

Hasičská zbrojnice v obci Líbeznice (architekti Tomáš Koumar, Lukáš Ehl, Jaroslav Malina a Jan Lankaš). Foto: Matěj Chabera

Právě na obcích jako jsou Trojanovice sledují Hečková s Chaberou rukopis konkrétních osvědčených architektů. Na příkladu Kamila Mrvy a jeho projektů je vidět, co dokáže architekt s intimním a dobře fungujícím vztahem k danému místu. Rukopis výrazných osob se pak podepisuje i u dalších obcích, například v Bernaticích u Rychlebských hor. Dá se tedy říci, že neexistuje nic podobného jednotné a přímočaré cestě k úspěšné revitalizaci obce.

I přes zmíněnou různorodost přístupů je v knize možné rozpoznat několik opakujících se motivů. Především v textu několikrát zaznívá ostrá kritika minulého režimu a vděk fondům EU. Český venkov byl totiž za komunismu přinejmenším opomíjený a zanedbaný. „Během normalizace se tady nic nestalo. Byli jsme skanzen,“ říká František Bartoš, starosta Poříčí u Litomyšle. „Standardy vesnic se posouvají. Po roce 1989 bylo potřeba postavit český venkov na nohy,“ dodává Michaela Hečková. Na vybraném vzorku vesnic je pak zajímavé také to, že žádná z nich neupadá do pouhého obnovování minulosti. Všechny obce totiž vycházejí vstříc moderním potřebám, snaha o zachování ducha místa neustupuje životu kolem. Jde mu vstříc.

Možnosti vesnice jsou, coby obrazový průvodce, povedeným projektem ukazujícím světlé stránky české architektury mimo obvyklé centrum pozornosti. Tu nepřitahují jen dechberoucí realizace, ale také projekty typu renovace a zpřístupnění kaolinových dolů v Nevřeni či tichá a komorní přestavba kostela v Hodslavicích.

Vlevo: Tančírna v obci Bernartice (původní stavba: Alois Utner; současná podoba: SBORWITZ Architects). Vpravo: Budova pivovaru Trautenberk, Malá Úpa (Studio ADR). Foto: Matěj Chabera

Samotná povaha textu ovšem místy vyznívá až překotně optimisticky. „Žít trochu stranou a velebit malé měřítko se možná stane v následujících letech potřebou,“ uvádí s lehkostí Hečková v předmluvě knihy, přestože pár vět předtím naráží na jeden z velkých problémů současné české společnosti: nedostatek dostupného bydlení pro mladé a nízkopříjmové rodiny.

S výjimkou Líbeznic, jejichž projekt okresní školy vyčnívá mezi ostatními realizacemi, může čtenář u popsaných vesnic postrádat větší reflexi sociálních potřeb obyvatel. Je to pochopitelné, protože kniha je především snahou o ukázání cesty vpřed. Venkov je však z velké míry také místem plným omezení; je hůře dostupný, má své vlastní problémy. Za malebnou idylkou, kterou nám kniha občas nevědomky předkládá, prosvítá náznak hlubších problémů než jsou ošklivé fasády a nedostatek zeleně.

Pokud mají Možnosti vesnice potenciál vystoupit z pouhého vizuálního krásna, je to právě v reflexi problémů, se kterými se některé vesnice potýkají. Tím nejčastějším jsou dopady ekologické krize – sucho, rozrůstající se industriální těžba a pěstování monokultur. Dalším problémem je pak i samotný turismus, stín počínající gentrifikace. Jelikož v Kvildě a podobných turistických vesnicích majitelé podniků často reálně nebydlí, „vydělané peníze odsud odtékají pryč.“

Bohužel ani architektura nedokáže vyřešit všechny naše problémy. Namísto toho nám však může ukázat cestu vpřed; nasměrovat nás k oněm potřebným možnostem uvažování nad proměnami prostoru kolem nás. A právě to se knize výborně daří.

Knihu Možnosti vesnice vydalo nakladatelství Meziměsto v roce 2021. Pořídit ji můžete zde.

Michaela Hečková (*1986) se dlouhodobě věnuje architektuře v menších českých městech či obcích. Je spoluautorkou a editorkou kulturní strategie MČ Praha 10, MČ Praha 14 a města Broumov. Působí jako tajemnice redakční rady Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy a píše pro architektonický blog campuj.online pod hlavičkou Centra pro architekturu a městského plánování (CAMP).

Matěj Chabera (1982) je designér propojující obory grafického a produktového designu. Jeho tvorba staví na obsáhlé a neustále se vyvíjející osobní metodologii, která pro něj svým významem převyšuje vizualitu či styl. Chabera navrhuje vizuální identity, knihy, experimentální objekty, průmyslové produkty a nábytek.