Všímáme si

V noci na pomezí. Chůze krajinou Josefa Divína

„Obdivuji horizont,“ říká Josef Divín, český sklářský výtvarník, jehož díla v sobě snoubí křehkou matérii skla s ocelovou šedí kovu. Divínovy obrazy i objekty skrze tento kontrast získávají nový rozměr. O intenzitě jejich výrazu se lze přesvědčit na výstavě Krajinou noci, která je do 4. ledna 2019 k vidění v pražské Galerii Kuzebauch.

V noci na pomezí. Chůze krajinou Josefa Divína
V noci na pomezí. Chůze krajinou Josefa Divína

Text: Marek Torčík • Foto: Ondřej Galia

Tvorba Josefa Divína balancuje mezi dvěma póly: střídají se v ní skleněné obrazy s objekty z foukaného skla; osciluje mezi chladnou povahou natavovaného kovu a žárem horoucího skla. Své objekty autor z větší části pojmenovává jednoduše: Nádoby. Tato díla ze skla foukaného z části volně, z části do dřevěných či sádrových forem, působí mnohdy až surově, téměř neopracovaně; autora podle jeho slov přitahuje antické etruské a byzantské tvarosloví. A opravdu – jeho výtvory evokují jakousi moderní variaci na tvary z dávné historie. Jde tak zpátky k archetypální divokosti a zmiňovaná surovost se stává prostředkem k vyjádření emocionality a vnímání světa.

„Nejde o pouhé vázy,“ říká výtvarník, „pracuji s nimi jako s kompaktním tvaroslovím. Vzdávám se užitnosti, stávají se z nich svébytné objekty, které vnímám jako nádoby.“ Foukané tvary, které lze poznat podle záměrně ponechané kopny, Divín autorsky upravuje broušením: „Je to nedílná součást procesu, zasahuji do studeného povrchu skla a jemnými nuancemi mohu celý tvar rozechvět, nebo utišit. Mým vzorem byl a je Marián Volráb, který umí mistrně pracovat s brusem.“

Josef Divín u svých nádob ponechává kopny – horní části vznikající při foukání na sklářské píšťale, které se běžně odřezávají

Na druhé straně Divínovy tvorby nalézáme obrazy: plochy skla subtilně evokující tichou, vylidněnou krajinu. Ta je, jak ostatně sám autor přiznává, jedním z těžítek jeho tvorby: „Mezi mými foukanými objekty a skleněnými obrazy je symbióza. Má hlavní inspirace je měnící se krajina. Obdivuji ticho, déšť a zamrzlou plochu, padající sníh, horizont.“

Není tak divu, že v příznačně pojmenované výstavě Krajinou noci v Galerii Kuzebauch představuje novou sérii obrazů, které evokují krajinu různých částí dne nejen názvy, ale i prací s horizontem nataveného kovu, jinovatkou či samotnou barvou zšeřelé krajiny. Jejich plochy se tak stávají prazvláštními zrcadly, skrze která může divák nahlédnout do krajin vnitřních. Klid, který evokují, vyzývá k tiché introspekci. Z jeho práce je zřejmý jeho obdiv k tichu, k monumentalitě míst a tvarů.

Během výstavy Krajinou noci v Galerii Kuzebauch v Praze představuje Josef Divín jak své skleněné obrazy, tak prostorové objekty

„Vystavené práce jsou živeny jeho zostřeným smyslem pro vizuální a existenciální hodnoty přírody a atmosférické jevy,“ uvádí v kurátorském textu k výstavě Sylva Petrová. Petrová mimo jiné upozorňuje i na Divínovu schopnost vizualizovat klid a harmonii. A dodává: „Na druhé straně tu cítíme i potenciální napětí: tenzi známou z klidu před bouří, jak ji dokážou v podobné emoci zpodobnit japonské malby, dřevořezy a vrstvené laky.“ Kurátorka výstavy rovněž postihuje orientální moment tvorby, kde autor podle jejích slov prokazuje dovednost pracovat s významem volné plochy, se zámlkou, překvapivým zjevením se barvy při průsvitu skla, vytříbeným smyslem pro stylizovaný stříbřitý dekor.

Vladimír Kopecký, v jehož ateliéru výtvarník studoval, o Divínovi mluví jako o někom, kdo nemá pochybnosti a vždy přesně ví, co dělat. Kopecký je také jedním z Divínových vzorů. „Otevřel mi oči,“ vzpomíná. „Naučil mě přistupovat k umění jinak, a přesto si zachovat velkou dávku velkorysosti i pokory. Často si vybavuji jeho slova: ‚Dělám, co dělám, nic s tím nenadělám.‘“

Galerie Kuzebauch pořádá předvánoční setkání spojené s komentovanou prohlídkou výstavy Krajinou noci s autorem vystavovaných děl Josefem Divínem. Součástí programu bude i uvedení nové edice knihy České sklo od autorky Sylvy Petrové. Setkání proběhne 18. prosince 2018 od 16.30 do 18.00 v Galerii Kuzebauch na pražské adrese Říčanova 19

Obrazy, stejně jako skleněné objekty, vznikají bohatou kombinací technik, mezi které mimo jiné patří foukání, ruční tvarování na huti, lehání, broušení, rytí… Specifikem Divínovy tvorby je však setkávání skla s kovem, občas jako by se až snažil zakrýt povahu samotného materiálu. Technice natavování kovových fólií na povrch skla se autor věnuje již více než deset let. Kontrasty mezi drsným, neopracovaným povrchem kovu a kresbami, které na povrchu vytváří, se setkávají s nepokovanou a jemnější plochou skla. Dialog funguje organicky. Výsledek není nepodobný měděné patině historických artefaktů, jejichž tvary Divínovi imponují. Divín říká, že využitím kovových fólií dodává křehkosti skla další rozměr, hloubku a plán. „Jde o výjimečná díla, která jsou takto právem hodnocena i v zahraničí,“ zaznělo z úst Sylvy Petrové během zahájení výstavy.

Josef Divín se narodil v roce 1982 ve Valašském Meziříčí a vystudoval tamní uměleckoprůmyslovou sklářskou školu, odtud pak pokračoval na pražskou UMPRUM, kde navštěvoval ateliéry pod vedením profesorů Vladimíra Kopeckého a Vladimíra Vančáta. Do svého rodného kraje se po studiích vrátil a v současnosti působí jako pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí, kde vede obor Design skla a světelných objektů. Divín je držitelem několika ocenění, vystavoval hojně v zahraničí i v České republice.