Obrazem

Má své obdivovatele, kupce i napodobitele po celém světě – české ateliérové sklo

V České republice dnes působí čtyři početné generace sklářských umělců. A právě na ně směřuje svou pozornost i pražská galerie Kuzebauch, která nyní pro pařížské publikum přichystala výstavu STRUCTURES. Výběr českého ateliérového skla zazáří mezi 10. a 13. zářím na mezinárodním bienále uměleckých řemesel a tvorby Révélations v Paříži.

Má své obdivovatele, kupce i napodobitele po celém světě – české ateliérové sklo
Má své obdivovatele, kupce i napodobitele po celém světě – české ateliérové sklo

► switch to english version

„Lidstvo zná tajemství výroby skla již sedm tisíc let, jako ryze výtvarný materiál se ale sklo uplatnilo až ve 20. století. Teprve tehdy se rodí první abstraktní skleněné sochy. A čeští sklářští výtvarníci patřili k prvním na světě, kteří dokázali rozostřit hranici mezi užitým a volným uměním,“ říká Petr Nový, kurátor galerie Kuzebauch a hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

„Na výstavu jsme vybrali šest z nich. Přestože jde o výtvarníky rozdílného věku a estetického cítění, spojuje je snaha po poznání struktury materiálu,“ dodává. Přestože podle jeho slov patří stále výsadní postavení skleněné tavené plastice, umí čeští sklářští umělci výtvarně zhodnotit technologická specifika dalších postupů – z volné ruky či do formy foukané sklo, brus, rytina, malba a fusing.

Jaroslav Bejvl jr. využívá technologii foukání do kovových forem – v archivu našel formy ikonických designů ze šedesátých let, do nichž fouká skleněné baňky, které následně ještě rozfukuje a de(re)formuje. Z původních návrhů tak zůstávají tušitelné pouze struktury – výsledné tvary získávají daleko organičtější tvar.

Pavlína Čambalová dokazuje, že i tradičním ryteckým kolečkem lze stvořit umělecké dílo hovořící skrze mělké linky a hluboké zářezy současným jazykem. Rytina se v ateliérovém skle většinou používá jako doplněk předem definovaného tvaru. Jak ukazuje Čambalová, existují i výjimky, kde je koncepce díla rytině podřízena.

Klára Horáčková vytváří pomocí ztavování skla působivé krystalické objekty podobné přírodním krystalům. Na pozorovatele objekty působí, jako by je nestvořil člověk, ale příroda sama.

Ivana Houserová ve svém díle dokázala, že česká tavená plastika v sobě stále skrývá pozoruhodné výtvarné možnosti. Plastika vznikla během stáže Ivany Houserové v Musée du Verre de Sars-Poteries, spojuje v sobě českou a francouzskou sklářskou uměleckou a řemeslnou tradici.

Světový unikát – technologický postup nazvaný Vitrucell – vyvíjel Zdeněk Lhotský se svým týmem řadu let. Stavováním „skleněných buněk“ umí vytvářet struktury, jejichž barevná a strukturální variabilita je omezena v podstatě jen fantazií výtvarníka. Umění tavené plastiky tak dostalo nový impulz využitelný nejen v ateliérové tvorbě, ale i architektuře. Sám Lhotský možnosti této skleněné substance nejčastěji prezentuje v archetypálním tvaru dokonale opracovaných mís.

Minimalisticky s tavenou plastikou zachází Oldřich Plíva, který technologii tavené plastiky používá k vytváření objektů postavených především na myšlence a silné emotivnosti. Tvar, který Plíva objevuje, pulzuje jako magický předmět dávných kultur nebo meteorit.

Bienále a veletrh Révélations letos podruhé představí současný svět francouzských i zahraničních uměleckých řemesel. V atraktivním prostředí navrženém Adrienem Gardèrem poodhalí roušku tajemství, do které se halí svět uměleckých řemesel a designérů.