Obrazem

Každé perličky z Poniklé se dotkne lidská ruka nejméně desetkrát. Na konci je půvabná vánoční ozdoba

Foukaní skleněných perlí a výroba vánočních ozdob z malých skleněných perliček se v Podkrkonoší těší více než stoleté tradici. Rodinná firma Rautis, která právě takové perle a ozdoby vyrábí, sídlí ve vsi Poniklá přímo v domě původního majitele manufaktury. Rautis je dnes jedinou firmou na světě, které se podařilo zachovat technologii ručního foukání skleněných perliček a udržet tak při životě tradiční perlařské řemeslo. Spolu s tím se firmě daří reagovat i na současné potřeby a přání zákazníků.

Každé perličky z Poniklé se dotkne lidská ruka nejméně desetkrát. Na konci je půvabná vánoční ozdoba
Každé perličky z Poniklé se dotkne lidská ruka nejméně desetkrát. Na konci je půvabná vánoční ozdoba

Text: Barbora Tydlitátová Foto: archiv firmy Rautis

V Poniklé se vyrábějí především vánoční ozdoby. Sestavují se ze skleněných foukaných perlí. Vše začíná prací se sklářským kahanem, který je uzpůsoben tak, aby prohříval skleněnou trubičku po její délce. Sklo je materiál, který například ve srovnání s kovy vede teplo velmi špatně, díky tomu mohou foukači držet trubičku za oba konce jen holou rukou. Přitom ji uprostřed nahřívají natolik, že sklo změkne tak, že ho lze tvarovat.

Jakmile se trubička začne takto „vrtět“, foukač ji vloží do podélné dvoudílné formičky. Sešlápnutím pedálu svého strojku spojí vrchní a spodní díl formy a spolu s tím je do trubičky fouknuto malé množství vzduchu. „Tento strojek byl vynalezen někdy kolem roku 1872 a kromě hořáků, které se lehce zdokonalily, je mechanika stále stejná. Třeba tento můj konkrétně je někde z 50. let,“ komentuje průběh výroby Marek Kulhavý, majitel firmy a foukač v jedné osobě.

Výsledkem tohoto postupu je pak takzvané klauče, tedy řada nerozřezaných, surových perlí. Tvary perlí mohou být velmi rozmanité. Nejběžnějším tvarem vyráběných perlí je takzvaná rauta, odtud také současný název společnosti. „Výhoda našeho materiálu je v tom, že je nesmírně variabilní. Nemusíme všechny rauty nařezat na jednotlivé perle, část jich můžeme nechat pohromadě,“ vysvětluje Kulhavý výhody různých kombinací a spojů, které umožňují vytvářet i trojrozměrné vzory.

Škála ozdob z Poniklé je opravdu široká – od ještěrek přes lokomotivu až po nevěstu s ženichem. V Rautisu vzorují i na zakázku, loni třeba dostali za úkol vytvořit ozdobičku, která bude připomínat cívku a zohlední i barvy loga zákazníka.

Za povšimnutí stojí i organizace výroby ve firmě. Způsob, jak se tady pracuje, je ještě mnohem starší než samotná technologie foukaných perliček. Rautis je manufaktura, je tedy kompletně založena na ruční výrobě. Pozoruhodné je, že jde o manufakturu rozptýlenou neboli faktorskou. Většina podobných provozů v průběhu historie zanikla nebo se přeměnila na soustředěné manufaktury, kde už výroba probíhala pod jednou střechou.

Rozptýlené manufaktury fungovaly tak, že jednotlivé domy obcházel faktor, který rozdal surovinu, vybral hotové zboží a vyplatil mzdu. Podobný systém je dnes již naprosto ojedinělý, ale právě v Poniklé je velká část úkonů stále vykonávána podomně.

Práce je rozdělená tak, že přímo ve firmě pracují zhruba dvě desítky lidí. Doma se práci pro Rautis věnují zhruba tři desítky zaměstnanců. Věnují se různým úkonům: od samotného foukání, přes řezání perlí až po zmíněnou montáž ozdobiček.

Asi šesti podomním foukačům rozváží Marek Kulhavý surovinu v podobě skleněných trubiček jednou měsíčně. Většinou se fouká ze sodnodraselných, strojově vyráběných trubiček německého výrobce Schott. Někdy se využívají i vroubkované ručně tahané trubičky z jizerskohorské Desné, které po rozfouknutí vytvoří pěkný optický efekt. Dříve se foukalo i z barevných trubic. Dnes se více vyplatí foukat všechny tvary z čirého skla a následně klaučata nabarvit.

Tradičně se využívá kovových forem, které jsou třeba i stoleté, a Rautis jich vlastní kolem tisícovky dekorů. Při běžné výrobě jich využívají asi stovku. Někdy se při výrobě využívají i formy keramické. Ty jsou sice výrazně levnější, ale zdaleka ne tak přesné. Do kovu je nutné foukat zejména malé tvary, což jsou v Poniklé ty, které mají průměr kolem tří milimetrů. Obzvlášť drobounká je takzvaná svazkovina, která se dělávala ještě dříve, než se rozmohly perličkové ozdoby. Tyto drobounké perličky se foukaly z barevných trubic a pak se navlékaly na nitě a sloužily k výrobě bižuterie a oděvních výšivek.

„Barevné sklo, zelené, žluté a modré dnes foukáme jen výjimečně. Foukané perle jsou úzce propojené s lidovými kroji na Moravě, Slovensku, v Německu i na Balkáně. Dnes většinou jde právě o výzdobu krojů na Balkáně,“ vypráví Kulhavý.

Dalším krokem ve výrobě je stříbření vnitřku perliček. Stříbření spočívá v nasátí stříbřicího roztoku do klaučat, podobně jako do pipety. Klaučata naplněná roztokem se polévají horkou vodou, stříbro díky tomu ochotně a rychle redukuje na povrchu skla. Následuje proplachování vnitřku klaučat a vystříkávání přebytečného roztoku. Perle se pak přes noc suší v peci při teplotě 90 °C.

Stříbření probíhá buď jednotlivě, kdy pracovnice bere do ruky jedno klauče po druhém, nebo ve svazcích, takzvaným hromaděním. V obou případech však platí, že ženy, co stříbří, vezmou každé klauče několikrát do ruky.

Dříve se perle i zlatily, což dnes nemá pro Rautis ekonomický význam. Jako levnější alternativu nejčastěji pro účely lidové výšivky na krojích firma nabízí vystříbřené perle nabarvené transparentní žlutou barvou.

Další možností, jak perle ozdobit, je barvení a malování. Barví se smáčením do acetonových barev, které mají oproti tradičním sklářským barvám výhodu, že je není třeba vypalovat. Po namočení stačí perle nechat okapat a usušit. Komplikace při barvení mohou nastat s takzvanými porcelánkami, jemně perleťovými barvami. Ty jsou háklivé třeba i na tlak a počasí a barvířky musí vědět, kdy a jak na ně. Některá klaučata jsou navíc zdobena ručním malováním. Při dekorování hrají svou roli i třpytivé posypy.

Když dojde k řezání klaučat na samotné perle nebo jejich řady, lidská ruka bere klauče do ruky už minimálně po desáté. U větších perlí se používá řezací stroj, většina vzorů je však drobná a řeže se speciálním nožíkem v ruce. Domácí řezači povětšinou perli naříznou a odlomí. Vzhledem k tomu, že jsou perle dále navlékány na drátek do tvaru hvězdiček, bicyklů či ještěrek, tu odpadá nutnost pracného zabrušování či leštění v místě zlomu.

Jedna z pracovnic balírny nám však sděluje úskalí, která tato fáze výroby nese: „Můj manžel taky montuje z domova. Máme všude posyp, sklo máme i v posteli. Kdo to nezná, tak nepochopí. Občas je i zadek pořezanej, a to se špatně hojí.“ Mikrostřípky, jejichž odpadávání při práci těžko zamezíte, se do kůže dostanou velmi snadno.

Ve finále se dostává ke slovu třídění neboli finální kontrola kvality. Ta se provádí ručním převalováním nařezaných perlí po stole a vizuálně se kontroluje, zda nejsou na perlích praskliny. Při válení perliček uměly řezačky dříve poznat naprasklou perli i po zvuku. Třídění vadných kusů tak mohly provádět i sluchem. Poslední operací je už jen montáž samotných ozdobiček, která většinou také probíhá podomně.

Rautis dnes vyváží do Rakouska, Německa, Nizozemska, Velké Británie i na Balkán. Z většiny ale firmu živí tuzemský obchod s ozdobami. Velký význam hrají také připravované hobby sety ozdob, určené pro domácí výrobu. Na jejich přípravě se podílí i chráněná dílna ROS ZEFYRA.

Workshopy a exkurze do výroby perličkových ozdob pro školy, firmy i veřejnost jsou možné po celý rok. Firmě v minulosti pomohly přežít nelehká období spojená s krizí prodeje. Tyto zážitkové aktivity jsou dodnes pro manufakturu nepostradatelné pro fungování. „Loni jsme měli asi 13 000 návštěvníků. Právě díky exkurzím do výroby byla technologie výroby perličkových ozdob zachráněna,“ dodává Petra Hartmanová, která se dříve v Rautisu věnovala obchodu a stojí i za návrhem úspěšné kolekce Geometric.

Půvabné řemeslo je schopné obstát i dnes a nezbývá než mu držet palce i do dalších let. A kdo ho chce zažít naživo, může vyrazit do Poniklé nebo třeba do Jablonce nad Nisou, kde se exkluzivitám foukaných a perličkových vánočních ozdob věnuje aktuální výstava Současné české vánoční ozdoby v Muzeu skla a bižuterie.

23. 12. 2019

Komentáře

PŘEDMĚT		AUTOR	DATUM
Krásný článek o Krásné práci		Michael Rada	23.12.2019 18:21
Re: Krásný článek o Krásné práci		Kateřina Zvelebilová (redakce)	29.12.2019 14:28