Obrazem

Kašírováním a humorem za zářné zítřky

Sametové posvícení je satirický průvod masek, který sdružuje studenty a občanské iniciativy. Ti společně na jeden den v roce, 17. listopad, proměňují pražské ulice v recesistní veselí.

Kašírováním a humorem za zářné zítřky
Kašírováním a humorem za zářné zítřky

Text: Karolína Plachá, Tereza Lišková, Foto: Tomáš Rubín

Velké kašírované zeměkoule schnou na podlaze a čekají, až je lidé z Greenpeace obarví. Na polici hledí seřazené kartonové koňské hlavy iniciativy InBáze a stážistka z Auto*Matu ve vedlejší místnosti se zaobírá díly papírových aut. Josef Koblic, výtvarník a vedoucí dílen Sametového posvícení, nás provádí prostorem pražského Kampusu v Hybernské. Procházíme několik menších místností, kde vznikají masky do průvodu. Na místě jsou jen některé, mnohé vznikly v kancelářích a ve školách a až 17. listopadu se všechny potkají a dychtivě se seřadí do procesí.

Josef Koblic nám ukazuje i několik masek zachovaných z let minulých. Desítky ostatních se v průběhu let rozkutálely po nejrůznějších místech. Iniciativě Fór_um, která za organizací satirického průvodu stojí, totiž dlouhodobě chybí prostory pro jejich skladování. Kdyby to bylo jinak, mohlo by spolu s živým depozitářem masek vzniknout i velkolepé muzeum zhmotněných žhavých témat minulých let.

Sametové posvícení se letos v Praze odehraje již posedmé. U jeho zrodu stála a v jeho čele stále stojí Olga Věra Cieslarová. Pražská verze průvodu masek navazuje na basilejský Fasnacht, jehož historie sahá do středověku. Podoba Fasnachtu se ustálila v druhé polovině 19. století a dodnes reflektuje aktuální politické i společenské dění a kulturní problémy. Je svátkem v době masopustu a slouží k sebereflexi švýcarské společnosti a k radostnému vybouření se.

Švýcaři se na něj připravují půl roku dopředu a v průvodu pak kráčí kolem třinácti tisíc účastníků. Josef Koblic podotýká, že basilejská verze slavnosti má co do organizace a rytmu nádech disciplinovaného vojenského pochodu. Češi svůj pochod vytvářejí s větším uvolněním a zdá se, že i se zdravým nadhledem. Letos se v průvodu seřadí okolo čtyř stovek masek. Do zástupu se zapojí i sedmdesát Basilejců s hotovými maskami z únorového pochodu Fasnacht.

Základem průvodu jsou satirické výjevy různého druhu, které ukazují na nejpalčivější problémy české společnosti, své místo tu mají i témata globálního charakteru. Vedle toho, že Iniciativa Fór_um vymýšlí a vytváří svůj vlastní alegorický výjev, spolupracuje s neziskovými organizacemi a školami. Ty pak tvoří takzvané kliky, jejichž jádrem jsou laterny (přenosné a nesoucí se objekty znázorňující téma, které si každá skupina vybírá podle svého zaměření). Účastníci průvodu mají na sobě masky a kolem stojícím rozdávají pamflety – satirické texty, ve kterých svá témata konkretizují i ve formě slov.

Josef Koblic si některé masky nasazuje, aby nám je předvedl. Na chvíli se tak stává politikem, autem, Venuší i křivou zeleninou. Masky jsou často kašírované, díky tomu je maska lehká, dobře se tvaruje a její výroba je levná. V dílně se ale používají i jiné postupy a materiály– dráty, pedig a pauzák, který umožní masku prosvětlit.

Masky jsou často naddimenzované, větší a objemnější než lidská tvář. Její nositel si tedy udržuje jakousi distanc. S velkou maskou se nelze tak dobře ztotožnit jako s menší variantou, kterou by člověk měl přímo na tváři. Ani průzor pro oči nebývá na místě očí masky, tudíž se člověk pod ní nestává danou postavou, ale jen jejím nositelem. Uvnitř masek je často přidělaná helma, která celou konstrukci nese – objekt je tím lehčí a dá se v něm dýchat, hrát na hudební nástroj, vyvolávat.

Průvody vždy byly a jsou událostí celých měst, a proto se v nich přirozeně prolínají vrstvy nejrůznějších obyvatel, názorů a pohledů. Karnevalový průvod přispívá ke zdravé společnosti, k její reflexi, k přijetí kritiky, k umu vyjádření se skrze masku. Zlost se kreativně přetváří v hybnou sílu aktivního postoje. Sametové posvícení vede k nadhledu nad sebou, nad společností, nad maskami, které nosíme my i jiní. Skutečně otevřená společnost kritiku unese.

„Situace je nadmíru výtečná, jsme srdcem Evropy!
Situace je nadmíru výtečná, všem už je líp!
Situace je nadmíru výtečná, práce je čím dál rychlejší a efektivnější!
Situace je nadmíru výtečná, všichni milujeme krásné štíhlé Barbíny!
Situace je nadmíru výtečná, tak to pojďme oslavit!“ tak zní hymnus letošního Sametového posvícení.

Papír, pedig, hlína, sádra, lepidlo, karton, použitý textil, drát, voda – materiály, které jsou levné, dostupné a poměrně snadno zpracovatelné.

Masky spojuje komičnost, výsměch, ironie, ale i jistá strnulost, která má nádech hovorovosti.

Některé masky, které se zachovaly z minulých ročníků, se znovu dostávají na scénu v novém kontextu. Kachní hlavy lze například upravit na hlavy hus. Jde o satiru, lehkost, veselí.

Mnohdy je ta práce natolik orientovaná k současnému dění, že může den před karnevalem maska přestat být aktuální. Stalo se tak i v rámci inciativy za zachování Železničního mostu. Pohřeb se nekoná. V případě šťastného zvratu pak přichází na řadu cit pro improvizaci a schopnost modifikace původního nápadu.

Do průvodu patří témata, která jsou spojená se sociální péčí a problémy, se kterými se potýkají lidé bez domova. Klientky Komunitního Centra Žitná 35 připravily v rámci své Pyžamové kliky téma Inzerát na dům, který není vidět. „Nabízíme přepychové bydlení v centru Prahy, pod mostem, na čerstvém vzduchu, podle odvahy všude. Velká obytná plocha, průchozí pokoje, podlahové krytiny z přírodních materiálů. Za jasných nocí krásný výhled na hvězdy. K dispozici rozlehlá zahrada, volný výběh pro zvířata, možnost postavit přístřešek. Neonová reklamní výzdoba obýváku v ceně… no nekupte to, když chybí sociální bydlení!“