Všímáme si
Eliška Lhotská vám naservíruje zítřejší krajíc chleba – dnes a ve zlatě
Bojíte se konce zítřka? Možná vám přijdou vhod ochranné amulety ze stříbra a zlata, které vznikají v tvůrčím kvasu Elišky Lhotské. U jejich zrodu stál chléb a autorčino badatelské zanícení. Poslední výsledky průzkumu nyní Lhotská vystavuje v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. V kolekci New Archeology se vrací k tématům víry a tradičních hodnot – jejich proměnám i zapomnění.
-
Eliška Lhotská vám naservíruje zítřejší krajíc chleba – dnes a ve zlatě
-
(foto: Taja Spassková)
-
(foto: Taja Spassková)
-
(foto: Taja Spassková)
-
(foto: Taja Spassková)
-
(foto: Taja Spassková)
-
(foto: Taja Spassková)
„New Archelogy označuje šperky, které mají vzhled nějaké archeologické vykopávky, kterou najdeš někdy v budoucnu. Ta budoucnost ale nemusí být daleká, možná že se v ní pohybuješ už dnes, ale neuvědomuješ si to,“ vysvětluje Lhotská. Kolekci skládá podle postapokalyptického scénáře s nejasnými obrysy: „Chvíli se snad zamyslet, jestli pokračovat v tomhle stylu života. Jestli se scénář naplní – vše zmizí a budeme zase jen MY.“
Kurátorka Veronika Marešová vidí kutnohorskou výstavu pojmenovanou THE FUTURE IS NOW v kontextu předcházející chlebové kolekce Pomník: „Výstava rozvíjí a rozpracovává projekt, který začal vznikat již v roce 2012 při studijní stáži v Poznani, kde autorka, vytržená ze svého domácího prostředí, vnímá intenzivněji krizi současné společnosti. Nejistota a neukotvenost šperkařku obrací k domovu a atributům s ním spojeným, a ty reflektuje v chlebových instalacích.“
„Představ si svět v roce, kdy se vše rozplynulo. To, co bývalo zvykem, stalo se světelným příběhem zapsaným v binárním kódu.“
Eliška Lhotská nejprve experimentovala a překonávala technologické obtíže při zpracování hmoty. „A u toho jsem meditovala a bádala nad životem,“ dodává. „S chlebem jsem pracovala jako s materiálem, který se mi nabízí, neměla jsem nikdy úmysl sama si ho vytvářet.“ Když se vrátila z Polska, dostala ve škole zadání „Pomník“. „A mně se to celé propojilo a pustila jsem se do práce. Vytvářela jsem malé objekty přímo z chleba, a měly to být vyloženě takové pomníčky, mělo to náboženskou tematiku. Chtěla jsem odkázat na to, že víra je v životě důležitá, ať už věříte v cokoliv.“
„Nejdříve jsem pracovala pouze s chlebem jako modelovací hmotou, bylo to propojení s mým domovem, v době, kdy jsem byla na stáži. Bylo to období, kdy jsem věřila, že s koncem mayského kalendáře přijde nějaký duševní přerod…“, vzpomíná Eliška Lhotská na období, kdy si coby šperkařka přičichla k chlebu. „Přesažena významem této materie v tom pokračuji dodnes. Nyní už odlévám objekty do bronzu a samotné šperky jsou stříbrné nebo zlaté.“
Kurátorka v nich spatřuje amulety – výstražná mementa upozorňující na dlouhodobě neudržitelný a disharmonický vztah mezi přírodou a chvátající lidskou společností. Lhotská bez křiku odkazuje k lásce, pokoře, tradici a rodině, ve známých materiálech a obyčejích hledá silné duchovní významy.
Na výstavě se kousek chleba stává odlitkem historie, kterou možná zapomeneme.
Šperkařka si objekty formuje sama, zároveň spolupracuje a konzultuje s různě zaměřenými řemeslníky. Někdy využije jejich dovedností, například když jde o povrchovou úpravu šperků. „Naštěstí už si za tu dobu, co s touto materií dělám, zvykli na moje zvláštní požadavky a vždy jde o příjemnou spolupráci,“ podotýká. „Je milé, když už člověk zjistí, kde co dělají nejlépe, a naše spolupráce je dlouhodobá.“
Instalaci artefaktů v Kutné Hoře navrhl vizuální umělec Ondřej Vicena, Ondřej Gerik vytvořil grafickou podobu expozice. Za kolážemi a fotografiemi stojí Taja Spassková. „Vždy se těším, až jí ukážu nové věci. Při spolupráci je důležitý respekt, a to cítím, že my máme oboustranný, pak to může fungovat,“ dodává Lhotská.
Chcete spatřit vykopávky budoucnosti na vlastní oči a okamžitě? Výstava THE FUTURE IS NOW je v GASKu otevřena od úterý do neděle mezi 10.00 do 18.00, končí v neděli 22. května 2016. „Zatím jsem se nenabažila ani tématu, ani zpracování, v šuplíku už mám ale projekty na dalších asi pět let. Nikam ale nespěchám a snažím se nechat věci uzrát,“ uzavírá Eliška Lhotská.
Text: Tereza Lišková, foto: Taja Spassková
13. 5. 2016
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU