Téma týdne

Tvoří, jsou nepředvídatelní a milují umění – bristolští Blazers

„Spojuje nás to, že vyrábíme věci, milujeme umění, jsme tvořiví a nepředvídatelní!“ říkají Blazers – výrobci a umělci, kteří sdílejí ateliér a provozují obchod v ulici Colston v Bristolu. Mají tam létající psy, tancující tygry, tuleně jezdící na kole i kolo visící ze stropu.

Tvoří, jsou nepředvídatelní a milují umění – bristolští Blazers
Tvoří, jsou nepředvídatelní a milují umění – bristolští Blazers

Když popisují místo svého působení, všem do jednoho přijde na jazyk slovo podivný. Blaze je prostor, který probouzí a bohatě vyživuje hravost a tvořivost i ohleduplnost k životnímu prostředí. „Někteří sem přijdou a neví, o co tu jde. Ptají se, kde je přáníčko, na kterém je všechno nejlepší k narozeninám, babičko? Většina zákazníků ale obchod miluje – protože máme tolik rozdílných věcí. Hodně z nich je veselých. Apelujeme na typického bristolského zákazníka,“ říká jeden z členů komunity.

Blaze se do jedinečné bristolské umělecké scény skutečně hodí. Bristol je jako „zelené hlavní město“ na svou environmentální tvář i na alternativní obchody pyšný. Nedaleko od obchodu Blaze se nachází Gloucester Road – dvě míle obchodů, kde jsou k mání hlavně věci lokální výroby. I všechno zboží v Blaze vzniká v okruhu dvou mil kolem obchodu – i knihy, které zde prodávají. Bristol má dokonce svou vlastní měnu nazývanou Bristol Pound; ta vznikla právě proto, aby motivovala lidi k utrácení peněz v místních obchodech. Zaplatíte s ní i v Blaze.

Na začátku tento obchod vedla hrnčířka Hanne Rysgaard. „Její dílo bylo výjimečné, exkluzivní. Velmi pěkná, ale drahá záležitost. Teď je to mnohem eklektičtější, je tu něco pro každého,“ říká Marcus Fitzgibbon, který před čtyřmi lety obchod převzal. Tehdy měl obchod poloviční velikost a zbytek zabírala dílna. Od té doby, co v Blaze začali fungovat jako komunitní podnik, se nabídka rozšířila.

„Hodně jsme tu to změnili. Když jsme přišli, bylo to tu hodně malé. Nyní je to prostornější, ale je tu i více nepořádku. Ale dobrého druhu nepořádku, jen tu prostě občas máme příliš velké množství věcí,“ směje se Marcus. V tuto chvíli má Blaze asi deset členů, spolu s nimi tu své věci prodává ještě zhruba patnáct místních tvůrců.

„Nejsem vyškolený nábytkář. Naučil jsem se to sám. Ve škole jsem prošel dvěma lety v kamenické dílně,“ vypráví Marcus Fitzgibbon.

Marcus pracoval dvacet pět let jako grafický designér. „Když jsem se přestěhoval do Bristolu, chtěl jsem používat ruce a cítit věci. Předtím jsem jen seděl u stolu. Stával se ze mě malý tlustý mužík za stolem... i když pořád to trochu dělám.“ Marcus značně rozšířil pracovní záběr. Mimo jiné opravuje pro lidi ze sousedství, co je zrovna třeba.

„Mám spoustu práce venku a to mám rád. V oblibě mám obzvlášť dřevo. Je to vynikající materiál, velmi flexibilní, hodně toho odpustí. Pokud uděláte chybu, často to lze napravit,“ vypráví a dodává, že ho fascinuje, jak spolu dřevo a kov mohou v jedné věci kooexistovat. „Dřevo dobře přijímá tvář, je živé, teplé. Kov je hezký, když je starý a zrezivělý. Mám rád ten kontrast mezi tvrdostí a měkkostí a způsob, jak si navzájem odpovídají.“

V komunitě
„Bristol je místo, kam lidé přijíždějí a na nějakou dobu zůstávají. Je báječné pro umělce, výstavy, trhy a události,“ říká Lina Löfstrand, která je původem ze Švédska a do Bristolu přišla studovat umění. K Blaze se připojila po škole, nedlouho po Marcusovi. „Když jsem opouštěla univerzitu, cítila jsem se trochu opuštěně. Náhle jsem kolem sebe neměla své společenství lidí. Jako umělec se člověk může často cítit osaměle, protože tráví hrozně moc času sám se sebou.“ V Blaze Lina znovu našla své lidi: „Jsme téměř jako rodina. Je pěkné mít větší množství lidí, s kterými můžete mluvit. Práce se více proměňuje a je různorodější. Práci ve skupině zbožňuji.“

Skutečnost, že v Blaze není žádná hierarchie, může být podle Liny někdy i náročné: „Jakkoli je dobré nemít žádného šéfa, někdy je užitečné mít někoho, kdo rozhodne. Teď když chceme něco změnit, je třeba s každým dlouze mluvit. Dobré je, že všichni jsou vyslyšeni.“ Nikdo není placen za to, že v obchodě tráví čas. Členové musejí prodávat, aby získali peníze zpátky. „Tenhle byznys funguje na velmi malé finanční výměně. Všechny peníze jdou nazpátek k výrobcům. Nikdy jsme neplatili daně. Nikdy jsme totiž nevydělali dost peněz na to, aby nám je z nich ještě odečetli,“ říká Marcus.

Členové sdílejí všechny povinnosti. Každý musí vědět, jak řídit podnik a všechny věci s ním spojené, obzvlášť jak podněcovat prodej výrobků. Všichni dohromady se setkávají každé dva měsíce, ale každý týden si vymění bezpočet e-mailů. „Může to být časově hodně náročné, zejména když člověk má ještě jinou práci,“ míní Lina. Na začátku v Blaze trávila hodně času před prací a po ní. „Teď je nás víc – s méně časem.“

„Příběhy k mým kresbám obvykle přicházejí v průběhu tvůrčího procesu. Jednou bych ráda napsala knihu pro děti,“ říká Lina Löfstrand.

Také Hattie přišla do Blaze bezprostředně po dokončení univerzity, kde se věnovala textilu. „Bylo úžasné mít najednou svobodu v tvorbě – nemít žádné instrukce. Když jsem se připojila k Blaze, získala jsem prostor dělat to, co jsem chtěla. Zaměření na zvířata bylo pro mě svolením zkoumat tuhle oblast, tak jak jsem chtěla,“ říká výtvarnice, která byla od malička obklopena zvířaty a fascinaci jimi si uchovala dodnes.

„Nejraději mám barvy na bázi vody. Voda je to, co dělá práci skutečně zajímavou, protože přináší prvek nepředvídatelnosti – nikdy nevíš, kam voda bude směřovat,“ říká Hattie.

V Blaze můžete vidět i její práci s kůží. „Kůže je velmi pěkný materiál pro práci. Je docela upřímný,“ říká Hattie. Dohodla s několika továrnami, které vyrábějí kožené tašky, peněženky a také kožené interiéry aut, že jí budou poskytovat zbytky z výroby. „S kůží bych jinak nepracovala. Je vzrušující dostat velký pytel odřezků různých barev, tvarů a velikosti a snažit se vše využít, ničím neplýtvat. Znamená to, že musím být kreativní v tom, jak s tím naložím.“

Pro Hattie je v Blaze nejdůležitější komunitní aspekt. Totéž zdůrazňuje Laura Robertson, která se přidala před více než rokem: „Chtěla jsem být součástí nějakého společenství. Všichni se vzájemně podporujeme. Velmi vzrušující je také mluvit se zákazníky a prodávat. Poznáte spoustu různých lidí, kteří mají rádi umění!“

Laura studovala ilustrátorství a grafiku v Londýně. Následujících dvacet let její kreativita nadobro spala. Přišlo třináct let na poště v kanceláři. Potom měla tři děti, ty ji později inspirovaly k vytvoření dětské knihy. V Bristolu se situace změnila. „Předtím jsem umění jen studovala, v podstatě jsem nic neprodávala, a věnovala jsem se jen osobní tvorbě.“

Dnes v Bristolu žije už čtrnáct let a myslí si, že se „nakazila“ místním stylem, který je podle ní směsicí podivnosti, roztomilosti, hlouposti, vtipnosti, nic příliš vážného a těžkého. Ve své práci se také snaží zohlednit přání turistů, kteří jsou v Blaze běžnými zákazníky. „Chci dělat hodně motivů z Bristolu, jako je přístav, lodě, most – ovšem ne konvenčním způsobem. Pokud moje věci ukazují Bristol, lépe se prodávají. V tom smyslu se asi snažím být komerční. Dříve jsem dělala vše jen ze své hlavy, ale neprodávalo se to tak dobře.“

Síla různorodosti
Rose Simpson alias Jay prodávala v Blaze už nějakou dobu předtím, než se stala členkou. „Neměla jsem příliš sebevědomí, takže jen dát cenovku na má díla bylo náročné, především proto, že všichni ostatní členové jsou etablovaní umělci. Já jsem velmi mladá, nezkušená, což bylo nejdřív trochu děsivé.“ Jay do Bristolu přišla kvůli studiu ilustrace. V Blaze nyní prodává zejména své výrobky z plsti.

„Zajímalo mě, jak je možné z vlny jen s jehlou vytvořit takové věci. Jednou jsem byla nemocná a na internetu jsem se podívala na postup. Zkusila jsem to – a zcela jsem tomu propadla! Můžete udělat cokoli podle svých představ, není to jako pletení, kde je třeba sledovat nějaký vzor. Je to jako 3D kreslení,“ popisuje Jay své pocity při plstění.

„Když jsem začala, bála jsem se, že si lidé moje dílo nebudou moct řádně vychutnat jako třeba kovovou sochu nebo sklo. Protože plstěné věci působí křehce, jakoby ne příliš hmotně. Nakonec jsem přišla na to, že plstěné věci jsou velmi přátelské. Můžete vytvářet detaily a jindy zase udělat něco obrovského, nadýchaného nebo tuhého a pevného. Můžete si hrát s odlišnou konzistencí vlny.“

„Bývala jsem bioložkou. Zajímám se o kultivaci, životní prostředí a ekologii. Každá rostlinka nebo tvor jsou důležití a lidé by si jich měli vážit,“ vypráví Jay.

„Máme rádi ne příliš běžné věci, obzvlášť zvířata. Snažíme se tu neskladovat věci, které jsou pouze pěkné jako květiny nebo krajiny,“ zdůrazňuje Laura. „Máme tu divné věci, které přitahují zvláštní lidi,“ směje se Jay. „Naši zákazníci jsou obvykle lidé, pro které jsou hodnotné ručně dělané výrobky a setkání s umělci.“ Do Blaze zavítá také řada lidí mířících do nedaleké nemocnice. Většina přichází nakupovat dárky.

Víc než nákup
„Tahle ulice je příliš tichá, jakkoli je okouzlující. Máme tu plno zajímavých obchůdků a dílen – dva řemeslníci, obchod s knihami, šperky. V sobotu by tu mělo být čtyřikrát víc lidí. Přestěhovat se někam jinam? Je to velmi pěkné místo. Když tu jsme, můžeme pracovat, mluvit se zákazníky, dát si šálek čaje s přáteli,“ vypočítavá Marcus. „Také tu je v porovnání třeba s Park Street levný nájem,“ srovnává situaci ve své ulici s jedním z nejrušnějších míst ve městě. „Když jsem v krámě, často kreslím nebo maluju, protože je tu velmi pěkné světlo,“ dodává Lina.

„Pronajímatelé jsou féroví. Můžeme pověsit kolo ze stropu a je to v pořádku,“ poznamenává Marcus.

Blazers během roku uspořádají dva až tři večírky. Chtějí dát zákazníkům příležitost trávit čas společně v obchodě bez nutnosti něco kupovat. Plánují také kurzy. „Už máme několik zájemců, kteří by zde rádi učili – například jak plstit nebo vyrábět mýdla.“ Místním jde o to, udělat z obchodu místo, kde je možné pobýt, nejen přijít a nakupovat.

Blazers se snaží, aby byly věci v obchodě stále zajímavé a různorodé. Produkty k prodeji se velmi často obměňují. „Někdy je to výzva vše naaranžovat tak, aby výrobky vedle sebe nevypadaly divně, aby obchod vypadal koherentně,“ myslí si Jay. Na zadní zdi je malý výstavní prostor, který si může pronajmout kterýkoliv místní umělec. Výstava se mění každé dva týdny.

„Každý z nás dělá jinou prací. Věci zde se pořád budou měnit, záleží i na tom, kdo tady právě je,“ říká Lina – odchází totiž na mateřskou dovolenou. Marcus, který je členem nejdéle, odchází také. „Projekty někdy končí. Můj život se změnil a moje věci se moc dobře neprodávají. I když tento obchod jde ruku v ruce s přirozeností řemesla, je velmi feminní. To je v pořádku, ale moje výtvory jsou více maskulinní. Myslím si, že v tom je třeba udržovat rovnováhu. Což je ale velmi těžké, protože ne mnoho mužů – i když v Bristolu je poměrně dost umělců – pracuje s takovými věcmi, jaké se hodí pro tento obchod.“

Blaze má i čtyři nové členy a jeden z nich je muž. Paul vytváří koláže a také plete – zejména věci pro miminka! Blazers jsou lidé, kteří rádi vytvářejí věci a kteří se rádi dívají na výtvory druhých. „My všichni se zajímáme o svět kolem nás a máme zájem ukázat lidem, jak vidíme svět skrze naši tvorbu.“