Obrazem

Chvalozpěv složený z cihel

Nad obzorem se tyčí monumentální cihlová věž. Kostel Grundtvig Kirke ležící v severní části Kodaně mám téměř na dosah. Když jsem dojela na místo, oněměla jsem a ztratila se ve vertikálním světě snového interiéru.

Chvalozpěv složený z cihel
Chvalozpěv složený z cihel

Grundtvigský kostel byl postaven na památku Nikolaje Frederika Severina Grundtviga, významného dánského učitele, básníka, filozofa, historika, pastora a politika. Grundtvig (1783–1872) je jednou z nejvlivnějších osob dánské historie; z jeho myšlenkového díla vyrůstá dánské národní uvědomění v druhé polovině 19. století. Mimo jiné se zasloužil o vznik dánských lidových vysokých škol.

Ještě před smrtí tohoto dánského učence se vedly rozsáhlé diskuze o pomníku, který by vhodným způsobem uctil jeho památku. Po vlně odporu, jež vzbudil návrh sádrové sochy od sochaře Rasmuse Bøgebjerga, skupina umělců, učitelů a kněží docílila svého a vynutila si veřejnou soutěž. První soutěž proběhla v roce 1912, nicméně z ní nevzešel žádný vítězný návrh. Následující rok se v nové soutěži na 2. místě umístil návrh pamětní síně, pod kterým byl podepsán Peder Jensen Vilhelm Klint a Ivar Bentsen.

Klintův návrh je syntézou architektonických stylů. Klint sloučil moderní geometrické tvary expresionismu s klasickou vertikálou gotické architektury

Jensen Klint chtěl dosáhnout co největší jednoduchosti, a podobně jako středověcí stavitelé integroval do stavby řadu jednoduchých číselných poměrů, které umožňují vnímat stavbu s pocitem harmonie

Kostel je vybaven 1 440 židlemi. Kostelní lavice navržená Kaare Klintem je klasikou moderního dánského designu nábytku

Architekt Klint vedle toho a s vědomím, že překročil stanovenou hranici výdajů na realizaci pomníku, představil ještě návrh vítězného oblouku a náčrt zvonice kostela. Tato zvonice na sebe velmi brzy strhla obrovskou pozornost a rozhodlo se o její realizaci. Výbor pro stavbu kostela nechal v prostorách radnice vystavit model v měřítku 1:35 a vyzval krajany k přispění na její stavbu. Projekt rychle získal širokou podporu veřejnosti a dary se začaly hrnout.

Teď už zbývala poslední otázka, kam kostel umístit? Výbor doporučil umístit kostel v městské části Bispebjerg (jméno odkazuje na nedaleký „kopec“). Kostel se díky tomu později stane přirozeným centrem nově navržené rezidenční oblasti Kodaně. Čtvrť Bispebjerg se nachází jednatřicet metrů nad mořem. Stavba se tedy těší dobré viditelnosti. Zároveň je umístěn na ose mezi katedrálou města Roskilde a městem Lund, čili na historické spojnici mezi biskupstvími.

Na první pohled je zřejmý vztah mezi kostelem a jeho evropským předchůdcem, katedrálou. Poukazuje na něj například svou monumentalitou, prací se světlem, sloupy, oblouky a okny

Klint novou stavbou spojuje otevřené prostranství hlavní budovy Bispebjergské nemocnice na východě s nově vznikajícím hřbitovem na západě, který byl ve 30. letech osázen topolovou alejí. Severojižní osa protíná nezastavěnou oblast mezi městskou částí Emdrup a městský park Bispeparken, který uzavírá budova místní školy mající výhled přímo na kostel.

Pro výstavbu kostela použil zhruba pět milionů žlutobílých cihel, a aby lépe odrážely světlo, byly leštěné ručně. Cihly z dánské hlíny pálili v cihelnách Blovstrød a Ruds Vedby. Střecha je z červených cihel

Speciálně navržený vzor dodává zdivu klidný vzhled

Základní kámen kostela byl položen v roce 1921. Nejdříve byla postavena pouze jedna věž, podařilo se ji dokončit po šesti letech. Po třinácti letech byla dokončena i krypta a loď. Další práce na interiéru a na přilehlých budovách pokračovaly až do roku 1940; po Klintově smrti v roce 1930 na ně dohlížel jeho syn Kaare Klint.

Během přípravy projektu Vilhelm Klint studoval řadu dánských vesnických kostelů, zejména se stupňovitými štíty. Inspiroval se jejich tradičními stavebními postupy, použitými materiály a dekoracemi. Jako jeden z mnoha byl i Klint hluboce ovlivněn dílem N. F. S. Grundtviga a to se silně odráží v jeho práci. Jednoduché cihly jsou pokora, každodenní stavební materiál. Kostel tyčící se do výše spojuje nebeské a zemské, podobně jako Grundtvigovy chvalozpěvy. Světlo z vysokých oken zaplňuje prostor a pohrává si s jemnými odstíny stěn. Tmavé stíny v koutech kleneb napovídají, že božské se nedá popsat slovy.

Text a foto: Lucie Hlavsová