Téma

Zítřek vyrůstá z odpadu dneška, píše Bruce Sterling ve své knize Vytváření věcí. Autor věří, že designéři a data mohou zachránit svět

Bruce Sterling v knize Vytváření věcí apeluje na designéry. Známý autor sci-fi románů napsal tuto teoretickou knihu o designu v roce 2005, česky vyšla až letos. Právě přesvědčení o neobyčejných schopnostech designérů se stalo jednou z jeho hlavních motivací k napsání této knihy…

Zítřek vyrůstá z odpadu dneška, píše Bruce Sterling ve své knize Vytváření věcí. Autor věří, že designéři a data mohou zachránit svět
Zítřek vyrůstá z odpadu dneška, píše Bruce Sterling ve své knize Vytváření věcí. Autor věří, že designéři a data mohou zachránit svět

Text: Kateřina Přidalová • Úvodní foto Bruce Sterlinga: Joi Ito

„Bruce Sterling není ani historik, ani teoretik designu, a zřejmě proto se neuchyluje k žádným Marxům, Heideggerům ani Wittgensteinům tak jako většina akademických pisatelů o designu. On je prostě z jiné planety, a to je na něm fascinující,“ hodnotí knihu Jan Michl, teoretik designu a emeritní profesor Školy architektury a designu v norském Oslu. Michla jsem vyzvala, abychom si o knize popovídali. Podle něj je napsána velmi živým, až odvázaným způsobem.

„Rámcem knihy je problém změny klimatu a otázka udržitelnosti současné technologie. Oběma tématům Sterling připisuje zásadní důležitost a v knize se je pokouší řešit překvapujícími, i když ne vždycky zcela pochopitelnými metodami,“ charakterizuje publikaci Michl.

Fakt, že se Bruce Sterling už delší dobu naváží do teorie designu, není nic nového. Sci-fi a design spolu úzce souvisí. Dobové technologické možnosti definují design a zároveň otevírají fantazie o vývoji budoucím bez ohledu na to, zda jde o představy utopické (jak si představovali modernisté), nebo spíše dystopické (jak máme sklon si představovat dnes). Sterling do diskurzu designu zavedl pojem design fiction a vůbec otázky typu, co by mohlo být v budoucnu, kdyby… V zásadě kritický přístup, který je nyní hojně diskutovaný pod hlavičkou takzvaného spekulativního či kritického designu.

(foto: archiv nakladatelství UMPRUM)

Knihu vydalo Nakladatelství UMPRUM a poměrně rychle se u nás vyprodala. Je to tím, že se do designu pustil populární autor? V čem je specifická? „Všichni chceme nějak rozumět všem těm technologickým změnám, jichž jsme, ať už kratší nebo delší dobu, svědky i účastníky. Sterling takové porozumění nabízí,“ komentuje knihu Michl.

Sterling se v rámci knihy pohybuje v různých technologických infrastrukturách, od pravěku až po současnost. Vedle výkladu minulosti nabízí i své vize budoucnosti a nepřímo tak poukazuje na koncept redesignu, který Jan Michl obhajuje. Když knihu čteme dnes, skoro patnáct let po jejím prvním vydání, už to takové sci-fi není, protože v popisovaných digitálních vztazích víceméně dnes žijeme. Tyto vztahy definuje pojem SPIME, který Sterling nově zavádí. Jak se váže Michlův pojem redesign k trvalé udržitelnosti a cirkulární ekonomice, kterou Sterling spatřuje v hodnotě takzvaných SPIMů?

Vztahy k věcem

Sterling v knize rozebírá způsoby vytváření věcí, potažmo řemeslo, design a průmysl a definuje pět technokultur. Na začátku vidí artefakt, věc řemeslně vyrobenou a poháněnou lidskou rukou. Lidi žijící v infrastruktuře artefaktů Sterling označuje jako lovce a farmáře. Na rozdíl od nadcházející epochy strojů není gramotnost v této éře podstatná. Technokulturu strojů definují přesně konstruované artefakty s pohyblivými částmi, poháněné zdrojem energie, kde se obejdeme bez lidské či zvířecí síly. Stroje vyžadují inženýrské dovednosti, distribuci a financování a lidé v infrastruktuře strojů jsou chápáni jako zákazníci.

Třetí technokulturu zasazuje Sterling do období po první světové válce. Tvoří ji produkty, komerční a široce distribuované anonymní objekty. V této situaci je klíčová pásová výroba, mezinárodní distribuce, reklama a definice cílové skupiny. Lidé v infrastruktuře produktů jsou Sterlingem označováni jako konzumenti, chtějí, aby se o ně pečovalo, a požadují hotové produkty.

Následuje epocha udělátek, datovaná po roce 1989, ta už je navázaná na internet. Na scénu přicházejí elektronické hračky a programovatelné přístroje, koncovými uživateli přizpůsobitelné objekty o mnoha vlastnostech. Udělátka definuje především digitální rozhraní a jejich hmatatelná podoba už není tak podstatná. Patří sem interaktivní smartphony, notebooky, tablety a internet věcí.

Pátým, a pro Sterlinga klíčovým fenoménem, je SPIME. Tento neologismus autor vytvořil sloučením anglických pojmů pro prostor (SPACE) a čas (TIME). SPIMy jsou od začátku do konce data, digitálně vytvořená a určená pro obrazovky a internetovou síť. Jsou to identity objektu vepsané do digitálního kódu. Z udělátka se stává SPIME, jakmile se průmyslový proces výroby objektů skrze data v síti zviditelní, nasdílí. Výrobní prostředky jsou uzpůsobeny kapacitě pro tuto identitu – objekt je pojmenován, je vyslaný do světa a díky síti je dohledatelný v čase a prostoru. V ten moment se data stávají důležitější než objekty. SPIME je podle Sterlinga totiž především soubor vztahů a až v druhé řadě je hmatatelným objektem.

Ten, kdo tato data těží, je honák. Brouzdá v síti, honí a sdílí informace. Věci v éře SPIMů už nedefinuje jen jejich materiální podoba. Důležité je, že je spoluvytvářejí techno-sociální vztahy. Sterling tuto situaci ilustruje na lahvi vína. Data slouží jako výzva k interakci s lahví. Nejenže lahev vypiju, ale nasytím se i daty kroužícími kolem lahve v digitálních sítích. Mohu ji digitálně doporučit, zjistit si info o její historii, odrůdě vína. Mohu se poučit, jak víno servírovat, dozvím se, kdo navrhl design etikety nebo za kolik se víno na různých místech prodává. SPIME s sebou nese například i to, že když si lahev koupím on-line, tak zanechám digitální stopu o transakci, na základě které mi budou doporučovány další tipy na vína. Sterling zvažuje, že cca kolem roku 2035 budou SPIMy všude kolem nás.

Ve Sterlingově knize je zásadní, že jím popsané technokultury chronologicky nenahrazují jedna druhou. Nové se ukládají přes ty staré, vrství se, fungují vedle sebe. SPIMy vesměs nenahradí artefakty, stroje, produkty a udělátka. Můžeme být dnes v určitém smyslu stejně dobře farmáři, zákazníky, konzumenty, uživateli a honáky. O všem do té doby, pokud nějaká technologická inovace nezpůsobí změnu, kterou už není možné vrátit zpět. V té chvíli docházíme k hranici, kterou Sterling označuje jako hranice nenávratna. A právě tady se nové způsoby vytváření věcí ukážou jako lepší a nezpochybnitelné. (Jako příklad může posloužit náš přechod z papírových bankovních šeků na elektronické bankovnictví.)

„SPIMy, které jsou intenzivně naháněny velkým množstvím lidí, se mohou vyvíjet rychleji než jiné objekty. Jejich křivka existence bude strmější. Mají kvalitu Nové hvězdy a investorům toho vrátí víc. Jsou pozoruhodné, oslnivé, provokativní. Jsou objektem všeobecné touhy. Lidé se na nich budou chtít podílet, budou chtít znát jiné lidi, kteří je užívají, budou k nim mít vztah, budou chtít vstoupit do jejich sféry zájmu. Jsou to majáky moci a zájmu. SPIMy budou apoteózou všeho, k čemu byli za posledních devadesát let najímáni designéři,“ popisuje vášnivě Sterling.

(foto: archiv konference Fing)

Redesign v éře SPIMů

V kapitole Synchronní společnost Sterling nepřímo poukazuje na koncept redesignu, který citovaný Jan Michl prosazuje místo pojmu design. Michl tvrdí, že každý designérský čin je vždy v podstatě vylepšením předchozích řešení. Poukazuje na to, že designéři nikdy nezačínají tvořit od nuly. To znamená, že nedesignují, ale jak Michl uvádí, redesignují. Představa designu jako redesignu není mezi designéry moc populární, protože to mimo jiné zpochybňuje pojem originality, koncept velmi dobře marketingově využitelný.

Nicméně v kontextu SPIMů nabírá právě redesign nové, mnohem přijatelnější významy. Díky SPIMům je totiž minulost zapsaná v datech neustále přítomná. Všechna předchozí řešení jsou na klik dostupná. A to včetně svých chyb, které pro honáky znamenají možnost lepší a rychlejší nápravy, optimalizaci produktů a služeb. Tento rychlý proces byl v předchozích epochách vytváření věcí nemyslitelný.

„To vlastně podporuje koncepci Karla Poppera a jeho pojem objektivního vědění a takzvaného světa 3, ze kterého plyne, že veškerá umělecká díla včetně architektury a designu, ač diachronického původu, existují všechna v synchronní dimenzi, v jediné neustálé přítomnosti,“ upozorňuje Michl. A dodává, že internet a vývoj, na který Sterling poukazuje, to všechno, zdá se, jen udělal zřejmějším. „Radikálně to mění pohled na minulost v tom smyslu, že minulost ve skutečnosti žije v přítomnosti, že je permanentní součástí přítomnosti.“

Designér jako agent technosociální změny

„Sterling se celou dobu vztahuje, přímo či nepřímo, k designérům, a vůči těm je kniha nanejvýš lichotivá,“ míní Michl. Svoje okouzlení designem a designéry Sterling popisuje v kapitole s výmluvným názvem Neúprosná nutnost přitažlivosti. „Líbil se mi už název této kapitoly. V designérských kruzích se totiž považuje za korektní nadávat na vše, co souvisí se stylingem, jako na něco falešného anebo přinejmenším podezřelého,“ míní Michl.

Sterling má za to, že „... jakmile designér přestane být okázalý, síla jeho artilerie poklesne. Když někde úmyslně schází jistá dávka šarlatánství a předstírání, znamená to, že se toho na kulturním kolbišti designéra moc neděje," komentuje v knize Sterling image designérů a odkazuje se přitom na ikonu průmyslového designu Raymonda Loewyho. Sterling věří v moc designu a svojí knihou v zásadě volá po tom, aby se designéři začali zabývat udržitelnými řešeními, a je až zamilovaný do této sexy profese a designérům minulým i budoucím přisuzuje téměř nadlidské schopnosti měnit svět kolem sebe.

Samozřejmě zůstává otázkou, nakolik je tato moc přisuzovaná profesi, která je v principu postavena na mezioborové spolupráci, oprávněná. Nicméně potřeba jednat odpovědně a udržitelně (sociálně, ekologicky a ekonomicky) je podle Sterlinga výzvou jako stvořenou pro design. A SPIMy tento přístup mohou usnadnit. Naše informační éra stojí totiž hlavně na vztazích, které vytváření věcí definují. „Budoucnost si můžete vyrobit sami,“ trefně upozorňuje spisovatel.

Někteří designéři dnes, skoro po patnácti letech, kdy Sterling svůj manifest poprvé publikoval, v těchto vztazích již přemýšlejí. Étos produktů a konzumentů se v době změn klimatu a souvisejících hrozeb ukazuje jako neudržitelný. O to naléhavěji může Sterlingova kniha rezonovat právě dnes. Mohou se Sterlingovi honáci stát hrdiny dnešních a budoucích dnů?

Dnes je cirkulární ekonomika vnímána jako lék na to, jak se vyrovnat s odpadem dneška a dystopickými představami o budoucnosti. V tomto směru mohou být SPIMy velmi užitečné. Právě proto, že to jsou na klik přístupná data, metadata o produktech, tocích, vztazích, mohou cirkularitu usnadňovat. Zda je to utopie, se ještě ukáže.