Téma týdne

Ve švýcarské vsi Valendas se nebojí stárnutí domů ani inovací

Ve Valendasu se 21. září 2014 díky citlivé rekonstrukci znovu probudil k životu pozoruhodný barokní dům. Jeho krása vynikne až na druhý pohled, ale zvláštní atmosféru pocítíte hned. Vůně vosků, dřeva a vápna se mísí v klikatých a spletitých útrobách starého domu, ve kterém si můžete pronajmout dva apartmány. Správce domu má pověření informovat hosty i o tom, jak s domem zacházet. Památková péče ve švýcarském stylu.

Ve švýcarské vsi Valendas se nebojí stárnutí domů ani inovací
Ve švýcarské vsi Valendas se nebojí stárnutí domů ani inovací
Pohled na Valendas.
Pohled na Valendas.
Mezi nejcennější památky ve Valendas byly zařazeny patricijské domy Türalihuus, Engihuus, Grauhuus a Jooshuus (na fotografii).
Mezi nejcennější památky ve Valendas byly zařazeny patricijské domy Türalihuus, Engihuus, Grauhuus a Jooshuus (na fotografii).
Türalihuus připomíná vzhledem spíše venkovský zámeček než typický roubený švýcarský vesnický dům. (foto: Ralph Feiner, Hochparterre)
Türalihuus připomíná vzhledem spíše venkovský zámeček než typický roubený švýcarský vesnický dům. (foto: Ralph Feiner, Hochparterre)
Pokoj s podlahou prožranou od červotočů.
Pokoj s podlahou prožranou od červotočů.
V Türalihuus desítky let nikdo nebydlel. Zatékalo tam, krovy i střecha se částečně rozpadaly. Zároveň ho naštěstí ani nikdo špatně neopravil a v interiérech se tak dochovaly krásné dobové detaily.
V Türalihuus desítky let nikdo nebydlel. Zatékalo tam, krovy i střecha se částečně rozpadaly. Zároveň ho naštěstí ani nikdo špatně neopravil a v interiérech se tak dochovaly krásné dobové detaily.
Současné spotřebiče v černé kuchyni.
Současné spotřebiče v černé kuchyni.
Koupelna s industriálním topením.
Koupelna s industriálním topením.
Chodba.
Chodba.
Pokoj s vápennou omítkou.
Pokoj s vápennou omítkou.
Kovový věšák jako nový prvek interiéru.
Kovový věšák jako nový prvek interiéru.
Původní dřevěné obklady.
Původní dřevěné obklady.
Koupelna se starou dřevěnou podlahou.
Koupelna se starou dřevěnou podlahou.
Kamenné schodiště s průhledem.
Kamenné schodiště s průhledem.
Je libo se posadit?
Je libo se posadit?

Valendas je malá vesnice ve švýcarském kantonu Graubünden, která stojí na bývalé rušné cestě propojující Švýcarsko s Itálií. Před několika stoletími Valendas těžilo z obchodního a cestovního ruchu. V té době vznikly i vícepatrové patricijské domy na náměstí, mezi něž patří i nově otevřený Türalihuus.

Následkem odklonění rušné obchodní cesty v minulém století začalo Valendas chudnout a domy chátrat. Obyvatelé odcházeli za prací do velkých měst, sedláci se stěhovali za hranici vesnice, kde si postavili nové moderní statky. Domy se vyprazdňovaly a vesnice začala od středu pomalu odumírat.

To se nelíbilo bývalému starostovi Valendas, který před deseti lety bouchnul do stolu a řekl rázně: „ A dost.“ Propojil se s památkovou péčí v kantonu Graubünden, kam Valendas patří, poukázal na zkázu místních historických domů a začal vést kampaň na záchranu historického centra.

Pokračování příběhu zní jako pohádka. Starostu vyslyšela památková péče i zbylí obyvatelé, sehnal finance a nechal zmapovat historickou hodnotu domů. Architektonický průzkum prováděli architekti Capaul - Blumenthal. Nakonec bylo vytipováno pět nejhodnotnějších domů, které se starosta s mecenáši a památkáři rozhodli za každou cenu opravit a najít pro ně nové využití.

Ve Švýcarsku je možné během pár let sehnat dva miliony švýcarských franků na dobré účely, v tomto případě na opravu domu. Na fotografii jsou opravená kamna.

Souběžně s tím zahájila v roce 2005 etablovaná švýcarská nezisková organizace Heimatschutz, která se zabývá ochranou památek a péčí o dobrou architekturu, projekt „Zažijte prázdniny v památkově chráněné budově.“ A jeden z vybraných domů – Türalihuus, který ve vsi Valendas patřil k těm nejvíce zdevastovaným – do konceptu nového projektu výborně zapadl. Ve spolupráci s investory a radnicí se podařilo dům odkoupit a najít pro něj nové využití.

Zakázku na opravu domu získalo architektonické studio Capaul - Blumenthal Architekten ze sousedního městečka Ilanz. Dům je výrazně opravený jen tam, kde to bylo nezbytně nutné, zachované části domu jsou jen zakonzervované. Architekti dům obohatili střídmě pouze o centrální vytápění, nové koupelny a kuchyňské stoly s přístroji.
„Když domem provázím, musím nejprve návštěvníky upozornit, že dům je již zrekonstruovaný,“ říká se smíchem architekt Ramun Capaul. „Všichni se ptají, jestli jsme nezapomněli nechat dům vymalovat. Nezapomněli,“ dodává. Tam, kde byla omítka v černé kuchyni začernalá od kouře, ji ponechali, jak byla, jen zafixovali saze, aby dále neprášily. Vápenné omítky opravili, kde bylo potřeba, a stěny jen lehce vymalovali vápnem. Dřevěné obložení zbavili nánosů a zatřeli voskem. Malby na dřevě restaurátoři jen očistili a zakonzervovali.

Ramun Capaul v nově otevřeném Türalihuus. Architektonickému studiu Capaul & Blumenthal Architekten trvala rekonstrukce tři roky.

Kamna opravili tak, aby se nezřítila, a do místností přidali industriálně vyhlížející radiátory. Podlahy s červotoči ošetřili a opět nechali být. Kde podlahy chyběly, tam je doplnili přírodními prkny z modřínu, dubu a ořechu. Dusanou vápennou podlahu jen opravili.

Okna jsou dvoukřídlá špaletová, nové sklo je válcované se stopami toku a bublin. Nový nábytek je jednoduchý, černé kovové postele, černé kovové věšáky s ramínky, černé kovové podstavce pro umyvadla, závěsy ze lnu a vlny, které se připevňují jen na skobičku. Moderní kuchyňské přístroje jsou vestavěné do stolu z ocelového válcovaného plechu, tak, že nejsou skoro vidět. Digestoř je schovaná za trámem.

Dočasný obyvatel se bude muset domu přizpůsobit – když nacáká v koupelně vodu na dřevěnou neošetřenou podlahu, vezme hadr a prkna setře. Okna bude otevírat oběma rukama a opatrně. V kamnech bude topit pomalu, aby desky nepraskly. A ještě za to zaplatí.

Vápenná podlaha patří k technikám používaným při stavbě středověkých kostelů. Používali ji ale již staří Římané. Vyrábí se směsi nehašeného páleného vápna, písku a vody. Směs písku a vápna se zaleje vodou, vznikne hydroxid vápenatý (hašené vápno).

Směs má konzistenci těsta na koláč a musí několik dní odpočívat, zreagovat. Při tom se uvolňuje teplo, které může dosáhnout až 450°C. Odpočinutá směs se pak dusá dřevěnými nebo kamennými nástroji na podklad do místnosti. Vrstva vápenné podlahy bývá 9 cm vysoká. Vrchní vrstva se uhlazuje pomocí kovového hladítka.

Budoucí roky prověří, zda se projekt na záchranu Valendas osvědčí. Zatím to vypadá, že ano. Opravený Türalihuus není v centru sám. Na náměstí byla opravena dřevěná kašna se sochou mořské víly. U kašny se díky rekonstrukci domu Engihuus objevila nová restaurace Am Brunnen s malým penzionem a tanečním sálem.

Engihuus opravoval a přestavoval architekt Gion Caminada z Vrinu, který má se záchranou vesnic mnohaleté zkušenosti. Ve staré stodole u náměstí se usídlila galerie, která informuje o revitalizaci vsi. Nejstarší dochovaný dům ve Valendas, který se jmenuje Jooshuus, byl postavený kolem roku 1510. Poslední majitelé ho věnovali radnici a v nejbližší době ho čeká oprava a nový život.

Turisté ze zahraničí se zatím do Valendas nehrnou, upřednostňují protilehlá lyžařská střediska Flims a Laax, kde je nabídka moderních a luxusních ubytovacích zařízení ohromující i varovná. Proč budovat další nesmyslně zastavěná území typu Svatý Mořic, kde je více apartmánů, hotelů a penzionů než místních stálých obyvatel, když jsou tato místa mimo sezonu mrtvá?

Zvláštní a trochu tajemná atmosféra je součástí projektu „Zažít prázdniny v památkově chráněné budově“ (Ferien im Baudenkmal). Saze na zdi v černé kuchyni jsou pravé a zafixované.

Někteří Švýcaři tento problém reflektují a stávají se fanoušky nového projektu netradičně strávených prázdnin v citlivě rekonstruovaných domech. Mají díky nim příležitost podpořit turismus a nedevastovat to původní, originální a cenné na švýcarském venkově.

Inovace Švýcary stále drží na světové špičce ve vývoji nových technologií. Švýcarsko tak zůstává nejdynamičtější ekonomikou v Evropě. Novátorské přístupy jim zřejmě pomohou uspět i v tradičních oborech jako je turismus a památková péče.

Nestálo by za to s podobnými experimenty začít i u nás? Najdou se nebojácní investoři a developeři, kteří místo stavění satelitních městeček a nákupních center chytnou nový vítr a vrhnou se do podobného projektu? V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je zdevastovaných architektonických památek, které marně čekají na nový život, mnoho.

text: Lucie Havlová, foto: Tomáš Hendrych