CZ / ENG

Téma týdne

Romantika mizejícího Banátu a plastová okna

České vesnice v rumunském Banátu mnozí navštívili během letní dovolené. V Banátu je možné zažít zvláštní domácký pocit návštěvy u babičky na vesnici s nádechem balkánské neupravenosti a barevné syrovosti ze starých časů. V posledních letech tam kvůli kulturnímu vlivu rumunského okolí a sociokulturním změnám v české komunitě probíhají zásadní proměny místní architektury. Při pohledu na plastová okna u venkovských stavení se návštěvník jen těžko ubrání pocitu, že cosi mizí v nenávratnu. Tanec tradice s globalizací se nevyhnul ani tomuto koutu světa.

Romantika mizejícího Banátu a plastová okna
Zavřít Staré časy a přítomnost. (foto: Vojtěch Ružbatský, 2013)

Unikátní krajina a architektura neláká jen skupiny turistů, na expedice se do Banátu vydávají i výzkumníci z českých univerzit. Na začátku tohoto roku v Brně vydali odbornou studií s názvem Czech villages in Romanian Banat: landscape, nature, and culture. Mimo jiné se z ní dozvídáme, že vesnice pravděpodobně vznikaly na křižovatkách cest. Místa pro vesnice určily vojenské úřady a výstavba domů, vymezování dvorů, zahrad a zemědělské půdy probíhala na základě polohopisných plánů vyhotovených hraničářskými úřady. Češi si po příchodu nejdříve bydleli v provizorních staveních, postupně si začali budovat dispozičně typicky české domy, orientované štítem k ulici a umístěné při hraně pozemku, jehož zbytek zabírala další hospodářská stavení, dvůr a zahrada.

Naopak okolní rumunské obyvatelstvo staví domy balkánského typu, orientované k ulici okapem (podélně) a zabírající při uliční čáře celou šířku pozemku. Nezanedbatelný vliv převažujícího románského elementu v bezprostředním okolí českých vesnic vedl k tomu, že docházelo a stále dochází k přejímání prvků rumunské kultury a stavitelství do architektury českých domů.

(foto: Vojtěch Ružbatský, 2013)

Neškolené turistovo oko si rozmístění chalup možná nevšimne, zato další rys převzatý z rumunské architektury je nepřehlédnutelný. Fasády domků v Banátu jsou natřené pestrými barvami balkánských kombinací. Některé domy jsou částečně obložené kachlíky výrazných tónů, některé jsou skládané do vzorů nebo se lesknou. Dřevěná vrata mají kontrastní nátěry, jednotlivá prkna a tvary jejich konstrukce tak lépe vynikají. V oknech visí české krajkové záclony a domky zdobí nápisy o boží ochraně domova.

Současná podoba domů se tvořila během desetiletí. Lidé domy porůznu upravovali a přestavovali. Dnes vede nedostatek práce v regionu, stárnutí obyvatelstva a odchod mladé generace do měst k opouštění chalup a jejich postupnému zániku.

„Místní to vnímají s určitou lítostí,“ odhaduje Vojtěch Ružbatský,  který se výzkumu v Banátu učástní již druhým rokem. „Sedmdesátníci si dobře pamatují doby, kdy byly vesnice v rozkvětu, zažili doby častých slavností a veselek, kam byla sezváni sousedi zdaleka a široka. Dnes vnímají, že se svět velmi mění. O jejich způsob života, jejich polnosti, hospodářství a domy, které celý život s velkou pílí budovali, už nikdo téměř nestojí, nemají je komu předat.“

Desítky unikátních domů mizí. Z opuštěného stavení si místní rozeberou pálené tašky ze střechy, krovy a stěny z hlíny se vlivem počasí rychle rozpadnou a zbývající kamennou podezdívku ostatní sousedé opětovně použijí na svých staveních. Za pár let není po prázdné chalupě ani památky. Ztrácí se dědictví ve formě znalostí, řemeslných dovedností a hmotné kultury. V Banátu se pomalu uzavírá působení člověka, který svým odchodem navrací obhospodařované místo přírodě, a ta si ho bere rychle a bujně.

Kulturně bolestnější než zánik je ovšem proces modernizace, který přichází ruku v ruce s globalizací. S lepší infrastrukturou a zmírněním izolace banátských vesnic přicházejí moderní řešení, na místní poměry často skoková a nešťastná. Místní z našetřených peněž hrdě nakupují levné, kulturně mimoběžné, globalizované materiály, které pak používají na úpravy svých domů.

V českých vesnicích v Banátu dnes uvidíte vnější obložení domu polystyrenem, cementovou omítku, na fasádě obkladačky ze supermarketu nebo chlév pro krávy z ytongu. Presbyterium katolického kostela ve Svaté Heleně kvůli kachlíkovému obkladu připomíná koupelnu, vrcholem celé přestavby je plastové okno, které se vyklápí „na ventilačku“.

Lidé na stavbu odedávna používali to, co měli nejblíže a co bylo nejsnáze dostupné. Dříve to byly logicky materiály místní, z kterých stavby vznikly, z těch stejných materiálů se i obnovovaly a rozšiřovaly. Vojtěch Ružbatský popisuje současnou absurdní situaci, kdy po všech změnách, které přinesla průmyslová revoluce, je levnější stavět z materiálů vyrobených stovky kilometrů daleko než z místních zdrojů. Takže přístup lidí se nezměnil, pořád si volí to nejlevnější, co splní jejich požadavky. Dovezené materiály se však už z povahy věci neumí přirozeně zapojit do daného prostředí.

„Naše historická architektura (venkov především) si prošla úplně stejnou fází, ale v naší společnosti se dlouho budovala památková péče, mimochodem jedna z nejkvalitnějších v Evropě, v jejímž režimu byly vyhlášeny památkové rezervace a proběhla určitá osvěta veřejnosti, a tak lidé na staré domy pohlížejí s pochopením a snahou zachovat je v jejich původnosti. Tohle v českém Banátu neproběhlo,“ srovnává student architektury Vojtěch Ružbatský, účastník letošní expedice Ruinae loquuntur z Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT.

Současnou situaci dobře vystihují zmíněné zrekonstruované kostely. Svatostánek je chloubou vesnice, stojí v jejím středu a místní jsou na něj pyšní. Při rekonstrukci tak pro něj chtěli samozřejmě ty „nejlepší“ současné materiály, které mohli sehnat. Což bohužel znamená plastová izolační dvojskla, venkovní zateplení, perlinku, cementovou omítku a vnitřní dlažbu z koupelnových studií.

Ani v Česku i přes působení památkové péče všichni nesmýšlejí tak osvíceně, jak ochranáři a pravidla nabádají. Stejně tak i v Banátu jsou lidé, kteří naopak chápou, v čem tkví cena jejich prostředí – členové Svazu Čechů a Slováků v Banátu, místní učitelé a nadšenci banátští i čeští. Jestli jejich snaha postačí k zachování místní architektury a zvyků, se teprve uvidí. Spolu s tříštěním místní architektury se narušuje celková ucelenost komunit, přicházejí noví rumunští obyvatelé a genius loci mizí. Snad proto jezdí do Banátu stále více krajanů – spočinout ve zbytcích babiččina vesnického klidu a zároveň zažít dávku východní divoké románsko-slovanské energie, dokud je ještě čas.

 

text: Kateřina Zvelebilová, Vojtěch Ružbatský
(na základě studie Czech villages in Romanian Banat: landscape, nature, and culture, Mendel University in Brno, 2014)

26. 9. 2014

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek



Související články

Změní nám interiéry budoucnosti život?

Zuzana Košková: Čínské hladomory a nový trend šetrnosti

Téma týdne
Vytápět kávovou sedlinou? Kavárna budoucnosti zachází s odpadem i potravou chytře

Změní nám interiéry budoucnosti život? Zuzana Košková: Čínské hladomory a nový trend šetrnosti Vytápět kávovou sedlinou? Kavárna budoucnosti zachází s odpadem i potravou chytře

O nás Kontakt Inzerce matériO Prague Prodej


© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.