Téma týdne
Proč spolu přírodní stavitelé nesoupeří a co dělají, když nestaví?
Na rýče a sazenice bude čas později, venkovní práce na domech také ještě počkají. Občanské sdružení Baobaby připravilo na přelomu února a března víkend plný přednášek, diskusí a setkání. Přestože vystoupili odborníci na slovo vzatí, nebyla to klasická konference. Prostory Impact HUB na pražském Smíchově, uzpůsobené tomuto setkání, navozují smíšený pocit čajovny, pracovny a obývacího pokoje.
-
Proč spolu přírodní stavitelé nesoupeří a co dělají, když nestaví?
-
Na konferenci se sešli různorodí účastníci, od mladých rodin, přes projektanty a architekty až po výrobce materiálů. (foto: Kateřina Zvelebilová)
Konferenci zahajují v pátek večer dva zahraniční lektoři. Přednášky probíhají s tlumočením do češtiny, které se stalo snad jediným zádrhelem akce. Bioarchitekt Michael Rice vysvětluje, jak tvary a středovost určují naše pocity. Příroda je využívá v nesčetných variacích a my lidé je prostřednictvím domova a architektury spoluutváříme a vnímáme. Téma je zajímavé, ale vyžaduje velké soustředění, představivost a občas zabíhá k abstraktním významům. Tlumočnice překládá pomalu, v každé větě si pomáhá slovem „vlastně“ a některé významy úplně zkomolí. Neustálé přerušování myšlenek spolu s únavou pátečního večera trochu zkazilo rozjezd zajímavé akce.
Hliněnou omítku můžeme nanést kdekoliv a ještě se výtvarně realizovat. (foto: Přírodní bydlení)
Po páteční noční afterparty pokračuje konference již v úplně neformálním duchu. Debatní hloučky o stavbách, plánech i potížích se rodí na baru, u vstupu na toalety i v šatně. Nikomu to ale nevadí. Někdo se proplete, jiný se ke skupince rovnou přidá. „Předávání zkušeností je velmi důležitou součástí konference,“ zhodnocuje přínos akce přednášející Jakub Gajda. „Náš obor je zatím malý a z velké části stále v experimentální fázi. Pokud chceme posunout přírodní stavitelství kupředu, musíme spolupracovat. Na konferenci jsem potkal různorodé účastníky, od mladých rodin, které stavějí samy, přes projektanty a architekty až po výrobce materiálů. Každý má jiné zkušenosti a znalosti, jejichž spojením najdeme nová řešení a vylepšíme technologie. Nikdo neuvažuje o konkurenci, táhnout za společný provaz se vyplatí mnohem více.“
Přednášky se nesou v podobném duchu. Mnoho z řečníků představuje vlastní projekty a uskutečněné stavby, jedním z nich je Lukáš Čejna: „Kdybych stavěl podruhé, asi už by to nebylo tak velké,“ zhodnocuje svoje vlastnoručně postavené bydlení tesař a odborník na dřevěné konstrukce. „Když žije člověk na kraji vesnice a chce být venku na čerstvém vzduchu, vlastně zas tak velký dům nepotřebuje.“
„Slaměné stěny zvenku jsme oplácali hliněnou omítkou smíchanou s hnojem. Míň praská, dobře se s tím dělá, ruce smrdí pět dní, omítka asi čtrnáct.“ (foto: Čejeni)
Konference pomyslela i na ty, kterým se koncept líbí, ale nějaké bydlení už mají a jiné si dovolit nemůžou, někomu kvůli práci nebo dopravě vyhovuje větší město. Petr Klápště hovoří o komunitním uspořádání města a důležitosti přirozené zeleně. Přehnaně pěstěné záhony a vypiplané trávníky srovnává s přirozeným rozmanitým porostem bylin a květin podobným louce: „Jednolitý trávník v parku je příjemný na posezení nebo sport. Jinak pro něj ale není důvod.“ Mnohem lepší je prý vysadit půdokryvné trvalky, jejichž rozmanitost a nenáročnost na zálivku ušetří peníze a různá období květu potěší oko „od sněhu do sněhu“. Příkladem může být změna jabloneckého autobusového nádraží. „Pár tisíc lidí tu za den projde, proběhne, postojí i posedí. Je to pro ně vstup do města, první místo kontaktu. Čím je Jablonec vítá? Čistě utilitární neosobní úpravou; typové přístřešky, fádní trávník. Co takhle udělat něco malého pro lidi i pro přírodu? Pojďme nechat nádraží rozkvést!“ říká Klápště.
Záhon s vyšší mírou autoregulace znamená, že v záhonu působí vztahy mezi jednotlivými druhy rostlin a jejich skupinami a navzájem tak ovlivňují svůj růst. Skladba rostlin je vyvážená a člověk do ní téměř nemusí zasahovat, takže skýtá útočiště hmyzu a drobným ptákům. (foto: Nature systems)
Dalším problémem, jehož se Klápštěho přednáška dotýkala, je nízká vlhkost vzduchu a přehřívání měst. Místo používání nejrůznějších hi-tech fólií na střechy by stačilo nechat je porůst mechem nebo trávou, takže by zajistily odpařování srážkové vody do vzduchu. Zelené stěny se složitým zálivkovým systémem zase lehce nahradí popínavý břečťan. „Vždycky když je problém, zrodí se byznys, který ho vyřeší,“ shrnuje Klápště nelichotivě a ironicky různá řešení.
Stuttgart byl jedním z prvních měst, která podle vyhlášky vyžadovala každou rovnou střechu nové budovy osadit zelení. (foto: Diane Cook, Len Jenshel)
Jakub Gajda, přednášející a majitel firmy působící v oboru, vnímá také potřebu osvěty v oblasti přírodního bydlení. „Spousta lidí si myslí, že prostě něco splácá z hlíny a ze slámy, ale tak jednoduché to není. Je potřeba šířit znalosti, povědomí o technologiích, materiálech a postupech. Tento účel splnila neformální diskusní konference bohatě.“ Gajda upozorňuje na to, že nejen slaměný dům s pecí na okraji vesnice je přírodním bydlením: „Jakýkoliv interiér můžeme změnit tak, abychom byli v bližším kontaktu s přírodou. Hliněnou omítku, která změní mikroklima k lepšímu, snese i byt v paneláku, dřevěný nábytek nebo podlahy také. I málo znamená pozitivní změnu.“
11. 3. 2015 Text: Kateřina Zvelebilová, úvodní foto: o.s. Baobaby
Aktuálně
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU