Téma

Nevyužitý textil mění formu. Češi našli nový způsob recyklace

K řešení celosvětově aktuální problematiky recyklace starého textilu přispěla i nezvyklá spolupráce sociálního družstva Diakonie Broumov s Technickou univerzitou v Liberci (TUL). Sociální družstvo, které se dlouhodobě věnuje sběru starého textilu, spojilo síly s výzkumníky z Fakulty textilní TUL, aby našli využití pro těžko zužitkovatelný zbytkový textil z různých směsných materiálů, a to včetně knoflíků a dalších pevných částí. Textil po rozemletí a propojení s pryskyřicí mění na pevné desky, které se v první fázi používají pro výrobu ramínek. V budoucnosti by ale mohly najít využití i ve stavebnictví.

Nový materiál z recyklovaného textilu.

Nový materiál z recyklovaného textilu.
Nový materiál z recyklovaného textilu.

Autorka textu: Kateřina Hubertová • Úvodní fotografie: se svolením Diakonie Broumov

„Unikátnost našeho řešení, které nemá ve světě obdoby, spočívá právě v tom, že recyklujeme celý oděv. Není nutné žádné třídění. Například v případě zimní bundy se přitom bavíme o celém spektru materiálů. Svrchní vrstva, podšívka či výplň - to jsou části bundy, které jsou z různých materiálů. Pak jsou tu různé druhy nití, funkční membrány a k tomu tkalouny, knoflíky, druky a zipy. Recyklovat zimní bundu nebo spacák byl až doteď neřešitelný problém. My to řešení nabízíme,“ popsal výjimečnost nové technologie vedoucí katedry hodnocení textilií Fakulty textilní TUL Roman Knížek, který je původcem ideje tohoto zpracování.

Na skládku či do spalovny

Diakonie Broumov se věnuje sběru použitého textilu, který později třídí na další využití. Z kontejnerů umístěných po celé České republice získá zhruba 500 tun textilu měsíčně. „Poměrně malá část - kolem dvou až tří procent takto vytříděného oblečení - se prodá v našich obchůdcích. Z toho financujeme náš provoz včetně azylové ubytovny,“ popsal předseda sociálního družstva Diakonie Broumov Pavel Hendrichovský. Z další části získaného textilu tvoří balíčky pro pomoc lidem v nouzi. Nepoškozené starší oblečení se také posílá do rozvojových zemí. Zbytek ovšem již nelze využít k původnímu účelu, a tak se část bavlněného materiálu rozřeže na čisticí hadry pro různé provozovny, například tiskárny či autoopravny. Svetrovinu lze zase využít pro stavební a izolační materiály.

Stále ale zbývá 15 procent textilu, jehož separování je neekonomické, protože se skládají především z umělých a kombinovaných materiálů. Proces třídění zatím nelze automatizovat, a tak je třeba využít namáhavé a ve výsledku i drahé ruční separování materiálu. „Zbývá odpad, který se nyní skládkuje, nebo putuje do spalovny. A právě na tuto část textilu se zaměřují naše výzkumné aktivity. Snahou je jednak snížit zátěž životního prostředí, ale také ušetřit za likvidaci odpadu,“ podotkl Hendrichovský.

Kontejner pro sběr textilu. Zdroj: Diakonie Broumov

Tento zbytkový odpad se nyní díky nové technologii vyvinuté ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci může změnit v pevný materiál s všestranným použitím. „Pro výrobu se používá jen to, co již není nositelné jako oděv - například z důvodu poškození a znečištění - nebo to, co se nedá rozumně rozdělit na dílčí dále využitelné části. Typicky jde o vícedruhové oděvy, které jsou složené z různých materiálů, jako jsou umělá vlákna v kombinaci s bavlnou či vlnou, kovové prvky, plastové prvky, kožešiny a podobně,“ vysvětlil šéf Diakonie Broumov.

Pevné desky a kryt motoru

Textil včetně pevných prvků se rozemele na drobné kousky, poté je zalit pryskyřicí a za použití velkého tlaku a teploty se slisuje do desek. Materiál je možné vlévat do forem a dále tvarovat, lakovat či potáhnout fólií. Zatím se z něj v pilotní fázi vyrábějí ramínka pro oblečení a v budoucnu by mohl sloužit jako stavební materiál nebo při výrobě nábytku či jako náhražka plastu. „Otevírají se široké možnosti použití. Nově jsme z tohoto materiálu vyzkoušeli udělat kryt spalovacího motoru a zdá se, že vyhoví bez problémů ve všech parametrech. Když zvládáme kryt motoru, nebude problém z desky vylisovat i prvky do interiéru, třeba část palubní desky. Tento materiál může nahradit lisované plastové díly v mnoha odvětvích,“ popsal Roman Knížek.

Desky z recyklovaného textilu je možné řezat, brousit i vrtat běžným způsobem a není potřeba žádné speciální náčiní. „Jejich obrovskou výhodou je, že jsou stoprocentně recyklovatelné, a to stejným způsobem. Podle všeho materiál z recyklovaného textilu přináší stavebnictví, designu interiérů, automobilovému nebo nábytkářskému průmyslu jenom benefity,“ shrnul Roman Knížek.

Roman Knížek (vpravo) a Pavel Hendrichovský při představení ramínka vyrobené z textilního recyklátu. Zdroj: TUL

Na opačné straně rovnice podle něj stojí cena tohoto materiálu. „Ta je nyní vyšší, ale jen do doby, než se toho někdo chopí a začne třeba desky z tohoto materiálu vyrábět v kilometrech na automatické lince,“ uzavřel s tím, že možnostem další spolupráce je fakulta otevřená.

Diakonie Broumov z textilního odpadu vyrábí rovněž materiál, který by díky svým vynikajícím izolačním vlastnostem mohl být v budoucnu využit ve stavebnictví, a to nejen jako zvuková a tepelná izolace. „Deska je pevná a může být velkoformátová. Umím si představit, že ji lze využít tam, kde dnes používáme třeba dřevotřískové nebo OSB desky. Protože je materiál voděodolný, desky na bázi dřevěných třísek a pilin v tomto ohledu ještě předčí,“ uvedl Roman Knížek s tím, že by z takových desek mohlo být možné smontovat dokonce celý domek. To je také jedna z vizí Diakonie Broumov, která by tak chtěla řešit bydlení pro potřebné nebo dostupnější bydlení v chudších regionech světa.

Tyto desky lze vyrábět v různých tloušťkách a rozměrech. Zároveň je možné ovlivňovat jejich pevnost, tuhost a voděodolnost podle množství pojiva, které se do nich přidá. „Neopomenutelná je designová role. Výběrem barvy textilu na vstupu jsme schopni získat desku různých barev a kombinací barev. Náš nový materiál lze navíc velmi dobře povrchově upravovat,“ doplnil spoluautor nápadu Pavel Hendrichovský.

Další možnosti

Pevné materiály na základě odpadního textilu již zkoumají akademici na různých světových univerzitách a vyrábějí je i další společnosti v Česku i zahraničí. Například australští vědci již ověřili, že přidáním textilních vláken do kompozitních materiálů se omezí jejich křehkost. Vždy je ale také otázkou, jaký podíl textilního odpadu může být v novém materiálu a nakolik ekologické je pojivo, s nímž se smíchá.

„U těchto materiálů považuji za pozitivní časové hledisko – z trička, které by někdo nosil dva roky, se dělají věci, které mohou třeba ve stavebnictví fungovat dalších deset až dvacet let. Na druhou stranu v tomto případě mnohdy vznikají kompozity, které až doslouží, už nejspíš recyklovat nepůjdou,“ poukázala na výhody i rizika zpracování odpadu do pevných materiálů Valérie Záhonová z matériO' Prague.

Český materiál: textilní a plastový odpad

Příkladem praktického využití textilního odpadu v českém prostředí může být kompozitní materiál Retextil, který vyrábí firma Dimatex specializující se na svoz textilu z kontejnerů na tříděný odpad. Z tohoto materiálu vyrábí profily v různých délkách a tvarech. Lze je využít například pro zpevnění svahů či stavbu teras. Zároveň ale firma nabízí již hotové výrobky. Jde například o městský mobiliář nebo zahradní nábytek.

Profily jsou tvořené kombinací recyklovaného textilu a plastu. Konkrétně lze k výrobě jednoho kilogramu hmoty využít tři stará trička nebo jedny džíny a zhruba 70 polyethylenových pytlů. Ty jsou rozdrceny na malé kousky a za vysokých teplot a tlaku propojeny do pevného materiálu. „Z nové výrobní linky jsou profily tvořené ze 60 procent textilu a ze 40 procent plastu,“ uvedla projektová manažerka Kristýna Jelínková. Výhodou tohoto materiálu je, že ho lze po skončení životnosti opět recyklovat.

Materiál z maskáčů i džínů ctí barvu původního textilu

Další alternativou je recyklovaná dýha s názvem Rezign od společnosti Planq. Je použitelná například v nábytkářství. Pro tento materiál se vybírají určité konkrétní druhy oblečení, které zároveň dávají výslednému produktu specifickou barvu. Spotřebitel si tak může vybírat mezi deskami v barvě armádního oblečení, modrého či bílého denimu, klasických obleků, ale také třeba jutových pytlů na kávu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Rezign® (@_rezign)

Vlákna tohoto pečlivě přetříděného textilu jsou nejprve rozdrcena na malé kousky. Poté je z nich vytvořena plsť, která se následně smísí s biologicky odbouratelným pojivem z bramborového nebo kukuřičného škrobu a slisuje se do tvrdé dýhy. Z ní lze vyrobit například desky stolů, dveře skříní, vylisovat tvary sedadel či vytvořit obklady zdí nebo akustické panely. Když skončí životnost nábytku, lze materiál znovu zrecyklovat.

Podobný materiál vytváří také dánská značka Kvadrat, výrobce textilií pro architekty i designéry. Materiál s názvem Textile Board se vyrábí z odstřižků vzniklých ve výrobě firmy Kvadrat a z bílého textilu vyhozeného v průmyslových prádelnách. Díky tomu je barevně více neutrální než třeba severočeská novinka. Tvrdý a zároveň pružný materiál je rovněž možné povrchově upravit a barvit, díky čemuž je vhodný pro výrobu nábytku.

Obklady z textilu

Recyklaci textilního odpadu v menších rozměrech se věnuje i francouzská architektka Clarisse Merlet a její studio specializující se na výzkum a vývoj eko-designového materiálu. Vyřazený textil mění na izolační a zároveň esteticky pozoruhodný materiál FabBRICK, který využívá k obkladům stěn například v obchodech. Zároveň s něj tvoří i drobné designové kousky či jednoduchý nábytek jako třeba poličky.

Vlnu ovcí z velšských hor proměňuje v pevný materiál britská společnost Solidwool. Mohlo by se zdát, že v tomto případě nejde o textilní odpad. Tato vlna však nemá vhodné vlastnosti pro výrobu příze, a tak by jinak zůstala nevyužitá. Po smíchání s pryskyřicí, která je z poloviny přírodním odpadem z výroby biopaliv či papíru, se změní v pevný kompozit, který může sloužit obdobně jako plast. V současnosti z tohoto materiálu vznikají elegantní křesílka či desky stolů.

Značná část textilu zůstává i přes inovace nezrecyklovaná

Celosvětově se daří recyklovat pouze kolem deseti procent textilního odpadu, přičemž nejsložitější situace panuje u vícesložkového oblečení, jako jsou třeba bundy. Velkým problémem je v současné době už samotné třídění vyřazeného oblečení, které musí probíhat manuálně. I zde se ale už začínají prosazovat technologie pro rozpoznávání různých textilních materiálů a barev, a to na principu blízkém infračervené spektrometrii. První plně automatizovaná třídící linka s touto technologií začala fungovat ve švédském Malmö, postupně se tato technologie rozšiřuje. Brzdí ji ale vysoké pořizovací náklady. „Manuální třídění je dobré pro opětovné použití oblečení. Není však efektivní pro textil určený k recyklaci. Člověk nerozezná vše, navíc pracuje ve velké rychlosti, což také přispívá k chybám,“ vysvětlila Valérie Záhonová. Jak jsme již v minulosti informovali, další pokusy o automatické třídění využívají například i umělou inteligenci.

Ruční třídění textilu. Zdroj: Diakonie Broumov

Nejčastějším využitím textilního odpadu v Evropě tak zůstává mechanická recyklace pro výrobu náplní do matrací a čalounění či tepelně a zvukově izolačních materiálů. Další možností, která se využívá u bavlněného či vlněného textilu, je rozložení materiálu na vlákna. Příze vyrobené z recyklovaných textilií se ale mnohdy skládají z kratších vláken, a proto je nelze tak snadno opět splétat do nití. Mají také horší fyzikální vlastnosti. Proto bývají využívány spíše v kombinaci s částí nových vláken - bavlněných či polyesterových.

Novinkou posledních let je chemická recyklace, která spočívá v tom, že vlákna jsou rozložena na molekulární úroveň a surovina je poté polymerizována. Chemická recyklace se používá jak u syntetických vláken jako nylon či polyester, tak i u bavlny. U té mají výsledná vlákna srovnatelné nebo dokonce lepší vlastnosti než výchozí bavlněný materiál. Proces je ale technicky náročný a také drahý. Chemická recyklace se využívá například k výrobě viskózy, lyocellu, modalu, acetátu a dalších typů regenerovaných vláken. Na stejném principu funguje i materiál CIRCULOSE tvořený rozpuštěnou celulózovou buničinou. Zcela běžně je dnes možné chemicky recyklovat polyester, z něhož lze po roztavení vytvořit nová vlákna, využitelná například při výrobě sportovního oblečení.

Poznámka: Knihovna materiálů matériO' Prague nadávno pořádala webinář o vlivu různých deskových materiálů na zdraví a přírodu. Záznam si můžete zakoupit zde.