Téma

Jaký je váš vztah k přírodě? Symbiocén aneb zpátky na zem

Současná etapa dějin bývá označována jako antropocén - věk člověka. Co bude následovat? Změníme své návyky, nebo budeme dále přetvářet přírodu? Nahradíme dnešní způsoby pohřbívání za 3D tištěné podmořské útesy z lidského popela? Budeme v budoucnosti sázet na vítěze myceliových válek? I tato témata zkoumá výstava The Symbiocene Forest - Down to Earth v BioArt Laboratories v holandském Eindhovenu.

Bioluminiscence.

Bioluminiscence.
Bioluminiscence.

Text: Valérie Záhonová • Úvodní foto: Zoë Breed

Symbiocén v BioArt Laboratories

Termín symbiocén pochází od australského filozofa a ekologa Glenna Albrechta. Představuje vizi budoucnosti charakteristickou pozitivním a symbiotickým vztahem mezi člověkem a přírodou. Naproti tomu antropocén, jak bývá současná epocha nazývána, odvozuje svůj název od rostoucí dominance člověka v klimatických a evolučních procesech, které probíhají v planetárním měřítku. BioArt Laboratories se snaží přispět ke změně této perspektivy. Idylický a venkovsky působící areál uprostřed zeleně pět kilometrů za centrem Eindhovenu nabízí prostor, v němž se potkává věda, biologie, technologie a umění.

BioArts Laboratories založila Jalila Essaïdi, nizozemská umělkyně a podnikatelka v roce 2011. Essaïdi se specializuje na oblast biomateriálů a biologického umění (bio-art). Je známá například díky projektu "Neprůstřelné kůže", který kombinoval lidskou kůži ze zkumavky s pavoučím hedvábím z geneticky modifikovaných organismů. Výsledkem byl materiál, jenž zastaví pomalu letící kulku. O projektu Jalily Essaïdi jsme psali ve článku o pavoučím vláknu: Nepřizpůsobiví pavouci a jejich nepřekonatelné pavučiny.

V areálu BioArt Laboratories se pořádají výstavy a workshopy. Místo poskytuje také prostor pro rozvoj mladých talentů. Foto: Tommy Köhlbrugge

V průběhu Dutch Design Week 2023 byla v prostorách BioArts Laboratories k vidění výstava s názvem The Symbiocene Forest - Down to Earth, která prostřednictvím prací více jak třiceti autorů a autorek zkoumá téma vztahu člověka a přírody. Co bylo na výstavě k vidění?

Chladnička Tony: Odpařovací chlazení s nulovou spotřebou elektřiny

Některé druhy ovoce a zeleniny jsou citlivé na chlad. Skladování v nízkých teplotách brání jejich dozrávání a potraviny ztrácejí chuť. Při pokojových teplotách se zase rychleji kazí. Designérka Lea Lorenz proto navrhla chladničku, která pro ovoce a zeleninu vytváří ideální prostředí a nespotřebovává ani žádnou elektřinu. Chladnička Tony se skládá z obdélníkových dílů, které lze skládat na sebe. Je vyrobena z porézního jílu, který absorbuje vodu z nádrže umístěné vespod. Voda při odpařování ochlazuje vnitřek na 13-17 °C. Experimenty s různými typy hlíny a písku nalezla designérka mix, který nejlépe absorbuje vodu a vytváří ideální teplotu.

Materiálové a tvarové experimenty se strukturou - hledání optimálního řešení pro odpařování vody. Foto: Valérie Záhonová

Vnější dekor ledničky Tony zvětšuje povrch pro odpařování a teplota v nádobách díky němu rychleji klesá. Foto: Lea Lorenz (upraveno)

Algae Alight: Světlo s pomocí bioluminiscenčních organismů

Bioluminiscence (vyzařování světla živými organismy) slouží v přírodě k různým účelům - k odrazování predátorů, k přilákání kořisti nebo třeba komunikaci. Organismy schopné bioluminiscence se vyskytují ve slané a sladké vodě i na souši. Magisterský výzkum Zoë Breed se zaměřuje na využití potenciálu bioluminiscenčních řas - zejména mikrořas druhu Pyrocystis fusiformis. Vyvrcholením výzkumu je světelné rozhraní, jež převádí digitální vstupy do biologické sféry a za pomoci mikrořas a pohybu vytváří bioluminiscenční světelné vzory.

Resting Reef: 3D tištěný podmořský hřbitov

Projekt Resting Reef zase hledá alternativu k tradičním metodám pohřbívání. Pohřebnictví ve Velké Británii ročně produkuje množství CO2 , které je úměrné spalování skoro osmdesáti milionů kilogramů uhlí. Zakladatelky projektu Aura Murillo and Louise Skajem proto přeměňují lidský popel a rozdrcené lastury na 3D tištěné struktury, které umisťují na mořské dno. Místo hřbitovů vznikají útesy, jež připomínají minulé životy a zároveň vytváří prostor pro nový podmořský život.

Vizualizace podmořského hřbitova projektu Resting Reef. Snahou zakladatelek je vytvářet nové rituály a tradice kolem smrti, které oslavují život. Foto: Resting Reef

Fungal Wars

Designérka Malou van der Veld vyvolává otázky o etice biotechnologií a modifikaci živých druhů ve spekulativním projektu Fungal Wars (Houbové války). Fungal Wars si lze představit jako kohoutí zápasy, v nichž proti sobě ve skleněných nádobách bojují místo zvířat upravené druhy mycelia. Mycelium (podhoubí) bývá označováno za materiál budoucnosti, který by mohl vyřešit problémy v mnoha odvětvích. Od náhrady pěnového polystyrenu ve stavebnictví a obalovém průmyslu, až po alternativu k masu. Malou van der Veld zpochybňuje, že pouhá náhrada jednoho materiálu za druhý je dostačující. Vybízí k zamyšlení nad vztahem lidstva k přírodě a nad důsledky jejího nekontrolovaného využívání při honbě za pokrokem.