Ptáme se

Přijdou světlé zítřky české divadelní scény?

Zatímco filmový průmysl rychle přebírá všechny novinky, divadel jako by se inovace moc netýkaly. Mohou se v divadelní scénografii nebo v tvorbě nových kostýmů víc uplatnit nové materiály a technologie?

Opalizující rokokové kostýmy pro Figarovu svatbu od Kateřiny Štefkové.

Opalizující rokokové kostýmy pro Figarovu svatbu od Kateřiny Štefkové.
Opalizující rokokové kostýmy pro Figarovu svatbu od Kateřiny Štefkové.
Kostýmy Kateřiny Štefkové pro Figarovu svatbu ve Stavovském divadle.
Kostýmy Kateřiny Štefkové pro Figarovu svatbu ve Stavovském divadle.
Dobové rokokové střihy jsou v některých případech provedeny v různých koženkách s kovovým leskem.
Dobové rokokové střihy jsou v některých případech provedeny v různých koženkách s kovovým leskem.
Kostým lišky Bystroušky z Národního divadla od Kateřiny Štefkové. (foto: Hana Smejkalová)
Kostým lišky Bystroušky z Národního divadla od Kateřiny Štefkové. (foto: Hana Smejkalová)

Kateřina Štefková, scénografka a kostýmní výtvarnice
Kde jsou peníze,
jsou i inovace,
kde je chudoba,
tam je staroba.
Ale já konkrétně (a myslím, že nejsem sama) se s tím nehodlám smířit.

To, co je vidět na jevišti, je iluze. Od začátku své práce pro divadlo se neustále setkávám s výroky typu: „to požerou světla“, „to přilepíme“ (místo vyšijeme), to přestříkáme (proboha například boty!). Je to v naprostém protikladu k tomu, co cítím třeba v knihovně materiálů a co i mě dlouhodobě zajímá. Například, že jedna barva vyznívá rozdílnými způsoby na různých površích materiálů, že každý materiál mluví svým vlastním jazykem.

S tím, že se u divadla zastavil čas, ale nesouhlasím. Mohu doporučit práci některých svých kolegů: Jana Preková navrhla antické pancíře ze silikonu či hlavy „nalíčené“kaolinem. U Martina Chocholouška stojí za pozornost jeho precizní práce s materiály při navrhování divadelních scén, to je naprostý opak „kašérství“.

Kostýmy inscenace ve Stavovském divadle Pán z Prasečkova jsou rovněž dílem Kateřiny Štefkové. (foto: ND)

Andrijana Trpković, scénografka a kostýmní výtvarnice
Porovnávat film s divadlem není úplně možné ani šťastné. Otázka použití moderní technologie, materiálů a inovací je v první řadě otázkou finanční. Jen zkuste porovnat financování českého filmu a financování divadel. Mnohé ukazují stále živé kauzy ústeckého Činoherního studia, nebo nedávného zániku dnes již kultovního divadla Komedie. Divadlo je zcela jiné médium. Je živé, nebo by živým uměním být mělo. V určitých fázích se ale divadlo a film mohou potkat. V divadle je aktuální používání kamery a projekcí. Na druhé straně i film může být pojat divadelně.

Při své práci se především snažím odpovídat na otázku „proč a co“ a výtvarnou stránkou dodat inscenaci i jistou dávku čistoty, sofistikovanosti a šarmu. Baví mne kontrasty, například použití materiálu přírodního a umělého - tak jak jsem s materiálem pracovala například v inscenaci Letovisko. Použití materiálů na jevišti záleží na textu, dramaturgii a koncepci. Všechno dohromady by to mělo dávat smysl. Je mi cizí způsob, za každou cenu šokovat". Nevidím důvod, proč bych pro komorní příběh, řešící například otázku sudetských Němců, měla navrhnout flourescenční kostýmy z nanofolie a scénu z krytoxu prošpikovanou lasery.

Často chodím do evropských, především německých divadel, jejichž způsob inscenování je pro mne obrovskou inspirací. Tam by se měl obracet český divadelník i divák, který si klade otázku, jakým směrem by se divadlo u nás mohlo ubírat. Podnětný pro mne je i berlínský veletrh SHOWTECH, který prezentuje inovace ve světelném designu, materiálech a technologiích. Nedovedu si však představit, že by je v dohledné době nějaké české divadlo mohlo zahrnout do rozpočtu. Přesto podle mého názoru českému divadlu nejvíce chybí právě ona živost a nadhled. Neškodilo by trochu vyvětrat, a přestat se brát tak vážně.

V inscenaci Letovisko v divadle Disk použila Andrijana Trpković nalezená stará prkna, která tvoří konstrukci mola. Molo se vznáší v bílém prostoru tvořeném z PVC a lexanu. (foto: Kryštof Kalina)

Jan Dušek, vedoucí Katedry scénografie DAMU
Informace ke scénografii se týkají hlavně nových forem divadla a interpretace dramatického díla. Nové technologie používané ve scénografii se týkají především světelné techniky. Současný vývoj nových světelných zdrojů a projekčních technik je převratný. Divadla jsou limitována finančními možnostmi a vyjma velkých produkcí jsou nové technologie obtížně dosažitelné. Použití nových materiálů závisí na schopnosti realizátorů je kompetentně zpracovávat. Největší progres se odehrává v oblasti nových plastů a foamů. V kostýmní tvorbě jsou nové materiály využívány opět dle rozpočtů divadel. Hlavním zdrojem informací o nových technologiích a materiálech zůstává hlavně osobní zkušenost scénografů z práce v zahraničí.

Pavla Petrová, ředitelka Pražského Quadrienalle
Inovace a nové technologie se určitě promítají v současném divadle stejně jako v ostatním umění. Například experimentování s novými médii či užití LED projekce místo klasické scénografie, která umožňuje rychlý pohyb z jednoho místa na druhé, jsou poměrně časté. Také se experimentuje s interaktivními a sociálními médii či s materiály na kostýmy. Na minulém PQ v roce 2011 jsme tomuto tématu věnovali celou výstavu s názvem Extrémní kostým, ale i celou řadu přednášek. Světelný design si bez užití nejnovějších technologií a inovativních přístupů ani nelze představit.

Kostým Betty Boob on the Beach od Američanky Pat Oleszko, který byl vystavený v sekci Extrémní kostým na PQ 2011. (zdroj: archiv PQ)

Katarína Hollá, divadelní a filmová kostýmní výtvarnice
Nové technologie a materiály jsou výzvou a uplatnit se jistě mohou. Dávají nové možnosti k tvorbě. Ale jde o to, že jak materiály, tak technologie si divadlo často nemůže dovolit - buď z finančních, nebo z bezpečnostních důvodů. V nemalé míře je to taky problém zastaralých provozů, a možná taky obava sáhnout po něčem novém... Pro někoho výzva, pro jiného nepohodlný risk.

Kostýmy inscenace Jindřich IV. v Divadle na Vinohradech jsou dílem Kataríny Hollé. (foto: Viktor Kronbauer)

Martin Chocholoušek, scénograf, letošní laureát Ceny Alfréda Radoka
I v divadle jsou nové technologie i materiály využívány čím dál častěji. Vidíme to na příkladu osvětlovací techniky, při použití tiskových technologií, které nahrazují klasickou malbu, i u jevištní hydrauliky.Každopádně je důležité si uvědomit, že srovnáváte dvě naprosto odlišná odvětví. Divadlo je živé umění v reálném čase.

Jen si představte, že by jednotlivé herce kvůli jediné replice šest hodin před představením líčili, oblékali a nasvěcovali. Podobný princip platí i u scénografie. U divadla navíc není možná postprodukce. Nicméně se domnívám, že filmový průmysl používá téměř totožné materiály a technologie jako divadlo – ať už při výrobě dekorace, nebo při výrobě kostýmu a masek. Ve velkých divadelních domech v Evropě je dnes už zvykem mít oddělení, zabývající se výrobou speciálních efektů. V České republice se tyto záležitosti povětšinou řeší externí spoluprací s firmou z příslušného oboru - nejčastěji jde o specializovanou firmu působící ve filmovém průmyslu.

Dalším faktorem je provoz. Až na výjimky pracujete s daným prostorem, který je pokaždé unikátní a má svá jasná omezení. Vedle toho musíte při každém představení scénografie znovu postavit a zase zbourat, musí být dobře rozebíratelná a transportovatelná. Stejné je to s kostýmy a maskami. I proto se u divadla musí počítat s větší kvalitou a stabilitou materiálů, než u filmu. Musí více vydržet. Ve filmu můžete snadno použít například sklo nebo slabou transparentní folii. V divadle musíte z výše uvedených důvodů použít například polykarbonát.