Všímáme si

Alchymistické pokusy ve škole

Zima končí a s ní skončil i zimní Artsemestr 2014 na UMPRUM. Výsledky půlroční práce studentů byly k vidění celý třetí únorový týden v budově školy na Palachově náměstí. Jako obvykle se výstava klauzur nesla v duchu hry s materiálem, formou a obsahem. Každý ateliér však pracoval s jiným poměrem těchto elementů. Z výstavy klauzur vybočoval Ateliér keramiky a porcelánu, který tentokrát zpracovával materiál jako hlavní téma. Volně tak navázal na experimentování s technologiemi, které probíhalo v letním semestru minulého roku. Zatímco při experimentování s technologiemi studenti vytvářeli objekty víceméně tradičního střihu, kvůli pokusům s materiály se letos vydali cestou středověkého alchymisty a vytvořili díla, nad kterými zůstává rozum stát...

Symbolem letošních klauzur byla žárovka. Jednu z nich najdete i v Ateliéru keramiky a porcelánu, který vede Maxim Velčovský.

Symbolem letošních klauzur byla žárovka. Jednu z nich najdete i v Ateliéru keramiky a porcelánu, který vede Maxim Velčovský.
Symbolem letošních klauzur byla žárovka. Jednu z nich najdete i v Ateliéru keramiky a porcelánu, který vede Maxim Velčovský.

David Ramdan má rád různorodost světa kolem sebe i při práci v ateliéru. A vtiskl jedno do druhého. Ve své práci s názvem „Potok, pole, les, dům a cesta“ použil hlínu z míst, na kterých mu záleží. Teď je může mít stále u sebe.

Materiálové pokusy Jany Kábrtové spojily porcelán buď s kovovými šponami, nebo s potravinářskými kvasnicemi. Při pokusu s kovovými šponami vystupuje kov z porcelánu a připomíná vyrostlice ledových krystalů…

...zatímco při pohledu na porcelánovou mísu, kterou spoluvytvářely kvasinky, téměř cítíte vůni syrového nakynutého těsta.

Šárka Klimešová propojila obě zadání letošního zimního semestru. Experimentální materiál a autoportrét spojila ve dvojjediný projekt. Nejdříve odebrala hlínu z lomu v Rudici, v kraji svého dětství, pak ji vypálila v deseti verzích - při různých teplotách výpalů (900 – 1340 °C), v redukční i oxidační atmosféře, s glazurou i bez… Sestavila tak pestrou rudickou duhu.

Barevnou paletou ale neskončila. Z rudické hlíny – fyzického kusu své domoviny – vypálila sérii autoportrétů. Použila při tom stejný postup jako u předcházejících vzorků. Rozličnou plasticitu, teplotu výpalu, smrštění a barevnost hmoty si tak vepsala do vlastní tváře.

Série mís Martiny Hudečkové vyniká jemnou tmavou kresbou. Ta však, oproti očekávání, nevznikla v glazuře. Černé čárky, připomínající rozsypaný čaj, obsahuje již keramická hmota. Kostru střepu tvoří kousky ocelové vaty. Použitá ocel při procesu také mírně zkorodovala a místy střep rezavě probarvila. Keramiku zbarvila hned dvakrát: sama sebou a svými oxidanty.

Brusivo nemusí být jen technickým materiálem. Černý, kontrastní sklářský písek z korundu – druhého nejtvrdšího minerálu – zaujal Martinu Žílovou natolik, že se ho rozhodla povýšit z pomocného materiálu na součást výsledné porcelánové série.

Vítek Kawasumi pracoval s tak zvaným porcelánem mochi, což je směs licího porcelánu s rýžovou moukou. Výslednou hmotu tak mohl rozválet na tenké plátky a utvářet objekty, které by při tradičním odlití do sádrové formy nikdy nevytvořil.

Ačkoliv se pokusy Lucie Krylové s výrobou porcelánové hmoty, která by se dala našlehat, nesetkaly s úspěchem, nenechala se od kulinářských snah odradit. Spojila porcelánovou moučku se silikonem. Výsledný, velmi pružný a soudržný materiál protlačila zdobičkou na těsto a z dlouhé silikono-porcelánové šňůry uháčkovala a upletla misky a další předměty.

Porcelán má až do vypálení tvarovou paměť. Projeví se to při výpalu. Pokud se před výpalem objekt zdeformuje a opět narovná, vysoký žár v peci předmět opět částečně zdeformuje. Prokop Chludil se rozhodl tuto vlastnost potlačit tím, že do porcelánové hmoty přidal oxid křemičitý. Jak se ukázalo, použitá příměs potlačuje tvarovou paměť, nahrazuje glazuru (není tedy zapotřebí druhý výpal) a zlepšuje průsvitnost a bělost stěn.

Podivná porézní hmota, která silně připomíná sopečné sklo nebo natavené meteority, je výsledkem experimentu Barbory Štefánkové. Směs karbidu křemíku a práškového skla během tavení výrazně změní svou strukturu. Použitý karbid začne při vysokých teplotách hořet a vytvoří velké bubliny.

Vzniklý materiál lze dále zpracovávat. Můžeme ho brousit a leštit mechanicky i ohněm.

Má i další výhody. Lze ho snadno tavit do porcelánových nádob, ve kterých oproti klasickému sklu nepraská a pevně k nim přilne i bez lepidla.

Glazura má obvykle sloužit jako dekorace či ochrana porcelánu nebo keramiky. Iva Kukuric hledala její nové uplatnění. Výsledná aplikace glazury mezi dvě vrstvy porcelánu, před prvním výpalem nebo v různých skupenstvích, vedla ke vzniku náhodných „vulkanických“ efektů, podobných sopečným jezírkům…

… v jiných případech vznikly pravidelné trojrozměrné útvary, výrazně vystupující z povrchu porcelánové misky.

Červená řepa má mnoho vitaminů a stopových prvků. Patří mezi ně železo, měď nebo draslík. Andrea Jarošová namísto svého těla obohatila řepnou složkou své vázy. Tím, že spálila bulvy červené řepy, získala popel s vysokým obsahem zmíněných minerálů. Smísila ho s kaolínem, křídou, křemenem a živcem, čímž vznikla známá popelová glazura, kterou opatřila porcelánové vázy. Řepová glazura jde po výpalu jemně do zelena. Je tedy zřejmé, že obsah mědi byl pro určení barvy glazury dostačující.

Helena Pánková