Anketa

Patří domy z přírodních materiálů do města?

Přírodním stavitelstvím, tradičními materiály a úspornými opatřeními se již šestý rok zabývá konference Stavby z přírodních materiálů, která proběhla v březnu v Praze. Tři její účastníci odpovídali v anketě na otázky týkající se městských přírodních staveb. Mají slaměné a hliněné domy v městské zástavbě své místo? Proč se přírodní stavitelství u nás nerozvíjí i v bytové výstavbě nebo na veřejných budovách? Máme u nás dobré příklady, kterými se lze inspirovat či se poučit z jejich chyb?

Patří domy z přírodních materiálů do města?
Patří domy z přírodních materiálů do města?

Připravila: Kateřina Zvelebilová • Ilustrační koláž: Taja Spassková (2014), foto z konference Stavby z přírodních materiálů: Kateřina Zvelebilová

Josef Chybík, Fakulta architektury, VUT Brno

Jak můžeme realizovat přírodní stavitelství ve městech, například při stavbě či opravách bytových domů?
Myslím, že je to zatím případ jednotlivých stavebníků a jejich touhy si takový dům postavit pro sebe, svou rodinu. Existují bytové domy stavěné ze dřeva, v Evropě, především ve Skandinávii, v Německu nebo ve Švýcarsku jsou čím dál běžnější. U nás například stojí třípodlažní dřevěné bytové domy v Brně, jsou v provozu už osm let. Poblíž nich najdete dlouhý řadový bytový dům postavený ze dřevěné nosné konstrukce a ten má pět podlaží.

Takových staveb přibývá a z technologického hlediska se mohou dostat i do městské bytové zástavby.Třeba ze dřeva se už v Brně stavělo za první republiky, stačí vzpomenout Jurkovičovu vilu.Domy z přírodních materiálů mohou mít úplně stejné tvarosloví jako jiné běžné domy, pouze majitel si užívá vlastností těchto materiálů. To, že jsou domy izolované například konopím, nemusí být vzhledově nijak znát.

Může takovou výstavbu podporovat město?
Musí vzniknout tlak od občanů, kteří tam chtějí bydlet. Aby město přišlo s iniciativou, že postaví přírodní domy, si zatím neumím představit. Stavební úřady mají vlastní agendy dost a o takových inovacích nic nevědí. Spojují přírodní stavitelství s problémy a nedostatky. Přitom existují dobře postavené domy, ve kterých se lidem dobře bydlí, a přesto nejsou příkladem, aby se podle nich začalo stavět ve větší míře. Dobrý příklad může vzejít i od některé z celebrit, jako tomu bylo v USA, kdy si tehdejší prezident Donald Reagan postavil ranč, kde uplatnil hlínu. A zájem o hliněné stavitelství rázem stoupl.

Myslím, že chybí zdravá forma aktivismu opřená o dobré příklady, které bychom našli v zahraničí. Že se u nás začaly stavět pasivní domy, záviselo také na našich cestách do zahraničí, kde jsme se dívali, jak se staví, a inspirovali se pro naše stavebnictví.

Co architektům a projektantům brání v širším využívání přírodních materiálů?
Myslím, že brzdou je nízká informovanost široké veřejnosti, a tedy nízká společenská poptávka. Zatím jsou to jednotlivé osoby, které chtějí takový životní styl přijmout.Lidé, kteří chtějí bydlet v bytě, nevytvářejí dostatečně širokou poptávku po tom, aby jejich byty měly kvality a vlastnosti přírodních staveb, není tomu tak ani v Evropě. Je to většinou zatím téma individuální − pro fanoušky. Kdyby jich bylo více, mohli by založit družstvo a bytový dům nejen ze dřeva, ale i z dalších přírodních materiálů si postavit třeba i ve městě.

Jan Márton, Ateliér Nature Systems, spolek Ekodům

Jak můžeme realizovat přírodní, ekologické stavitelství ve městech, například při stavbě či opravách bytových domů?
Z ekologického hlediska bych zdůraznil, že i dnešní běžné panelové domy jsou velmi úsporné už jen tím, že nezabírají prostor a svou kompaktností šetří spotřebu energií. Za svůj životní cyklus zanechá dům mnohem větší stopu svou spotřebou energie než tím, z čeho je postaven. To zatím ale u nás velká část přírodních stavitelů neřeší a cítí se být v souladu s přírodou již jen použitými materiály. Z architektonického pohledu se domy z přírodních materiálů nemusejí nijak lišit od běžných domů, pokud vynecháme styl oblých rohů a organických tvarů, které se do městské zástavby příliš nehodí.

Z energetického hlediska je důležitá izolace již stojících starších domů. Můžeme na to použít přírodní materiály, například celulózu nebo dřevovláknité desky. Sláma se z mého pohledu nehodí hlavně kvůli své tloušťce, která by zapříčinila úbytek světla v interiéru, a taképrotože má mírně horší tepelně izolační vlastnosti v porovnání s běžnými materiály.

Může novou výstavbu z přírodních materiálů podporovat město?
Problém přírodních materiálů je fakt, že jsou zatím dražší než materiály v zavedených dodavatelských cyklech, je dražší je sehnat a většina firem s nimi neumí stavět. Developeři jsou odpovědní svým akcionářům, nebo se pohybují čistě v rámci ekonomických propočtů. Obce musí dodržovat zákony o hospodárném využívání svých prostředků, takže v tomhle mají svázané ruce a je těžké a lidsky náročné prosazovat něco nestandardního a dražšího, byť s jinými pozitivy. Pomohla by změna legislativy. Nyní je tu dotace několik tisíc na použití ekologických stavebních materiálů a také vágní znění legislativy, která ukládá, aby stavební materiály co nejméně zatěžovaly životní prostředí. Na tom se dá stavět, nějak to rozvést, ale na úřadech by museli sedět informovaní lidé a mít vůbec čas vedle své agendy řešit s politiky současný stav, návrhy a inovace, což se neděje.

Chybí tu poradenská síla pro veřejnou sféru. Dobře funguje Energetická konzultační a informační služba (EKIS), která poskytuje soukromníkům i veřejnosti poradenství ohledně energetické úspornosti. Ostatní formy udržitelnosti prozatím podobným způsobem podporovány nejsou, což je velká ztráta potenciálu úspor jak v architektuře, tak zejména v urbanismu. Sám bych byl rád, kdyby vznikalo víc takových staveb, ale dokud tu nebude kombinace opatření, například legislativní iniciativa a zdanění negativních externalit současného stavebnictví, budou přírodní materiály marginální záležitostí. Dokud se neschválí územní plány a nevytvoří se tím pobídka pro stavitelství ekovesniček, rodových osad a podobných projektů, domnívám se, že jsou tyto vize neživotaschopné. Praxe to prozatím potvrzuje.

Co architektům a projektantům brání v širším využívání přírodních materiálů?
Lidi to rozhodně přitahuje, ale pokud odhlédneme od svépomoci, pořád se jedná o luxusní materiál. Hliněné omítky jsou až několikanásobně dražší než třeba sádrokarton, vyšší jsou i dopravní náklady kvůli vyšší váze materiálu. U slámy je zase problematická nedostupnost kdykoliv a všude, sláma se musí včas sklidit a pak uskladnit, což je nákladné i na prostor. Objevují se ale už slaměné výrobky, jako třeba zde na konferenci vystavené slaměné panely.Ty jsou vyrobeny u nás, nemusíme je tedy dovážet, dají se vyrobit předem a na místě z nich dům relativně rychle sestavit a také dobře protipožárně opláštit. Věřím, že v běžném stavitelství by mohly brzy najít své místo.

Radek Hála, Nízkoenergetické a pasivní domy ze slaměných balíků, Slamák.info

Jak můžeme realizovat přírodní stavitelství ve městech, například při stavbě či opravách bytových domů?
Bytový dům je v porovnání s běžnými rodinnými domy energeticky i prostorově úspornější, a tedy šetrnější. Ať už je postaven jakkoliv, můžeme ho s použitím přírodních materiálů vylepšit či rekonstruovat. Dřevěná podlaha ošetřená přírodními vosky a oleji je příjemná na dotek i na pohled, také pěkně voní. Hliněná omítka nebo alespoň vrchní stěrka silná pár milimetrů působí měkčeji a přirozeněji než nudné plochy sádrokartonů a průmyslových omítek. Dá se s ní i velice zajímavě výtvarně pracovat − reliéfy, sgrafita, ornamenty a podobně.

Se změnou klimatu a ubývajícím množstvím srážek se k nám dostává téma zelených střech, střešních zahrad, recyklace vody a energií. I v malém měřítku se dá vymyslet spousta tvůrčích a funkčních řešení. O baubiologii a biofilii – oborech, které zkoumají prostředí, stavební materiály a technologie z hlediska širších souvislostí, se u nás ještě moc neví.

Může novou výstavbu z přírodních materiálů podporovat město?
Obce, potažmo stát zatím zajímá jen cena a energetická úspora. Přírodní materiály mohou být zatím kvůli nízkému objemu používání a velkému podílu ruční práce pro komerční použití drahé. Chce to akční zapálené lidi, kteří se na situaci výstavby podívají jinak, nápaditě, a podnítí okolí ke změně. Obce přenechávají většinu stavebních aktivit soukromým developerům, pro které je prioritou co největší zisk, což je často v protikladu s potřebami budoucích obyvatel, které zajímá co největší kvalita.

Co architektům a projektantům brání v širším využívání přírodních materiálů?
Myslím si, že část viny na tom má vzdělávání. Málo se učí o humanistickém rozměru architektury, jako by fakt, že stavby pak využívají lidé, tráví v nich čas, žijí, pracují, nebyl tak důležitý jako výtvarná, popřípadě technická podoba budovy. Na fakultách se často učí tak, aby absolventi navrhovali domy pro přední stránky časopisů. Prestiž a kvalita staveb se vnímá podle vyhraných soutěží, které oceňují spíš extravaganci a vzhled než to, jestli tam lidem bude dlouhodobě dobře. Kdybychom se dokázali od abstraktních konceptů vrátit zpět ke svojí intuici, pocitům a přirozeným instinktům, vzniklo by i pro využití přírodních materiálů více prostoru a dokázali bychom vytvářet mnohem kvalitnější a vitálnější prostředí.

24. 4. 2019

Komentáře

PŘEDMĚT	AUTOR	DATUM
Patří města do přírody	Michael Rada	30.4.2019 16:49
Re: Patří města do přírody	Tereza Lišková, redakce	2.5.2019 12:35
Re: Re: Patří města do přírody	Michael Rada	3.5.2019 17:09