CZ / ENG

Ptáme se

Namísto strohosti třpyt a rozpustilost, káže burleska

Nejen u nás zažívá v záplavě striptýzových klubů po letech svůj rozmach burleska. Tento tradiční satirický žánr má ve svém reperotáru i soubor Prague Burlesque. Jednou z jeho tří stálých tanečnic je Terézia Bělčáková alias Miss Cool Cat. Terézia vystupuje v rozpustilých a od pohledu propracovaných kostýmech, které jsou dílem její dvorní návrhářky Zuzany Kubíčkové. Na české módní scéně je jméno Kubíčková už několik let dobře známé, co pro ni ale znamená burleska? 

Namísto strohosti třpyt a rozpustilost, káže burleska

Se Zuzanou i Terézií jsme se sešly v Zuzanině showroomu, kde právě vzniká nový kostým pro představení s ohněm. „Chceme ho propojit s prvky bondage, ale znovu to celé shodit něčím barevným,“ říká Terézia Bělčáková. „Teď vymýšlíme doplňky. Burleska se většinou odehrává na velkém pódiu, s odstupem. Takže stejně jako v divadle hrají roli velké prvky, výrazné látky a doplňky, jako třeba ozdoby hlavy,“ dodává Zuzana Kubíčková. U burleskních kostýmů je vedle zdobení zásadní i jejich svlékání. „Na rozdíl od normálního oblečení je to hotová alchymie. Vymyslet vhodný mechanismus – to je hlavně Zuzčina práce.“ „Odkládání různých vrstev kostýmu musí procházet hladce – jakoby nic. Někdy jde o milimetrové posuny,“přitákává návrhářka.

Výroba burleskních kostýmů zabere docela hodně času. „Úplně nejlepší je, když na to máme aspoň tři měsíce. Počítá se s tím, že máme každá ještě jinou práci a scházíme se jednou týdně,“ popisuje Kubíčková. Nedávno vznikal kostým pro nové vystoupení na závěsném kruhu. Oděv musel být pružný a šitý přesně na míru. „Nemohly jsme použít rukavice, ozdoby na ruce ani výrazné šperky na zbytku těla. Mohlo by se to potrhat nebo bych se mohla uškrtit,“ říká Terézia a dodává, že se nakonec i tento kostým podařilo k jejímu překvapení vyzdobit v termínu a v odpovídající kvalitě.

Pracnost i vysoká cena kostýmů, která se často vyšplhá do desítek tisíc, by mohla být při jejich užívání svazující. Terézia si však během vystoupení strach o kostým nepřipouští. „Když něco trhnu, tak se to holt zašije. Je to show. Během ní nechci nechat znát, že se o kostým bojím. Jen jednou se mi před vystoupením u sukně rozjel celý zip, tak jsem šla bez ní.“ Návrhářka zkušeně dodává, že z tohoto důvodu dělá kostýmy často na zavazování. „Ale když něco zůstane ležet na pódiu, tak se hodně starám o to, aby se to rychle posbíralo. Diváci si totiž občas něco chtějí vzít na památku. Také si během cest hodně hlídám kufr. Myslím, že každá burleskní tanečnice řeší to samé,“ vypráví Bělčáková.

„Nabarvená bažantí pera jsem kupovala v Číně, dají se tam pořídit nejlevněji. Ale i tak je to hodně nákladné,“ míní Terézia. „Kovové komponenty postupně oxidují. Je třeba je občas vyčistit přípravkem na kovy,“ dodává Zuzana.

Kožešiny i krajky
„Látky na burlesku musejí být odolné. Jemné materiály trpí tím, jak se pořád oblékají, svlékají a balí. A přírodní materiály rychle stárnou,“ říká pragmaticky Zuzana. Terézia dodává, že s oblibou sahají po poctivých krajkách a látkách, některé se vyrábějí podle starých postupů. Na jeden z kostýmů použily například krajky z Francie. „Poctivě vyrobené věci se dají sehnat. Záleží na tom, kolik je na ně peněz a co je při výrobě kostýmu prioritou,“ vidí situaci návrhářka. „Jestli má být něco vidět jen dvě sekundy, než se to sundá, tak je to celkem jedno. Ale pokud jde o první dojem a ta věc je na pódiu déle, tak se vyplatí sáhnout po něčem dražším.“

Podle jejích zkušeností se i na trhu s čínskou produkcí dají vedle levných napodobenin nakoupit krásné materiály. „Škála je široká, můžete sehnat metr látky za euro anebo taky za sto eur. Ale osobně preferuju látky vyrobené v Evropě,“ dodává. Peří, bez kterého se kostým neobejde, shánějí on-line na eBay nebo u prověřených prodejců. „U burlesky je to hodně o třpytu, lesku a bižuterii. Když má k něčemu vypadat a hezky se lesknout, tak je to docela drahá záležitost. Komponenty často nebývají v běžném obchodě k dispozici, a pokud člověk zboží neodebírá ve velkých množstvích, tak nemá šanci,“ vypráví Zuzana.

Co se týče detailů, dovolují podle ní naštěstí burleskní kostýmy lehké ústupky, které nejsou na pódiu vidět. „Vždycky si nějak poradíme i s tím, co máme k dispozici. Ale po nějakých efektních věcech, jako jsou objekty na hlavu, je potřeba zapátrat i po různých vetešnictvích. Části kostýmů často kutíme, lepíme, barvíme, lakujeme. Je to trochu brikoláž,“ říká Kubíčková, která při realizaci návrhů často zastává i pozici krejčové.

Zmiňovaný postup použily i při výrobě turbanu s ovocem – součásti jednoho z kostýmů. „Dva týdny jsem si lámala hlavu, kde ovoce seženeme. A pak jsem šla okolo obchodu s domácími potřebami, kde měli jeho zmenšeniny – byly na pohled strašně ošklivé, ale měly dobrý tvar,“ vzpomíná Zuzana. Protože si beztak nepřála, aby Miss Cool Cat nosila na hlavě zcela realistické plody, rozhodla se s nevhodným povrchem vypořádat barevným sprejem. 

„Jako základní inspiraci jsem Zuzce dala turban s barevným ovocem a ona nápad posunula dál tím, že ovoce přebarvila na růžovo-zlatou barvu. Pak to vypadalo tisíckrát lépe,“ pochvaluje si Terézia. (foto: Alžběta Jungrová)

Při pořizování materiálů narážejí i na etické problémy. „Nemám problém s kožešinou, pokud je ze zvířat, která se běžně jedí. Nepátrala bych po kožešinách z lišek nebo norků, i když jsou krásné. Problematické jsou rozhodně kožešiny ze vzácných zvířat, která jsou zabita jen kvůli srsti. Ale kdyby mi někdo nabídl starší kožešinu, kterou má doma ve sklepě, tak ji použiju. Pokud ale vidím umělou kožešinu, která vypadá hezky a je příjemná na dotek, dám přednost jí,“ říká návrhářka. „Mám to stejně. Mám několik kožešin, ale pouze po babičce, případně z vintage obchodu. Rozumím tomu, že i tak to může někoho pobuřovat, ale jak říkám, nepodporuju nové a nesmyslné zabíjení zvířat, a už vůbec ne kvůli kožešinám,“ říká Terézia  s tím, že se nebrání ani nošení kůže.

Debata okolo chovu zvířat na maso, kůži i kožešiny je složitá. Stejně jako další etické otázky oděvnictví. „Nemyslím si, že se má na věci dívat černobíle. Velmi podporuju lokální výrobu, ale jsem propojená i s módním řetězcem. Svůj šatník vyprodávám nebo rozdávám,“ říká Terézia a dodává, že znovupoužití materiálů i oděvů považuje za nutnost.

Ostatně péče o kostýmy je součástí její práce. „Většinu věcí čistím docela složitě. Když jsou okamínkované, peru je opatrně v ruce ve skoro studené vodě. Bojím se dát je do čistírny. Když něco takového přinesu, vyděsí se často i sami zaměstnanci čistíren,“ vypráví Terézia. „Ale přitom vyčistit jde všechno. Tyhle služby v dnešní době upadají. Pak má člověk vyrábět něco hezkého,“ podotýká Zuzana, která teď s obtížemi hledá spolehlivou čistírnu peří.

Opotřebené části kostýmů se občas vymění a místa, kde opadaly kamínky, se dozdobí. „Součástí prvního kostýmku, který jsem pro Terézii šila, je župánek z jemné hedvábné látky, a ta ku podivu do dneška drží a věkem získává. Ale pak jsme třeba musely znovu šít sukni od šatů, protože se rozsypala,“ říká Zuzana.

Kostým pro krotitelku, dámičku i černého brouka
Na začátku jednoho vystoupení přijde Terézia Bělčáková na pódium jako stvoření podobné černému broukovi, odkládáním vrstev se postupně promění v kočku. „Snažíme se diváky trochu napínat a překvapovat,“ objasňuje proměnu Zuzana. Burleska je zjednodušené divadlo. Hraje se něco, co divák zná, ale v jiné souvislosti. „Vystupují v ní jasné charakterové typy, se kterými se člověk jednoduše ztotožní, jako třeba krotitelka, dámička nebo kočička. Člověk může být ale jiný v tom, jakým způsobem charakter zobrazí,“ upřesňuje. „Pak je ale dobré mít hlavě svůj příběh, i když ho diváci nemusí pochopit do poslední tečky. A měl by v něm být jasný moment svlékání – proč se děje,“ dodává Terézia.

Při vymyšlení nového vystoupení se Terézia inspiruje nejen starou burleskou, ale i hudbou, kterou poslouchá, nebo třeba filmovými efekty. „Vymyslet něco originálního je hrozně těžké. Můj přítel David mi říká, že to není možné. Vždycky si myslím, že jsem něco originálního vymyslela, a pak to bohužel vždycky někde najdu,“ přiznává. „Ona většinou přijde s nápadem, a já přemýšlím o tom, jak ho uskutečnit. Poskytuju prostředky, jak se projevit,“ říká Zuzana.

Terézia si vybírá, jaké základní burleskní postavy ztvární. Zuzana pak skrze provedení kostýmu přidá něco svého. (foto: Lucie Kout)

Ne vždy je potřeba dělat celý kostým od začátku. Může se upravit nějaký starší či koupený. Některé části kostýmů můžou vznikat i mimo Zuzaninu dílnu. „Teď jsme se bavily o tom, že některé komponenty ozdoby hlavy bude třeba vyrobit zvlášť, nicméně co se týče kostýmu jako takového a vytvoření celku, tak všechno dělá Zuzka.“

Po tom, co před čtyřmi lety vznikl jejich první kostým, nechtěla už Terézia spolupracovat s žádnou jinou návrhářkou. „I když mě oslovovali i jiní lidé, mám všechny kostýmy od ní, což není v burleskním světě typické. Je hrozně flexibilní, což každý návrhář není. Třeba při vymýšlení kostýmu napůl ženské a napůl chlapa jsem popustila uzdu fantazii. Přišla jsem za ní a myslela jsem, že mě pošle do háje. A ona mi řekla, že by to šlo!“ vzpomíná Terézia.

„Nesnáším, když někdo říká, že něco nepůjde. Jde všechno. Ale musí se pro to vymyslet správný postup a zvolit správné technologie a materiály,“ přitakává Zuzana, která chtěla od začátku studií dělat spíš divadelní kostýmy, ale pak začala navrhovat dámskou módu pro každodenní nošení. „Burleska je pro mě uvolnění, dovoluje mnohem víc, dá se v ní přehánět,“ dodává s tím, že i její běžné kolekce nyní obsahují více třpytu a pikantních kousků. „Myslím, že doba přeje tomu, že nemusíme být ve všech ohledech úplně strozí a minimalističtí. Baví mě skládat věci dohromady – i takové, které se na první dojem jeví nesourodě. A to u burlesky jde také krásně!“

Text: Barbora Vrablíková (externí redaktorka, absolventka FHS UK), foto: Michaela Heřmanová

1. 3. 2016

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek



Související články

Před zrcadlem s tatérkou a maskérkou Lucií Liškovou

Vietnam je země šicích strojů, říká návrhářka Mai Trần

Čeští návrháři pověsili u řeky Temže šaty na strom hojnosti

Před zrcadlem s tatérkou a maskérkou Lucií Liškovou Vietnam je země šicích strojů, říká návrhářka Mai Trần Čeští návrháři pověsili u řeky Temže šaty na strom hojnosti

O nás Kontakt Inzerce matériO Prague Prodej


© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.