Ptáme se

Michaela Tomišková: Materiály k sobě intuitivně přikládám a věci přirozeně narůstají

Michaela Tomišková je designérka pozoruhodných nápadů a značného množství energie k jejich uskutečňování. Její věci se vyznačují jemnou, femininní estetikou, citlivou barevností a tvarovou elegancí. V roce 2012 společně se svým partnerem Jakubem Janďourkem založila Studio DECHEM. Na kvalitu jejich práce poukazuje opakovaná přítomnost mezi finalisty cen Czech Grand Design i zařazení čtyř nových produktů do prestižního výběru Trendy na frankfurtském veletrhu Ambiente. Jak pracuje milovnice skla, přírody i dobré čokolády a co prožívá při navrhování objektů?

Michaela Tomišková: Materiály k sobě intuitivně přikládám a věci přirozeně narůstají
Michaela Tomišková: Materiály k sobě intuitivně přikládám a věci přirozeně narůstají

Po roce máte opět nominaci na cenu Czech Grand Design. Odráží se to nějak ve vaší vytíženosti?
Máme teď mnohem víc práce, než jsme měli loni a předloni. Nominace je skvělá v tom, že se širší veřejnost dozví o tom, co děláme.

Jak se z kolekce skleněných váz Z jedné vyvinula tvarově i strukturně podobná Materiálová váza ze dřeva, mědi, kůže, skla a mramoru?
Myslím, že to bylo jasné už na začátku, když nás oslovili Jana Zielinski s Jiřím Mackem z Galerie Křehký, abychom navrhli vázu na jejich výstavu Nový Biedermeier. Přinesli jsme několik návrhů a mezi nimi byla i kombinace několika materiálů. Kvůli šibeničnímu termínu jsme začali s vázami ze skla foukanými do jedné formy, které jsme následně rozřezali. Rozřezané části váz jsme různě promíchávali, a nakonec jsme je znovu slepili do dvanácti barevných a tvarových kombinací. Tak, jako je to v rodinách – každý jsme jiný, ale máme jedno hnízdo.

„Na sérii fotografií prvních čtyř váz jsou použity větve třešně s květy. Přišlo nám hezké, když jsme je před vázy jen položily, ale daly jsme je i dovnitř. Vypadalo to trochu japonsky.“

Až s takovou „filozofií” pracujete?
Pro tuto výstavu jsme měli dělat novinky, vztahující se k biedermeieru. Měl v tom být příběh, který je pro Galerii Křehký hrozně důležitý. Proč to vzniklo, čeho se to dotýká. Vázy Z jedné symbolizují rodinu, která byla v době biedermeieru strašně důležitá.

Posléze došlo i na Materiálovou vázu. Jak spolu různé materiály komunikují? Třeba dřevo má na rozdíl od skla nějakou roztažnost, dál „pracuje“.
Já se dřevem pracuji jen okrajově, takže nevím přesně, jak dlouho je potřeba ho sušit a jak ho opracovat. Proto je pro mě důležité pracovat s lidmi, kteří mají s daným materiálem zkušenosti. V případě Materiálové vázy spolupracujeme s panem Jedinákem, který má něco jako archiv dřev a plně jim rozumí.

Mimo to, že je Materiálová váza zčásti dřevěná, je také kožená. Nejsou tyto materiály nepraktické z hlediska hygieny s stálosti materiálu? Je taková váza vhodná i pro živé květiny?
Je ve vyšší cenové relaci a stojí na pomezí umění a designu. Když ji bude Galerie Křehký prodávat, tak pravděpodobně jako dekoraci, je to svým způsobem socha v prostoru. Hodí se spíše na suché květiny. A pokud do ní někdo chce dát kytky živé, tak ne každý den. Ale jde to. Pro tento případ je kůže napnutá na skle a dřevo je zevnitř speciálně upravené.

„Materiálová váza vychází z váz Z jedné. Je to stejný princip, jen jsou použity jiné materiály.“

Podřídila jste u váz design funkci? Nebo mají estetické parametry předmětu ambici jeho funkci ovládnout?
Vždy záleží na tom, pro koho navrhujete, jaké bude užití předmětu. Jestli do vázy budete dávat vodu každý den, jestli je sváteční nebo více váza – objekt. Když navrhuji produkt, je funkce důležitá. Nejsem umělec, ale designér. Ale když nedělám vyloženě průmyslový design, tak si hraju na hraně mezi designem a objektem.

A když jste připravovala vázy pro Křehký?
V případě Galerie Křehký přemýšlíme úplně jinak, než kdy navrhujeme třeba svítidla ze strojně vyráběných komponentů. Je to galerie, kde se těchto váz neprodají desetitisíce, prezentují spíš určitý přístup k designu a přemýšlení o materiálech. Lidé si vázu z galerie asi nepostaví na stůl každý den a nedají do ní květiny, i když by to bylo fajn.

Konzultujete návrhy váz s floristy? Například kvůli optimální šířce hrdla, dezinfikovatelnosti, stabilitě, proporcím či kompozici.
Kompozice nebo proporce jsou zrovna u vázy hodně estetickou záležitostí. Květiny miluju. Moje mamka pracuje jako zahradnice a floristka, takže jsem v tom vyrostla. A nějak by mě nenapadlo jít vázy k někomu konzultovat. Když navrhuju jiné věci, ráda si dělám rešerši a ptám se odborníků. Ale navrhnout si zrovna vázu je takový bonbonek. Zaprvé je skvělé, že je to věc určená pro květiny, které jsou samy o sobě nádherné, takže si mohou vzájemně pomáhat. Zadruhé, její design nemá moc omezení. Je to hodně volná věc, která se vám často objevuje ve vašem každodenním životě, ale není to zubní kartáček.

Takže jste se o vázách s floristy nebavila?
Když jsem je dodělala, fotili jsme je společně s klukama z Květinového lahůdkářství, kteří jsou floristé. Ti mi dali hrozně zajímavé feedbacky a mě hrozně bavilo, jak o tom každý přemýšlí jinak. Řekli mi, že pro květiny je příjemný gradient barev, který u váz používáme. S Jakubem jsme chtěli, aby květiny vycházely jakoby z mlhy. Nevidíte celý stonek, a najednou se květina dostává z mlžného opárku, což váze dávalo poetický nádech.

Váza Jedenáctá, ze série váz Z jedné, se doplňuje s aranžemi Květinového lahůdkářství. (foto Z jedné: krehky.cz)

Možná máte díky mamince cit pro potřeby květin v krvi.
Ty věci nějak cítím. Vím, čeho chci designem docílit. Na sérii fotografií prvních čtyř váz Z jedné jsme s Kristinou Hrabětovou použily větve třešně s květy. Vypadalo to trochu japonsky. Když jsme fotily druhou sérii osmi váz, o kterou jsme rozšířili kolekci, šly jsme už do květinářství. Vybíraly jsme si kytky, u kterých jsme měly pocit, že by vázám slušely.

Když navrhujete, nemyslíte na konkrétní květiny?
Je to různé. Ale v rámci nového projektu teď čekáme, až na jaře rozkvetou květiny a my je budeme moct fotit s Bandaskama. Máme v hlavách s fotografkou Kristinou Hrabětovou koncepci focení. Ke každé barvě chceme přiřadit atmosféru květiny. Máme pár momentů, které chceme zachytit. Třeba když je květina zakořeněná a pomalu vyrůstá – jako by se ve váze zahnízdila a podobné momenty. Chceme si vybírat květiny k vázám a vázy ke květinám. U váz Z jedné jsme ale takto nepracovali.

Rodina Bandasek se rozrůstá i o svítidla. (foto: Kristina Hrabětová)

Dokážete nějak popsat kritéria, podle kterých je budete vybírat?
Pocitově. Když vymýšlíme, co budeme fotit, tak si toho vždycky připravíme více, a pak vidíme, co funguje a co nefunguje. Dám věci k sobě, a hned vím, jestli spolu můžou nebo nemůžou být.

Vy jste vlastně podobně intuitivně postupovali i v případě čokolády, kdy jste s Rozbíjím se intuitivně vybírali vzhled i příchuť tabulek k jednotlivým emocím.
Ráda si dám věci na stůl a pak si je různě skládám, zkouším, hraju si. Objevují se různé varianty a celé se to dává dohromady. Věci nevznikají hned, je to postupná práce. Vždycky vznikne něco, na co naváže něco dalšího.

Tak to bylo i s Materiálovou vázou.
Přesně. Zkusíte nějaký materiál a řeknete si: co kdyby u toho byl další a další… Tak žensky, intuitivně ty věci přikládáte a různě to narůstá.

Studovala jste Vyšší odbornou školu sklářskou v Novém Boru, ale při dalším studiu na UMPRUM jste se sklu vzdálila. V diplomce jste se k němu nakonec zase vrátila. Co vás a sklo spojuje?
Na sklářské jsem ten materiál necítila, nepochopila. A pak jsem přišla na UMPRUM, ve Zlíně jsme měli skvělé dílny a mě fascinovaly jiné materiály. Takže jsem hned zkoušela dřevo, kov, plasty. Pak mě asi rok a půl bavil textil. Když došlo na diplomovou práci, přemýšlela jsem o dřevě, porcelánu nebo o skle. Nakonec jsem nějak přirozeně skončila u skla. Už jsem o něm něco věděla a pomalu jsem začínala spolupracovat s Jakubem, kterého sklo fascinovalo odjakživa. A najednou jsem sklo objevila. Teď cítím, že je mi něčím blízké, práce s ním mě baví a naplňuje.

Ve své diplomové práci jste spojila varné sklo Simax od Kavalierglass a luxusní křišťál od firmy Moser. Čím to je, že jsou ta skla tolik odlišná?
Mají jiné složení a úplně jinou funkci. Z křišťálového skla od Mosera se vyrábí nádherné, jiskrné, dekorativní, ale také užité předměty. Opravdu luxusní záležitost. A z laboratorního skla, Simaxu, se vyrábí běžné sklo. Když ho rozbijete, tak si můžete dovolit další. Když rozbijete skleničku od Mosera, tak to bolí. Baví mě, že má sklo mnoho poloh. Vždycky, když máme pocit, že jsme mu porozuměli, tak se ukáže opak. A kombinování různých materiálů je trend současného designu. Hodně se používá sklo se dřevem, sklo s kovem. Je to taková příjemná vlna.

Po loňském úspěchu s Materiálovou vázou vyjelo Dechem na veletrh Ambiente Messe Frankfurt samostatně.

Vsekci Next Generation vystavilo Dechem Funnel Light. Hadovku a Sulfonation Lamp. (foto: Kateřina Zvelebilová)

Co kombinace dvou druhů skla přinesla?
Vznikla lampa Hadovka. Její konstrukce je neuvěřitelně lehká, zároveň je stabilní a pevná. Na ní byl posazený nádherně broušený širm od Mosera, který je neskutečně těžký. Tohle drahé sklo nese ta lehká a bytelná konstrukce. Najednou tyto dva příběhy stojí vedle sebe, jsou v napětí, ale jeden bez druhého by neudělal celý produkt. Nakonec jsme se ale dohodli s ředitelem sklárny Kavalier, panem Moťkou, že Hadovku budeme dělat ve sklárně Kavalier pod nově vzniklou značkou Kavalier design. Takže širm už je teď taky simaxový. Díky tomu ta lampa už není luxusní záležitost a může si ji dovolit skoro každý.

Když jsme u druhů skel. Pracovala jste i s lesním sklem, ze kterého se vyráběly gotické číše. Jak jste se cítila, když jste ho použila na něco úplně nového a nectila historickou tradici jeho užívání?
Kvůli kolekci mís Mezi korunami stromů jsme si pronajali huť, kde se vyrábějí repliky historických číší. Bylo to moc příjemné vidět tak známé lesní sklo v jiných tvarech a úplně jiném kontextu.

Mísy z kolekce Mezi korunami stromů vyfukovala Michaela Tomišková mezi polínka postavená v kbelíku.

Jiné vaše objekty ze skla jsou oproti lesnímu sklu většinou čisté.
I u nich se nějaká bublinka objeví. Patří to k živému materiálu, není to perfektně odlitý plast. Ale v lesním skle je spousta nepořádku, bublinek. A to se mi líbí, je to lidské.

Mísy z lesního skla jste vyráběla tak, že jste sklo vyfukovala mezi polínka.
Ano, a když se linka nahoře zabrousí, tak to vypadá jako z pohledu ptáků na koruny stromů. Tvary vznikaly přirozeně a jedna z nich vyšla úplně stejně jako známá mísa od Alvara Aalta. Tu jsem neprodala.

Se skupinou Vyrobeno lesem navrhujete a vyrábíte předměty, z nichž některé představují to, co je specifické pro přírodu, totiž že je všechno unikátní, nic se nezopakuje.
Začali jsme spolu volně pracovat, ještě když jsme byli na UMPRUM. Teď už je to rok, co jsme nic nepředstavili, ale připravujeme dlouhodobý projekt. Čekáme, než se proběhne přírodní proces, který má návaznost na materiál a na produkt. Užíváme si to, protože dnes je design hrozně rychlý. Často nás někdo osloví, že chce něco udělat hned – takto my žijeme. Ale tady najednou čekáme rok.

Radíte se při přípravě této kolekce s biology?
Spolupracujeme s přírodovědeckou fakultou. Chodíme do laboratoří a zkoumáme přírodu pomocí různých přístrojů, abychom viděli trochu víc, než co vidíme normálně okem, a dostali se tak jinam. Myslím, že to bude hezká kolekce. Uvidí se, jestli bude výsledek za rok nebo za dva, to záleží na přírodě.

Protože se příroda tak významně podílí na návrzích produktů Vyrobeno lesem, nedají se přesně zreprodukovat. To mi přijde ne zcela designérské, spíše umělecké. Berete to tak, že neděláte tak úplně design?
Normálně něco vyrobíme, odvezeme to na výstavu a uděláme z toho produkty. Ale s přírodou si navzájem pomáháme, pracujeme v souladu. Zkoušíme různé principy, hrajeme si s přírodními materiály a tvary. Neživíme se tím, ale chceme to dělat, protože nám to dává možnost uvolnění.

Minulý rok na veletrhu Ambiente ve Frankfurtu měla Materiálová váza úspěch, britský designér Paul Smith si ji vybral jako dekoraci do svých showromů. Letos se na stejném veletrhu dostaly čtyři vaše věci do exkluzivního výběru Trendy. Co jste vystavovali a jaká byla vaše očekávání?
Do Frankfurtu jsme přivezli jak starší kolekce, tak novou kolekci bytových doplňků. Největší ohlas měla kolekce Bandasek, kterou jsme nyní rozšířili o závěsná svítidla. Díky zařazení našich produktů do výběru Trendy na výstavě Ambiente bylo na našem stánku hodně publicity, a to nám určitě pro další práci pomůže. Těšíme se.