Ptáme se

Markéta Kratochvílová a Tadeáš Podracký: Pracujeme s charismatickými materiály

Markétu Kratochvílovou a Tadeáše Podrackého spojuje čerstvě završené studium na VŠUP, stáž v New Yorku, společně navržená svítidla Skywalkers, letní výstava Life in Progress v galerii Kuzebauch i čtyřletý partnerský vztah. V komorním prostoru galerie, kde se rozhovor odehrál, vystavují intimní šperky a skleněné objekty. Konceptuálně uchopená problematika ženského klínu i barokní velkolepost českého skla – to je život a vývoj.

Markéta Kratochvílová a Tadeáš Podracký: Pracujeme s charismatickými materiály
Markéta Kratochvílová a Tadeáš Podracký: Pracujeme s charismatickými materiály
Life in Progress na Břevnově.
Life in Progress na Břevnově.
Sklo a šperk.
Sklo a šperk.
Towers.
Towers.
Letní břevnovská výstava končí 31. srpna 2014.
Letní břevnovská výstava končí 31. srpna 2014.
Z vývoje společných svítidel Skywalkers.
Z vývoje společných svítidel Skywalkers.
Prototypy.
Prototypy.
Finální podoby Skywalkers se ve spolupráci s firmou PRECIOSA objeví na podzimním Designbloku.
Finální podoby Skywalkers se ve spolupráci s firmou PRECIOSA objeví na podzimním Designbloku.

Je Life in Progress vaše první společná výstava?
MK: Poprvé vystavujeme jen my dva společně. Něco takového asi zopakujeme i v budoucnu. Chceme spolu dál pracovat a založit malé studio.
TP: Kreativní studio. (smích) Na podzim budeme mít společnou instalaci na Designbloku. Dáme tam naše diplomky a kolekci, která je bude spojovat. Do galerie Kuzebauch jsme dali věci, které toho docela dost procestovaly a měly i úspěch. Protože spolu děláme dlouho, tak se většinou naše věci k sobě hodí.

Máte nějak rozdělené materiály, s kterými pracujete?
MK: S každou novou kolekcí jdu do nového materiálu. Tak jako člověk potřebuje nové téma, udělat novou věc, tak i zkušenost s novým materiálem je svým způsobem radost.
Pracujeme se všemi charismatickými materiály, to je naše jediné omezení.
TP: Omezovat se na jeden materiál nemá smysl. Vystudoval jsem ateliér skla, sklo mě baví, ale kombinuji ho.

Jak se pozná charismatický materiál?
MK: Je tam napětí, někdy se může objevit i fetiš. Krásné a kvalitní dřevo, zářivé sklo, voňavá kůže – to všechno jsou materiály, které jsou pro člověka přitažlivé a podnětné.

Jak se k nim dostanete?
TP: Přes koncept díla. Materiály volíme tak, aby ho podpořily.
MK: Tvorba se skládá z logického uvažování, ale je tam i prostor pro citlivý výběr na základě intuice nebo vyšších přitažlivostí. Člověk daný materiál cítí jako vhodný k danému tématu nebo objektu. Tvorba je vrstevnatá. Používáme různé druhy materiálů u různých typů objektů, které nejsou úplně definované. Všechny vrstvičky se v nich spojují dohromady.
TP: I materiál má své historické kořeny, nějak se tradičně používal. Když dělám křišťálové sklo, které bude ryté, je to jasná asociace barokního českého skla. To by měl člověk znát, myslet na to a nakládat s tím účelně.

Proč kladete takový důraz na historii?
TP: Řada věcí, které byly dříve módní, je už dnes zapomenutá. Zjišťuji podstatu objektu a potom vymýšlím něco, co ji překročí. Nebo na ni ukážu a třeba ji ozřejmím lidem, kteří do toho tolik nevidí. Když člověk pracuje s nějakým materiálem nebo tematikou delší dobu, tak do toho vidí hlouběji a začíná nacházet a zpracovávat věci, které jsou inspirativní.

Jak vznikly skleněné objekty Towers, které vystavujete v galerii?
TP: S velkými objekty jsem vyhrál cenu Ludvíka Mosera v soutěži pro studenty. Její hlavní cenou je, že návrh zařadí do produkce. Přijde návrh, udělají se kresby, modely a podle toho to ve sklárně vyvzorují. U toho většinou člověk je, hlídá skláře a detaily, říká si, jakou chce sílu stěny, barevnost. Potom se to brousí, leští a ryje podle mých kreseb.
MK: Designér musí obsáhnout veškerou práci a problematiku kolem. Není to tak, že si jen sedne a nakreslí obrys a nějaký chudák sklář dře a zrealizuje to. Designér je komplexní osoba, která navrhuje předmět z nějakých důvodů, nejen ze svých vlastních egoistických, ale i s ohledem na kontext věci. Pak spolupracuje s řemeslníkem. Jejich partnerství je důležité pro obě strany stejně. Designér musí dobře komunikovat a vlastně celou práci vytvořit. Dokázat, aby byla vytvořena.

Například?
MK: Máme dva měsíce na to, něco udělat. Celý měsíc běháme a domlouváme všechny díly,
z kterých se objekt skládá. Něco uděláme svýma rukama, něco udělá jiný řemeslník.

„To černé je nejměkčí kámen mastek, pak je tam postříbřená měď a to bílé je plast. Dnes
u uměleckého šperku není žádný limit v materiálech ani zpracování.“

Z čeho vychází vaše práce se šperkem a tělem?
MK: Šperk jsem si vybrala jako médium, protože se odehrává na těle. Nejčastěji pracuji
s náhrdelníkem. Umístěný v intimním prostoru, na ženském hrudníku, má jasné asociace.
Chci vyjadřovat ženské pocity. Když to vezmu zeširoka, chci ukazovat na vybrané genderové problémy. Volnou tvorbu vnímám jako intimní, spojenou s mým tělem. Kdyby mě zajímala jablka, budu pracovat se stromy. Proto šperk a ženské tělo.

Jak pracujete s tématem genderových problémů?
MK: Vztah šperku se skládá z nositele, který ho nosí, z diváka, který se dívá, a z tvůrce, který ho vytváří a dává do něj své poselství. Jsou pro mě důležité vztahy očí okolo šperku. Vystavené náhrdelníky jsou určené pro ženy a vyjadřují ženskou sílu. V diplomce mám ale i jeden podprsenkový náhrdelník pro muže. Problémy genderu se týkají i chlapů, takže je nikam neodstraňuji.

Jaký problém zpracováváte?
MK: Nejde mi o konkrétní problémy typu nerovnost platů. Pohybuji se na komunikační rovině mezi lidmi. Jde mi o bezprostřední reakce, provokaci skrze ornament na těle. Pracuji se ztotožněním nositele s pocitem autora. Při práci na diplomce mě zajímala modifikace těla právě
z hlediska genderu.

O co šlo?
MK: Společnost má estetické stereotypy, pro chlapy a pro ženy. Ženská má prsa, proto musí nosit podprsenku a tvarovat si prsa do ideálního tvaru, aby se tomu chlapovi líbila. Takto můžeme pojmenovat konkrétní problém. Ale chci, aby bylo patrné, že se tady něco takového odehrává,
a zároveň to nechávám otevřené. Problém komunikuji bez napadání, bez boje.

Měl jste někdy na sobě zmiňovaný pánský náhrdelník?
TP: Zatím ne. Dříve jsem občas nosil od Markéty nějaké brože. Musím ji podporovat.
MK: Nemusíš. (smích) Náhrdelník byl hotový dva dny před instalací, tak šel rovnou do vitríny.

Jedna z věcí, která vás spojuje, je konceptuální uchopení tvorby. Je to na VŠUP samozřejmostí?
TP: Konceptuální přístup každý nemá. Hodně věcí vzniká jako vizuální popudy. Mě zajímají věci v interiéru, to jak na sebe navazují, jak mohou ovlivnit bydlení a pocit člověka. Člověk si je skládá a vybírá v rámci historie stále trochu jinak. A to mě právě pudí ke konceptuálnímu přemýšlení, které je nástrojem, jak na něco poukázat. Pomáhá mi to k tomu, abych uspokojil intelektuální deficit.

To je zajímavé, když to říká člověk po škole.
MK: Kolem nás se škola doposud docela dost skloňovala, teď jsme čerstvě vylezli, takže se
s námi ještě minimálně rok bude táhnout. Naše důležitá práce teď po skončení školy bude přesvědčovat o tom, že máme svůj náhled na věc. Škola byla bezvadná a prezentuje se svým způsobem, ale naše cesta je osobitá.
TP: Když jsme byli na stáži v New Yorku, bavili jsme se tam s jedním učitelem, u kterého nás zarazilo, že svým studentům vůbec nic neříkal.
MK: Studenti se ho často ptali, jestli je jejich nápad dost dobrý. A on jim odpovídal: „A máš lepší?“
TP: Je to vždycky na tobě, když nemáš lepší nápad, tak máš takový, jaký je.

Plánujete si založit společnou značku?
MK: Nechceme se vzdát našich autorských kolekcí a volných věcí, které budou rozhodně vznikat dál. Ale na druhou stranu máme rádi kolaborace. Ve spolupráci s dalšími lidmi přicházejí zajímavé myšlenky a věci.
TP: Jdeme za tím, co podporuje kreativitu a dobré výsledky. Čím víc se toho děje, tím lépe. Každý s potenciálem něco dělat nás posouvá a obohacuje. Proto je dobrá i spolupráce s firmami. Člověk na to není sám, firma má nějaké zázemí, může vzniknout něco, co by normálně nevzniklo. Když je firma otevřená, propojíme moje zkušenosti se sklem a Markétiny se šperkem. Takhle vznikla třeba světla Skywalkers pro Preciosu.

Co může spolupráce přinést?
TP: Může vzniknout věc, která je úplně jiná, než kdyby ji člověk udělal sám. Při dokončování takového projektu se nespí, pracuje se pořád, aby se vše stihlo, dodělalo, to je na tom nejzábavnější.

Je složité to ukočírovat, když pracujete na více věcech najednou?
MK: Občas se na něco zapomene.
TP: Nebo něco nevyjde.
MK: Nesmíme si to moc připouštět. Když jsme se rozhodli, že tohle chceme dělat, museli jsme si uvědomit, jaký životní styl to bude obnášet. Počítáme s ním, akce nám vyhovuje. Zápřah a obětování se práci k tomu patří.

připravila: Tereza Lišková, foto: Tomáš Princ, foto interiéru výstavy: Jaroslav Kvíz

Výstava Life in Progress v galerii Kuzebauch trvá do 5. září 2014.