3x odpovídá

Karolína Plášková: Architekti se spolupodílejí na gentrifikaci

Nese architekt osobní zodpovědnost za sociální či politický dopad svého projektu? S jakými etickými dilematy se architekti a architektky potýkají? Na diskusi nad těmito otázkami se zaměřil projekt „Drazí architekti… — Etika architektury“.

Karolína Plášková: Architekti se spolupodílejí na gentrifikaci
Karolína Plášková: Architekti se spolupodílejí na gentrifikaci

Připravila: Kristina Veinbender, foto: Viola Hertelová

Ve videích prezentovaných v rámci výstavy diskutují vybraní́ společenskovědní výzkumníci o etických tématech týkajících se sociálních a politických přesahů architektury s autory několika projektů, kde veřejný prostor vystupuje jako nástroj kontroly, gentrifikace, privatizace a komercializace, turistifikace pohraničí či nástroj nedemokratických režimů. Na to, jaký dopad a moc má architektura v dnešním společenském kontextu, jsme se zeptali kurátorky výstavy Karolíny Pláškové.

► Videa z výstavy jsou dostupná na kanálu YouTube

S jakými nejpalčivějšími etickými dilematy se potýkají dnešní architekti?

V rozhovorech prezentovaných na výstavě jsem se rozhodla zabývat především sociálními a politickými dopady architektury, tedy vztahem mezí tím, pro koho architekti pracují – kdo vytváří zadání, kdo architekty a projekt platí – a pro koho je architektura určena. Klienti, ať už soukromí či veřejní, mají různorodé zájmy, které se často nacházejí v rozporu s představou „otevřeného“ či „spravedlivého“ města, tedy s hodnotami, které jako demokratická společnost vyznáváme.

Mnozí architekti naopak lpí na estetickém vyznění „výsledného“ produktu, zatímco lidé se z uvažování o architektuře vytrácejí. Stávají se z nich pouhé prostředky k zisku z daného prostoru – ať už jde o zákazníky obchodního centra, turisty v horském středisku či spekulanty s nemovitostmi. Architektura v takových případech neslouží v první řadě lidem, ale kapitálu, a architekti jsou nástrojem pro jeho zhodnocení.

Prostřednictvím svých projektů se architekti například podílejí na gentrifikaci, tedy vysídlování původních chudších obyvatel ze čtvrtí, které se masivně přestavují a mění v lukrativní čtvrti pro bohaté. Ve dvou videích se zabýváme tématem „politické architektury“, i když podle mého názoru je každá architektura politická. Problematiku jsme se snažili ukázat na konkrétních projektech, které jsou vybranými reprezentanty určitých jevů a jejichž autoři s námi byli ochotní mluvit. Nicméně architekti se ve své praxi potýkají i s dalšími morálními problémy, které jsme řešili i v diskusích v rámci doprovodného programu výstav.

V průběhu podzimu byl projekt „Drazí architekti… — Etika architektury“ k vidění v Galerii Architektury Brno a v pražské Galerii Jaroslava Fragnera (foto: archiv GJF)

Mají podle vás architekti nést etickou odpovědnost za zakázky, na nichž pracují?

Domnívám se, že ano. Architekti jsou pod projektem viditelně podepsáni, to ale tak docela neplatí pro investory, developery či úředníky, kteří stavbě udělili stavební povolení. Pak se přirozeně snáší kritika na architekty. Architekt většinou není zadavatelem či iniciátorem projektu – nepřijde s nápadem postavit Stezku v oblacích v národní přírodní rezervaci, další obchodně-administrativní komplex či nákupní centrum ve městě. Architekti jsou součástí procesu, ale jako takoví se také můžou rozhodnout zakázku odmítnout, vytvářet nátlak na změnu situace a nebýt konformní k systému. Mrzí mě, když svou energii vědomě či nevědomě směřují do lobování za změny ve prospěch individuálních ekonomických zájmů.

Jaký vliv má architektura na své uživatele?

Výzkumy dokazují, že kvalita prostředí má vliv na chování lidí. Architektura se netyká jen krásných fasád nebo upravených náměstí. Také spolurozhoduje, zda si ve městě můžeme dovolit bydlet, zda město poskytuje potřebné služby, zda a jak se po něm lze pohybovat nebo užívat veřejné prostory. Například (ne)dostupnost bydlení se nevyřeší tím, že se postaví více domů, které ve výsledku často slouží jen jako investice. Je potřeba pracovat i se strategickými nástroji a systémovými řešeními a neignorovat politický, sociální a ekologický kontext. Tomu se však čeští architekti příliš nevěnují, a to ani v akademickém prostředí, ani v praxi.