Jak to vidí

Helena Pánková: O utrpení trávníků a lidí v rozpáleném městě

Dokonalý zelený pažit coby znak zahrady, na které budete šťastni, patří k nejhlouběji zakořeněným stereotypům, které se zahradami spojujeme. Hezkého trávníku je ale nyní na veřejných prostranstvích jako šafránu. Plochy měst pohltila hnědožlutá realita.

Helena Pánková: O utrpení trávníků a lidí v rozpáleném městě
Helena Pánková: O utrpení trávníků a lidí v rozpáleném městě
Cestičky dlážděné přírodním kamenem a lemované suchomilnými trvalkami mnoho vody a údržby nepotřebují (foto: archiv Atelier Kvítková & Beran)
Cestičky dlážděné přírodním kamenem a lemované suchomilnými trvalkami mnoho vody a údržby nepotřebují (foto: archiv Atelier Kvítková & Beran)
Vyžadují však správné místo, vhodně zvolený kontext a projektanta i zahradníka, kteří se ve svém řemesle vyznají (foto: archiv Atelier Kvítková & Beran)
Vyžadují však správné místo, vhodně zvolený kontext a projektanta i zahradníka, kteří se ve svém řemesle vyznají (foto: archiv Atelier Kvítková & Beran)
Stinný vnitroblok pod velkou lípou dýchá vláhou podrostových bylin a svěžích habrových stěn. K příjemnému pracovnímu obědu není potřeba ani centimetr trávy (foto: archiv Atelier Kvítková & Beran)
Stinný vnitroblok pod velkou lípou dýchá vláhou podrostových bylin a svěžích habrových stěn. K příjemnému pracovnímu obědu není potřeba ani centimetr trávy (foto: archiv Atelier Kvítková & Beran)

Svěží trávník, šťavnatá zeleň vybízející k bosému skotačení ranní rosou, neodmyslitelně patří k představě ideálního parku, vlahého městského atria i vysněného golfového hřiště. Pramení lidská touha po nakrátko přistřiženém brčálovém pažitu z kolektivního nevědomí a touze po návratu zlatého věku s jeho pastorální krajinou, nebo spíš z příliš častého vystavování se výchozímu pozadí Windows XP?

Ať už je příčina jakákoliv, její neblahý odraz v realitě si můžeme při aktuální vlně veder beze srážek užívat plnými doušky. Všudypřítomný suchý drn sice nesálá tolik jako asfalt, ke svěžesti má však blízko asi jako skalní step. Jedinou zeleň v něm představují zmačkané plechovky od piva a nežádoucí plevele, které dovedou kořenit hlouběji než tráva a jen tak neuschnou.

Údržba trávníku v jeho dokonalé huňaté formě by totiž pro město byla neúměrnou zátěží: málokterý porost je tak žíznivý, žádný jiný nevyžaduje zásah (seč) třicetkrát ročně, nepočítaje celou řadu chemických a mechanických ošetření. Udržovat trávník je zkrátka nákladné, zvlášť vzhledem k podílu plochy, kterou ve městech zaujímá.

Rozpačitých situací, kdy byl trávník založen jako náročný parterový a nyní prosychá, zapleveluje se a očividně strádá, vídáme ve městech bezpočet. Trojice fotografií pořízených na přelomu května a června letošního roku v Praze na Rohanském nábřeží v pražském Karlíně ilustruje, v jaké kondici se trávník nachází, v závislosti na údržbě.

Silniční pás seká Technická správa komunikací jednou až dvakrát ročně

Oproti němu svěžestí vyniká pás, který je na vyzvání investora sekán jednou až dvakrát měsíčně

Nicméně teprve zmiňovaných třicet sečí ročně, závlaha, řada dalších ošetření a profesionální zahradnická ruka Hanky Pollertové vedou k výsledku, který svědčí o péči řádného hospodáře (Autorkou této série fotek je Hana Pollertová, zahradnice s mnohaletými zkušenostmi s údržbou náročných veřejných prostorů i soukromých zahrad)

Většina pražských trávníků se potácí ve stavech mezi prvními dvěma fotkami, podle toho, kdy naposledy sprchlo. Proč tedy trávník zaujímá tak velký podíl plochy městské zeleně, když většinou není a nebude hezký? Odpověď je nasnadě: snadno se projektuje a nikoho neuráží.

Umírající květiny, případně schnoucí aleje vyvolávají silnější emoce než žlutá trávníková poušť. Na rozdíl od ní po příchodu deště neregenerují a stromy se ještě k tomu za špatnou péči příležitostně odvděčí suchou větví dobře mířenou na zaparkované auto nebo chodce.

V závislosti na počasí se ale v posledních letech ukazuje, že tráva bývá nejkrásnější v prosinci a lednu, kdy nicméně k posezení příliš neláká. V únoru přemrzne a než se vzpamatuje, udeří první dubnová vedra. Trávník osm týdnů bojuje s živly, nevyhnutelně prohrává a začátkem léta se ukládá k letnímu spánku. Nadzemní část přestane metabolizovat a dýchat, zaschne a jiskřička života čeká v kořenovém systému na září a první déšť. Kýžených šest litrů vody na čtvereční metr, které by měl v teplotách nad 30 °C dostávat, patří do světa marnotratných fantazií.

Tráva spí. A my?

Letní spánek trávníku vyvolává podivuhodné jevy. Zvláště trávníky hřišť jsou pod drobnohledem, zažloutlá místa by mohla urazit oko fanouškovo. V Trnavě se rozhodli pro rázné řešení: nezodpovědný trávník přestříkali nazeleno a fotbalisté, zakrátko brčáloví od hlavy až k patě, pobavili nejen příznivce obou klubů. Žluté fleky v zámeckém parku Gawthorpe Hall v Anglii, kterou rovněž spaluje sucho, rostly, propojily se a odhalily přízrak původní zahrady – půdorys jejího původního uspořádání. Materiál dávných cestiček, který zřejmě nebyl dokonale odstraněn, totiž vysychá spolu s trávníkem rychleji než podklad ostatní trávníkové plochy.

Ve většině případů je však realita o dost nudnější a šedivější, vlastně hnědožlutá. Existuje přitom celá řada strategií, která plochy městské zeleně uzpůsobí ke spokojenosti občana i rostlin. Zvolení správného řešení však vyžaduje koncepci, která jasně odpoví na otázky, k čemu rostliny slouží, pro koho jsou určeny, jaké jsou jejich provozní náklady a co obnáší jejich údržba. Je třeba se ptát, jaká je jejich funkce v městském organismu. V případě tramvajové zastávky, přechodu pro chodce, parkoviště, obytného bloku či silnice odpověď dlouho hledat nemusíme. K čemu ale slouží suchý travní porost plný plevelů, vyšlapaný na úhor, ze všech stran obehnaný křivým zábradlím?

Manuál tvorby veřejných prostranství, připravený Kanceláří veřejného prostoru IPR, k tématu říká: „Trávník je potřeba zakládat s vědomím vysokých nákladů na jeho údržbu. Měl by být zakládán tam, kde může plnit funkci pobytové plochy a kde může být založen jako celistvá plocha působící čistým a zklidňujícím dojmem.“ Trávník má tedy být jakýmsi živým chundelatým kobercem, na kterém se dá věnovat rozmanitým pasivním i aktivním činnostem.

Doma si vlněný peršan ke kuchyňské lince, do koupelny ani na balkon nikdo rozumný neumístí. V namáhaných prostorách dobře poslouží jiné, snáze udržovatelné, odolnější a ve výsledku ekonomičtější podlahoviny. Podobně i v případě trávníku musí být předem jasné, proč má být právě zde, komu je určen, jak bude založen a udržován. Budou na něm posedávat piknikující dámy, nebo klusat nadějní fotbalisté? Tam, kde trávníku již není zapotřebí (protože je místo pro piknik příliš prašné a hlučné nebo je již hřišť ve čtvrti dostatek), lze město ozelenit jinak, udržitelněji, příhodněji.

Pobytový trávník (Zahrada RHS Hyde Hall, UK) slouží radovánkám všech generací. Musí ale podle toho vypadat. (foto: Helena Pánková)

Z jiného těsta

V místech, která jsou odlehlá od velkoměstského ruchu, mohou být dobrým řešením květnaté trávníky a louky. Jejich rozlehlé plochy najdou své místo zejména ve velkých městských a příměstských parcích. Sešlap snesou jen krátce zjara a po seči. Jejich prostupnost lze řešit třeba nízko sekanými koridory – travnatými pěšinami. Samy sebe stíní vysokými stébly a chrání se tak proti výparu. Zálivka je nutná jen po založení. Divákovi se odmění plejádou kopretinových či šalvějových květů a čilým motýlím a včelím provozem.

Do květnaté, tedy vytrvalé louky se příliš nevstupuje. Louka nerada sešlap a člověk nerad ošlehané nohy a klíšťata. Prostupnost zajišťuje mlatová cesta (foto: archiv Atelier Kvítková & Beran)

Městské ulice, promenády a náměstí by se ovšem mohly luční rozčepýřeností a nelibým vizuálem po seči cítit poněkud uraženy. Proto do těchto míst zahradníci již po staletí sází trvalkové a letničkové záhony, tříbící barvocit diváka v průběhu celého roku.

Nevstupuje se ani do květinových záhonů, květiny slouží k přivonění a obdivování (foto: Helena Pánková)

Trvalkový záhon v zahradě Sussex Prairie Garden, která se nachází ve Velké Británii (foto: Helena Pánková)

U ploch, které nebyly vyhodnocené jako vhodné k pobývání a polehávání, může posloužit i letničková louka. Její založení je rychlé, během života velmi dobře odolává suchu. V podstatě jde o výsev kvetoucích jednoletých bylin do holé, zkypřené plochy. Před červnovým nástupem do květu se pro laika jeví jako podivná směs bujícího bejlí bez štábní kultury. S nástupem léta však rostliny vybuchnou v ohňostroj všech myslitelných tvarů a barev květů. Lidské oko i hmyzí apetýt jsou uspokojeny.

Letničkové louky je nutné každoročně obnovovat. Jejich odolnost suchu a dlouhodobý barevný efekt jsou však úctyhodné. Fotka opět ukazuje příklad z Velké Británie, Saville garden (foto: Helena Pánková)

Kombinace zmíněných postupů s kultivovaným řešením zpevněných ploch vede ke vzniku celé plejády prostor pro všechny myslitelné účely, kde se dá směle svačit, čekat na tramvaj, sportovat, venčit psy a ratolesti nebo pozorovat rozvíjející se poupata. To vše v kulisách a mikroklimatických podmínkách libějších, než může nabídnout kterýkoliv ze zubožených městských trávníků. Na rozdíl od něj se navíc tyto plochy dají dimenzovat tak, aby nehltaly vodu a lépe využily veřejný rozpočet. Jejich užití je v soukromých zahradách běžné, ale veřejný prostor s nimi zatím pracuje daleko méně, než by si zasloužily.

Zeleň ekonomicky a efektivně

Pokud proběhne vše, jak má, stojí v desetiletém cyklu parterový trávník kolem 200 Kč/m²ročně, ale nenaplněné potřeby pažitu péči prodražují a jejich vážné zanedbání znamená, že po dvou až třech letech je potřeba založit ho znovu. (Jsme toho svědky například u nepochopitelně zatravněných tramvajových pásech na pražské ulici Milady Horákové. Komu a čím parterový trávník v tomto místě slouží, to ví asi jen pánbůh dopravních projektantů.) Náklady na založení se přitom pohybují mezi 400 a 520 Kč/m².

(Dopravní projektantka Dita Myšková v reakci na tento text 4. září 2018 uvedla: „Pánbůh dopravních inženýrů má čisté svědomí, protože pokud je mi známo, dopravní inženýři v čele se zástupci IZS trvali na panelech nebo jiné zpevněné ploše, protože vždy se tramvajový pás využíval i pro sanitky a hasiče, případně i busy MHD, bohužel vedení města trvalo v rámci úspor na zeleni. Otázkou je, co je úspora z dlouhodobého hlediska a o koncepčním řešení seasi moc mluvit nedá.... Spíš bych řekla, že problém je pořád stejný, a to když o odborných věcech rozhodují politici a ne odborníci.“)

V nákladech na založení se podobně pohybuje louka letniček z výsevu, oproti trávníku musí její založení proběhnout každoročně. Rostliny však mají hlubší kořeny a vyžadují méně vody a jako celek letničková louka vyžaduje méně intenzivní, ovšem odborný dohled. V jejím případě lze počítat s ročním nákladem kolem 500 Kč/m². Jde o ekonomicky velmi efektivní plochu: v podstatě to je divočejší alternativa každoročně obnovovaného letničkového záhonu, jaký známe z lázeňských kolonád či klasicistních zámeckých parterů. Založení těchto reprezentativních záhonů vyjde asi na 2300 Kč/m² a další stokoruny spolyká jeho roční závlaha, manikúra a pedikúra.

Krásu květin lze obdivovat i na záhonech trvalek, které založíte asi za 1700 Kč/m² a v desetiletém cyklu se v celkových nákladech dostanete na částku kolem 250 Kč/m²ročně. Plochy lučních trávníků a květnatých luk v ukázkovém provedení mohou při rozložení všech nákladů na založení a údržbu na deset let stát za rok 80 až 100 Kč/m².

(Náklady na založení záhonů a trávníků byly poskytnuty Kanceláří zelené infrastruktury IPR. Náklady na založení luk a údržbu jednotlivých druhů porostu odrážejí profesní zkušenosti autorky. Sumy jsou silně aproximované, vždy záleží na výchozích podmínkách stanoviště před založením vegetačního prvku, přístupnosti pro mechanizaci, dodavatelsko-odběratelských vztazích, ne/profesionalitě ne/zahradníků, kteří založení a údržbu zeleně vykonávají, dále na počasí, počtu rostlin ukradených místními obyvateli ve prospěch jejich zahrádek, počtu psů vykonávajících potřebu do záhonu a jiných obtížně předvídatelných skutečnostech.)

Společné utrpení

Můžeme se však dovolávat rozumného a duchaplného hospodářství ve městě, kde živé bytosti – stromy námi vysazené a vydané na pospas naší ignoraci –, před našimi zraky umírají žízní, zatímco voda z kropicích vozů zavlažuje asfalt a mizí v kanalizační šachtě?

Správné rozhodnutí, jak budou vypadat plochy zeleně ve vaší ulici, je věcí nejvyšší citlivosti. Vyžaduje odbornost na úrovni plánování města, městských částí i organizací zodpovědných za jejich opečovávání. Všudypřítomnost vysušeného trávníku svědčí o určité bezradnosti správ zeleně. Každý člověk má své potřeby a touhy, a totéž platí pro veřejná prostranství města. Uplatňovat na ně jednotné a jednoduché travnaté řešení je zlozvyk, který se vžil podobně jako zámková dlažba.

Kdyby suchá, horká léta posledních let a alarmující stav travnatých ploch ve městech alespoň touhle jedinou věcí pohnula na správách zeleně k lepším zítřkům, nevyšlo naše letošní společné utrpení v rozpálené letní MHD nadarmo.

Helena Pánková je absolventkou Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Je členkou Ateliéru Kvítková & Beran, kde se věnuje především projekci privátních zahrad. Působí dále v Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy v Kanceláři zelené infrastruktury. Mezi její nejoblíbenější nástroje patří perenářský rýč, bronzová lopatka na cibuloviny, foťák na botanické objevy v divočině, a housle, na které se nestydí hrát ani s černými měsíčky za nehty po dni stráveném na záhoně.