Všímáme si

Živý mrtvý lišejník ze severu Evropy dobývá interiéry

Stabilizovaný lišejník navozuje pocit přírody tam, kde se žijícím organismům obvykle příliš nedaří, přesto tam jeden druh (lidský) přežívat musí – v zasedacích místnostech nebo ve sklepních kuchyních restaurací.

Živý mrtvý lišejník ze severu Evropy dobývá interiéry
Živý mrtvý lišejník ze severu Evropy dobývá interiéry
Barevné variace z nabídky Scandia Moss (foto: archiv Green Drop)
Barevné variace z nabídky Scandia Moss (foto: archiv Green Drop)

Skandinávský lišejník, který na trhu figuruje pod značkou Scandia Moss, se uřízne a je stabilizován minerálním konzervantem, popřípadě obarven. Na omak zůstává vláčný a měkký, není třeba ho zavlažovat ani nijak zvlášť udržovat. Výsledný materiál je nehořlavýa připevněný na panely. V interiérech slouží jako dekorativní prvek, deodorant i zvlhčovač vzduchu. V krajině, kde přirůstá jen asi půl centimetru za rok, ho tradičně v zimních měsících spásají sobi.

Takto zušlechtěným materiálem je dutohlávka horská, která má přirozeně velmi členitou strukturu a rozložitý povrch. Díky tomu se na tento materiál dobře váže voda a na jeho povrch usedají pevné částice. Tomáš Marek z firmy GreenDrop, která v Evropě panely Scandia Moss distribuuje, popisuje způsob, jakým podle informací výrobce čistí vzduch: „Materiál čerpá vlhkost z ovzduší, čímž se k němu dostanou i škodliviny. Vlhkost do ovzduší zároveň také vrací a při tomto procesu je právě vzduch čištěn.“ Barbora Tydlitátová, konzultantka knihovny materiálů matériO Prague, upřesňuje, že stabilizovaný lišejník není živoucí organismus, který by mohl jakékoliv částice ve vzduchu neutralizovat nebo chemicky měnit, jde tedy o mechanické zachycení částic na jeho povrchu, jako kdyby to byl filtr. Tomáš Marek doplňuje: „Na lišejníku není proces zachycování nečistot patrný ani po letech umístění v obývané místnosti.“

Vlastnosti materiálu Scandia Moss nechal výrobce testovat v Technologickém institutu v Tokiu. Materiál zde prošel pachovými testy, ve kterých byl do místnosti s lišejníkem a bez něj vypuštěn čpavek, kyselina octová a acetaldehyd. Tyto látky se uvolňují například při hoření tabáku. Po pěti minutách se podle měření počet částic na metr krychlový snížil na třetinu u kyseliny octové, na čtvrtinu u acetaldehydu a na sedminu v případě čpavku. Po půl hodině ve vzduchu zbylo 10 % a u čpavku 5 %. V případě testu však byl prostor vyložen lišejníkovými panely na všech stěnách včetně podlahy. Nutno podotknout, že nejde o obvyklé interiérové řešení, kterého by bylo možné dosáhnout při obvyklé úpravě interiéru.

Využití stabilizovaného lišejníku v prostoru kinosálu v Jižní Koreji (foto: archiv GreenDroop)

S materiálem Scandia Moss pracoval v jedné ze svých instalací i Olafur Eliasson (foto: archiv GreenDroop)

Obyvatelé měst tráví hodně času v prostorách bez dostatku slunečního světla či čerstvého vzduchu. Lidem je však obvykle lépe mezi živými organismy, a tak výrobce doporučuje lišejníky také k navození pocitu styku s přírodními prvky. „Perfektně by se hodil do zasedacích místností kancelářských budov či restaurací, kde mohou absorbovat hluk i pachy,“ říká Tomáš Marek. „Zaměstnanci tam tráví dlouhé hodiny a často jde o stresující chvíle. Jsme přesvědčeni, že přítomnost přírodního materiálu na stěnách dokáže redukovat stres,“ doplňuje.

Pocit pohody ve sdílených interiérech kanceláří a škol se spolu s urbanizací stává diskutovaným tématem mezi uživateli i architekty. V článku „Přidušení lidé v nemocných budovách“ se mu věnovala Kateřina Přidalová (Material Times 3/2018). V textu mimo jiné upozorňuje, že na celkové pohodě v interiéru se vedle kvality ovzduší podílí i hladina hluku, tepla, světla a ergonomie vnitřního zařízení. „Ještě před pár lety jsme si mysleli, že klíčem k ideálnímu vnitřnímu prostředí je udržet konstantní teplotu v interiéru, přivést do prostoru čerstvý vzduch a udržet koncentraci oxidu uhličitého na přesně zadané hodnotě,“ upřesňuje ve zmiňovaném článku Ondřej Nehasil, vědecký pracovník z Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého vysokého učení technického. Lada Hensen Centnerová z ČVUT dodává, že svou roli hraje i biofilie neboli vrozená potřeba člověka být v kontaktu s přírodou – například výhledem do zeleně nebo prostřednictvím rostlin v interiéru. Odpověď na tuto potřebu mohou poskytnout i stabilizované lišejníky, které lákají k dotyku a polaskání.

Ostatně, vlastnosti lišejníků jsou pro roli spoluobyvatele kanceláře, tedy prostředí pro živoucí organismy nehostinného, jako stvořené. Zahradní architektka Helena Pánková upozorňuje: „I ve své živoucí formě osidlují ta nejnáročnější stanoviště, kde nevydrží ani nejskromnější rostliny (natož živočichové). Zejména vysokohorské druhy se vyznačují pestrobarevností, která neslouží okrase, ale účelu prozaičtějšímu: ochraně před UV zářením. Kyseliny, které zbarvení způsobují, leptají skály a vytvářejí tak prvotní základ pro vznik půdy.“ Většina lišejníků je zároveň vysoce citlivá na znečištění ovzduší. „Na základě citlivosti různých druhů dokonce byla zpracována stupnice, která podle jejich výskytu usuzuje na obsah oxidu siřičitého ve vzduchu. Stélky lišejníků také kumulují radioaktivní látky v množství asi desetkrát větším než cévnaté rostliny. Druh, který by dokázal indikovat přátelskou atmosféru v kanceláři, se dosud bohužel nepodařilo objevit, a tak nezbývá, než se spoléhat na jeho konzervovanou variaci,“ dodává Pánková.

Zkušenost ukazuje, že interiéry, které má sdílet více lidí, obvykle nenabízejí kontakt s něčím měkkým a huňatým. Právě Scandia Moss může vedle dalších materiálů tento specifický materiálový vjem nabídnout. Výroba i prodej lišejníkových panelů ukazuje i na to, že člověku kontakt s přírodou chybí, pocitově i z hlediska jejích funkcí. Instalace stabilizovaného přírodního materiálu z polární oblasti, může být jednou z odpovědí na nenaplněné potřeby, které zažívají obyvatelé dnešních měst.

Text: Kateřina Zvelebilová, Tereza Lišková, foto: archiv GreenDrop