Ptáme se

Jak regulovat světový byznys s plastovým odpadem? Další skládky ani recyklace v Malajsii náš problém s plasty nevyřeší

Před dvěma lety jsme se bavili s Ivem Kropáčkem z Hnutí Duha o tom, že odpad se má zpracovávat tam, kde vzniká. Rozhovor vznikl v reakci na zprávu o tom, že Čína výrazně omezila výkup plastů ze Západu. Mezitím, co se na evropské půdě řeší cirkulární ekonomika, vychází na serveru The Guardian série článků pod hlavičkou United States of Plastic. Globální byznys má problém s odpadem a země globálního Jihu se postupně začínají po vzoru Číny bránit. Nechtějí být smetištěm západní kultury. „Jde to pomalu a jsou třeba globální regulace,“ myslí si Ivo Kropáček, kterého jsme znovu oslovili, aby nám řekl, jak se situace od roku 2017 vyvíjí.

Jak regulovat světový byznys s plastovým odpadem? Další skládky ani recyklace v Malajsii náš problém s plasty nevyřeší
Jak regulovat světový byznys s plastovým odpadem? Další skládky ani recyklace v Malajsii náš problém s plasty nevyřeší

Připravila: Kateřina Přidalová • Koláž: Lenka Hámošová

V červnu uveřejnil The Guardian článek o tom, kde končí odpad z USA. Podle výzkumu reportérů končí přes tisíce tun plastového odpadu v zemích globálního Jihu, kde se třídí a recykluje. Přitom tyto země mají samy problém se zpracováním svého vlastního odpadu, natož pak s tím ze Západu. Je to v zásadě „špinavá“ práce, kterou místní lidé dělají v návaznosti na náš životní styl, což má neblahý vliv na tamní sociální, zdravotní, ekonomické a enviromentální podmínky. Recyklačnímu byznysu podle The Guardianu chybí globální regulace. Jak se na to díváte vy?
Nejde jen o recyklační byznys, tak funguje nynější globalizovaný svět. Země třetího světa vyrábějí zboží (a někde i poskytují on-line služby) pro „západní“ blahobyt. Přičemž výroba probíhá za výrazně horších sociálních, zdravotních, ekonomických i ekologických standardů. Že systému chybí globální regulace, je evidentní. Nicméně nepředpokládám, že by populističtí západní politici dobrovolně přistoupili na jakoukoli regulaci západního blahobytu. Je potřeba, aby voliči tyto populisty odmítli a volili státníky.

A jak si v nakládání s plastovým odpadem stojí Evropa, poté co Čína v roce 2017 výrazně omezila jeho dovoz? Bavili jsme se spolu o tom v našem rozhovoru před dvěma lety. Uvedl jste tehdy, že ideálem je, když se odpad zpracovává tam, kde vzniká. Děje se to, nebo jak se to vyvíjí?
Stále platí, že ideálem je, aby se odpad zpracovával tam, kde vzniká. V tomto duchu byl schválen na úrovni EU balíček pro oběhové hospodářství. Nakolik přísně bude Evropská komise po členských státech vyžadovat jeho naplňování, záleží na složení Evropské komise. Nicméně české ministerstvo životního prostředí v návrhu zákona o odpadech ani v souvisejících zákonech nepočítá s žádnou konkrétní podporou recyklace, bez níž ovšem není možné očekávat zlepšení. Otázkou také je, zda nová Evropská komise znovu otevře nápad zdanění plastů vyrobených z primární suroviny. Takováto celoevropská daň by hodně pomohla recyklaci plastů přímo v EU. Nicméně jde o evropskou daň, což s sebou přináší nutnost jistého omezení národních pravomocí, a to někteří politici neradi vidí.

Kam se vyváží plastový odpad z EU, když nyní nemůže pohodlně do Číny? Jak se situace vyvíjí?
U nás nějaké kapacity na zpracování máme, ale jak jsem uvedl výše, chybí jim podpora odbytu. Zatím je výhodnější koupit výrobek z primární suroviny než z recyklátu. Co nezpracujeme u nás, posíláme do zahraničí, jde o mezinárodní obchod a konečný příjemce se těžko zjišťuje. Nicméně vzhledem k velmi levnému skládkování končí velká část plastových odpadů prostě na skládkách. Zde je nutno podotknout, že ministr životního prostředí Richard Brabec plánuje v novém zákoně výrazně zdražit skládkování, takže by se měla tato praxe výrazně omezit.

Recyklace ano: jako řešení plastové krize, ale za jakou cenu?
Tuto otázku doporučují ekologické organizace přesunout na výrobce plastových výrobků. Nechť jsou oni ti zodpovědní. Nechť oni nesou plnou finanční zodpovědnost za recyklaci svých výrobků. Kdo jiný než výrobci je schopen zajistit ekodesign výrobku, tedy že výrobek bude vyroben tak, aby jej šlo snadno recyklovat a aby nalezl další použití? Bohužel se v české poslanecké sněmovně zatím vždy našlo více poslanců, kteří nechtějí zatěžovat obalový průmysl a zodpovědnost nechávají na obcích a společnosti. A zatím jim to prochází, protože voliči své zvolené zástupce málo hlídají a kontrolují.

The Guardian upozorňuje na to, že lidé v USA mají pocit, že když zodpovědně třídí, tak tím zachraňují svět. Ale recyklační byznys fatálně selhává. V souvislosti s globální plastovou krizí proto na jaře 2019 podepsalo 187 zemí smlouvu, která dává státům pravomoc blokovat dovoz kontaminovaného nebo těžko recyklovatelného plastového odpadu. Několik zemí smlouvu nepodepsalo. Jednou z nich byly USA. The Guardian dokonce uveřejňuje již zmíněnou sérii článků s názvem United States of Plastic, protože právě USA má problém. Jak si stojí Evropa v porovnání s USA? Máme taky problém?
Ten problém s vývozem plastového odpadu k recyklaci se týká především USA. Množství vyváženého plastového odpadu z EU je výrazně nižší, takže i ten problém je pro státy EU výrazně nižší. Avšak USA také podepsaly dodatek k Basilejské úmluvě, podle kterého budou státy mít transparentní a sledovatelný systém pro dovoz a vývoz plastového odpadu. Nicméně USA tento dodatek zatím neratifikovaly.

Pak je tu otázka kvality plastu. Čína si vymínila, že kontaminovaný, špinavý materiál, který nelze recyklovat, posílá zpět na Západ. Jak tedy ochránit to, aby se vyvážel jen čistý materiál? Lze to vůbec technicky provést?
Tady jde o čistotu materiálovou. Jinými slovy Čína nemá vůbec zájem o obsah našich žlutých kontejnerů. Nicméně dá se domluvit na dovozu čirých PET lahví a podobně.

Vyjma Číny, která svůj plastový byznys regulovala, The Guardian uvádí další země, které jsou odbytištěm odpadu z USA, jako Bangladéš, Senegal, Řecko, Ghana, Vietnam, Malajsie, Ekvádor, Kambodža a další. Některé se snaží bránit a import zakazují. Apeluje se na USA, ale to by zřejmě mělo být i téma v těchto státech, které nemají podobné regulace jako Čína. Co myslíte?
Ano, řada zemí už tak činí. Malajsie vrací kontejnery, které měly obsahovat plastový odpad, ale obsahují směsný komunální odpad, zpět do zemí, odkud byl dopraven.

Je to otázka globálních regulací, nebo otázka těch národních, a jak by takové regulace měly vypadat?
A jak zabránit ilegálnímu dovozu odpadu, o kterém The Gaurdian také píše?
Domnívám se, že první krok už byl na úrovni OSN učiněn. 187 státy byla podepsána dohoda o přísnějším monitoringu vývozu plastových odpadů. Nyní je potřeba, aby státy, které dohodu podepsaly, zajistily její vymáhání a nekryly tím mafiánské praktiky spojené s vývozem plastů. Podepsaná dohoda velmi ztíží také ilegální dovoz plastů. Na tomto příkladu se ukazuje, že mezinárodní společenství je schopno řešit mezinárodní problémy a výzvy.