Ptáme se

Dal by za něj ruku do ohně! Adam Lučaník vyvinul nehořlavý župan, první svého druhu na světě

Adam Lučaník vyvíjí protipožární zařízení. Poslední tři roky se věnuje především výzkumu nehořlavého obleku, konkrétně županu, pro evakuaci civilistů z hořících budov. Kombinace materiálů, která by odolala vysokým teplotám a zároveň nevedla teplo, zatím nebyla na trhu dostupná. Adam Lučaník přichází s oblekem, který ochrání člověka vystaveného přímému ohni až na deset sekund. Patnáct minut pak v hořící budově udrží oblek vnitřní teplotu kolem těla pod 40 °C.

Dal by za něj ruku do ohně! Adam Lučaník vyvinul nehořlavý župan, první svého druhu na světě
Dal by za něj ruku do ohně! Adam Lučaník vyvinul nehořlavý župan, první svého druhu na světě

Připravila: Barbora Čápová • Foto: Tomáš Rubín

Váš výrobek představuje z hlediska chemického a materiálového složení unikát nejen na českém, ale i zahraničním trhu, přitom je založený na relativně jednoduché chemické reakci, která funguje jako tepelný štít i jakési chladicí zařízení. Udivuje mě, že ještě nikdo jiný s podobným nápadem nepřišel.
Upřímně, mě to udivuje také. Lidé často přemýšlejí zbytečně složitě.

Neexistuje přece jen nějaký předchůdce, kterým byste se ve vývoji inspiroval?
Na trhu v současnosti nic podobného není. To je na jednu stranu dobře, protože máme potenciál monopolu. Na druhou je mnohem těžší takový výrobek uvést do prodeje. První poptávka po vývoji takového produktu přišla z válečného území. Přes jednoho klienta jsme se dostali na místo, kde došlo k vražednému atentátu, a ohrožení civilisté sháněli ochranný oblek, který by při další podobné situaci pomohl přeživším uniknout před požárem. Tak jsem se nad tím zamyslel a do roka byl na světě první model nehořlavého županu.

Říkáte to s takovou samozřejmostí, ale cesta vývoje určitě nebyla jednoduchá.
To máte pravdu. Hlavním problémem bylo, že všechen na trhu dostupný materiál má tavicí teplotu 750 °C až 850 °C a navíc vede teplo. Žádný z nich tedy nedokázal odolat přímému ohni. Proto jsme pátrali po fyzikálním jevu, který by nám mohl pomoci. Na adiabatické odpařování jsem přišel celkem náhodou. Jednou, když foukal vítr, jsem přemýšlel, jak je možné, že je mi na prst zima jen z jedné strany, ale z druhé stále teplo. Napadlo mě, že by tak mohl fungovat i náš oblek. A taky že ano.

To zní pro laika celkem nesrozumitelně. Můžete to lépe vysvětlit?
Princip celého obleku není v látce, ale v tekutině, kterou je látka nasáklá. Kdekoli plášť prezentujeme, všichni sahají na látku a říkají: „To nemůže vydržet.“
Ovšem kouzlo je v tom roztoku, nebo přesněji v kombinaci látky s roztokem. Ten se skládá z chemicky ochlazující složky a práškové složky odrážející tepelné záření.

Takže čím déle roztok vydrží v látce, tím déle bude župan člověka ochlazovat.
Ano. Během požáru totiž řešíte dva problémy: teplotu prostředí a tepelné záření od ohně. A aby se oblek mohl používat co nejdelší dobu, chtěl jsem od něj toto tepelné záření odrazit, aby se zbytečně nezvyšovalo vypařování a tedy i spotřeba roztoku.

Jak jste jeho vypařování minimalizoval?
Nejprve jsem na jednu stranu županu použil hliníkovou fólii, která záření skvěle odrážela, ale roztok se kvůli ní odpařoval dovnitř. Po mnoha testech jsem objevil chemikálii, kterou lze v práškové podobě lehce rozpustit a záření odráží bez nežádoucích efektů. V současné kombinaci tkanina nasaje a udrží pět litrů roztoku, který se vypařuje po dobu patnácti minut.

Zkoušeli jste to i s obyčejnou vodou?
To byl jeden z našich prvních kroků. Voda výborně ochlazovala, ale jelikož jsme museli použít tlustou látku, oblek vážil třeba třicet kilo. Navíc se v některých chvílích kvůli povrchovému napětí některá kapička vody přehřála třeba na dvě stě stupňů a vylítla, což by zachraňovaného ošklivě opařilo.

Střihově se oblek opravdu podobá klasickému županu – obličej a končetiny zůstávají tedy relativně odhaleny. Nespálí se postižený v těchto místech?
Na obličeji má člověk masku, která je taktéž součástí setu. U dalších odkrytých částí těla je důležité pochopit, že princip opravdu nespočívá v látce, ale v roztoku. Tím, že se roztok začne vypařovat, kapalina stéká po končetinách nositele, nasakuje se do jeho vlastního oblečení a tím jsou chráněné i části těla, které oblek přímo nezakrývá.

pH metr používaný při výrobě roztoku

Takže by se roztok mohl používat i samotný bez županu? Aplikoval by se přímo na oblečení ohroženého?
Oblek je ušitý z čisté bavlny, takže teoreticky ano. Roztok se vsákne do jakékoliv nasákavé tkaniny. My jsme museli zvolit určitý typ látky, abychom dokázali nastavit stejné parametry pro všechny kusy, ale pokud budete mít flanelovou košili a polejete se tím roztokem, můžete teoreticky ohněm projít. Problém je ale v kvalitě běžného oblečení. Materiály často obsahují různé umělé příměsi. Kdyby měl evakuovaný syntetické oblečení, látka by se mu přiškvařila k tělu.

Pokud bychom prodávali samostatný roztok, nedokázali bychom tudíž předcházet nesprávnému použití. Na našem trhu by si sice každý raději koupil levnější variantu samostatného roztoku, nicméně jen málokdo by si poctivě nastudoval manuál a pak se jím stoprocentně řídil. To je zkrátka nebezpečné.

Pro testování kvality a výdrže jste zvolili americké ISO, tedy nejtěžší zkoušku, která v tomto oboru existuje. Touto zkouškou prochází veškeré vybavení amerických hasičů. Jak test probíhal?
Když jsme v londýnské certifikační agentuře oblek vytáhli, nikdo nevěřil, že by takový kus látky mohl obstát. Během testu působilo na oblek čtrnáct hořáků (každý měl 1 400 °C) po dobu osmi vteřin. Figurína pod oblekem simuluje člověka ve spodním prádle a sto pětatřicet čidel na různých částech těla měří v daných místech teplotu. Tento test se provede na třech kusech – v našem případě oblek obstál pokaždé.

Vyzkoušel jste oblek vy sám?
Jasně. Když produkt prezentuji, vždycky to předvádím na vlastní ruce. V přímém požáru jsem v obleku sice nebyl, ale dám za něj ruku do ohně.

Pro jaké prostory a situace je oblek přesně určen?
Obleky by měly být umístěny přímo v budovách potenciálního nebezpečí, kam se hasiči těžko dostávají – vícepatrové hotely, nemocnice či výškové budovy. Vycházíme z toho, že si jej při evakuaci dokáže obléct každý sám. V případě nebezpečí ohrožený vytáhne set, kde najde i masku na hlavu, oblékne župan, natáhne kapuci a běží ven. Máme samozřejmě i variantu pro místa, kde obleky k dispozici nebudou. V takovém případě hasiči hází do místa požáru balíky v gumovém pytli či tvrdém kufru přímo z vrtulníku. Ty mají digitální pečeť a tak se vždy dozvíme, kde je daný balík otevřen.

Výhodou je, že v rámci modifikace střihu nejsme při výrobě obleku absolutně omezeni. Pokud například budeme spolupracovat s nemocnicí, není problém vytvořit pončo pro vozíčkáře, oblek pro sestru či obrovskou deku pro pacienty na lůžku. Problémem ale je, že především v České republice hrají velkou roli peníze, které stojí nad potenciální záchranou života. Například v Anglii k tomu instituce přistupují trochu jinak a chtějí do takových produktů investovat.

Expirační dobu uvádíte pět let. Pokud na takovou dobu napuštěný oblek složíte do igelitového pytle, nedegraduje?
Látka je dvojitá česaná bavlna, aby udržela nasáklá. Obsahuje samozřejmě i složku zabraňující tvorbě plísní. Máme zjištěno, že to těch pět let vydrží. Proto to chceme vyrábět tady v Česku, abychom nad kvalitou výroby udrželi dohled. Ono by se to mohlo šít levně v Číně, v rámci udržení kvality je to ale nemožné. Důležitá je například i kvalita švů a nitě: při použití špatného materiálu by třeba za tři roky mohl upadnout rukáv a podobně... A kvalitní materiál a testy samozřejmě zvyšují cenu. Cena lidského života je však nevyčíslitelná a my nechceme snižovat hodnotu produktu tím, že jej budeme vyrábět levněji.

Pokud by tedy například hotel do obleků zainvestoval, správně by si měl pořídit množství odpovídající maximálnímu počtu ubytovaných. Jak a kde by obleky hotely skladovaly, aby byly v případě nouze dobře přístupné a nezabíraly příliš místa?
To je dobrá otázka. S největší pravděpodobností by obleky byly přímo na pokoji, ale tam se zase špatně odhaduje, jak velcí hosté tam zrovna budou ubytováni. Řešily se i skříňky, které by se umístily na chodbu k evakuačnímu východu, což by problém vyřešilo. Taktéž jsme pro podobné případy vyvinuli balíček zahrnující pouze masku a deku. Ten je extrémně skladný a principiálně funguje stejně jako oblek. Deka však slouží pouze na přehození a končetiny tak chrání o něco méně. Tyto sady jsou nejen lehčí, ale také o dost levnější, což mnoho zájemců oceňuje. O celé župany s maskami projevují zájem spíše lokace s vyšším nebezpečím požáru, jako nedávno například hasiči z Filipín pracující na ropných tankerech.

Kolik sety stojí?
Pro český trh ještě cena není stanovena, protože zatím nemáme distributora. Cena pro Anglii se pohybuje kolem 550 euro za župan s maskou a deka s maskou pak kolem 380 euro.

Vidíte už teď nějaké nedostatky, které by byly třeba zlepšit?
Vývoji jsme věnovali tři roky, nad testy jsme strávili mnoho času a myslím, že jsme všechno vychytali. Jediný problém byl, že jsme neuměli evakuovat teenagery. Museli jsme se kvůli tomu zaměřit na odpovídající velikost obleku i masky. I deku už máme dnes ve třech velikostech.

Váš výzkum nepodporuje žádná vědecká instituce. Kde a za jakých okolností tedy výzkum a vývoj provádíte?
Celý výzkum i vývoj provádíme na vlastní pěst. Vše vzniká v mé laboratoři, kde kooperuji s dalšími výzkumnými týmy. Kvůli vlastnímu financování se mohou některé fáze výzkumu zpomalit, nicméně na druhou stranu nejsme nikým hnáni a pracujeme svým tempem a podle vlastního uvážení.

Jak složité je získání certifikací pro tak inovativní produkt a jak to ovlivňuje reálný vstup na trh?
Oblek má v současnosti český patent Fireman a nedávno jsme podali žádost o mezinárodní patentovou ochranu. Úřad patentové ochrany si dělá vlastní, celkem důkladné rešerše, a pokud z jejich strany nepadnou žádné zásadní námitky, nebývá problémem vstoupit s monopolem na jakýkoliv trh na světě. Tedy požádáte a zaplatíte patentové řízení v EU, Rusku, Americe nebo v arabských zemích, prakticky kdekoliv chcete. Patentováním získáte monopol na trzích, které vás zajímají.

U reálného vstupu na trh je problém, že do této chvíle žádné takové pomůcky neexistovaly. Neexistuje tedy ani legislativa, která by jasně definovala jejich parametry, a tak na ně veřejné instituce, např. nemocnice, nemohou vypsat platné výběrové řízení. U hotelů a soukromých podnikatelů je dalším problémem konzervativnost a nedůvěra. O produkt máme spoustu zájemců, ovšem jakmile slyší, že by byli prvními zákazníky, z obchodu couvnou. Potřebujeme reference, ale ty bez zákazníků nezískáme. Máme i zájemce z ostatních zemí, jako například Izrael, nicméně ti zase nemohou koupit produkt, který nemá referenci ze země původu.

V současnosti spolupracujeme s British Standard Institute (organizace vytvářející standardy napříč průmyslovými odvětvími), kde situaci rozumějí, a naši právníci tak společně připravují podklady k vytvoření standardu. Nicméně i to bude trvat dalších pět let.

Co plánujete v blízké budoucnosti?
Obecně bych rád zůstal vývojářem a výrobcem základních materiálů, čili distribuoval hmoty, ze kterých se dále vyrábějí třeba trezory, protipožární dveře a podobně. Nechce se mi uvádět na trh novou, konkurenční firmu a několik let se tahat o zákazníky. Raději bych figuroval jako velkoobchodní dodavatel práškových forem, které výrobci od jiných vývojářů na trhu neseženou.

Na jakých dalších projektech pracujete?
V současné době pracujeme na patentu pro nový produkt, který mi již nějakou dobu leží v trezoru. Jde o protipožární ucpávkovou hmotu s mimořádnými vlastnostmi. Dalším projektem je hasicí přístroj na litugnetové baterie, který by výrazně ulehčil práci při hašení elektromobilů a hybridů. Když baterie vozidla vzplane, teplota se vyšplhá na 3 500 °C a proces je tak rychlý, že se z auta nedá utéct. My vyvíjíme samohasicí systém, který uhasí baterii okamžitě po nehodě. To bychom rádi dodělali na jaře a do konce příštího roku by produkt mohl být na trhu.

Vyvíjíme také nehořlavý oblek do industriálního provozu, kde se taví železo. V tomto případě bude látka suchá a roztok se aktivuje až při požáru. K dalšímu výzkumu ale potřebujeme finance, a proto je důležité, aby se nám současný oblek povedlo uvést na trh co nejdříve. Doufám, že se nám župan podaří prosadit, protože mám v trezoru spoustu dalších hraček, které chtějí ven.