Téma týdne
Velkolepá rekonstrukce Kuksu má své mouchy i hrdiny
Projekt Kuks – Granátové jablko, který zahrnuje rekonstrukci Hospitalu a dalších budov ve východočeské obci Kuks, stál dohromady téměř tři čtvrtě miliardy a nemá u nás obdoby. Před rekonstrukcí byl Hospital zpřístupněn jen velmi omezeně, mnoho opravovaných částí návštěvníci nikdy neviděli. Začátkem dubna areál opět otvírá dveře veřejnosti. Pod rukama restaurátorů a úředníků se leccos změnilo. Jak to dopadlo?
-
Velkolepá rekonstrukce Kuksu má své mouchy i hrdiny
-
Začátkem dubna areál opět otvírá dveře veřejnosti. (foto: Tomáš Vojtíšek) -
Areál se proměnil pod rukama restaurátorů, zahradních architektů a úředníků. (foto: Tomáš Vojtíšek) -
„Zahrada Hospitalu je dokladem toho, že i užitková zahrada může být krásná," říká Přemysl Krejčiřík. (foto: Tomáš Vojtíšek) -
„Kuks už nebude klidným a polozapomenutým místem, jakým byl dřív," shrnuje Filip Košťál. (foto: Tomáš Vojtíšek) -
Jak rekonstrukce změní život v obci? (foto: Tomáš Vojtíšek) -
Zdá se, že další úpravy stejně jako skutečné oživení a zpřístupnění celé lokality závisí také na náladě a dobré vůli místních. (foto: Tomáš Vojtíšek) -
„Mnoho věcí šlo jistě udělat lépe, ale jsou to spíše detaily dané rozsahem prací a faktem, že přes sebedokonalejší projektovou dokumentaci vás vždy realita může zaskočit," říká Filip Košťál. (foto: Tomáš Vojtíšek) -
Běloskvoucí omítky a světlé zítřky? (foto: Tomáš Vojtíšek) -
Most přes Labe ještě na svou opravu čeká. (foto: Tomáš Vojtíšek) -
Originály Braunových soch Ctností a Neřestí jsou v bezpečném klimatu lapidária. (foto: Revitalizace Kuks, o.p.s.) -
Kuks se během posledního březnového víkendu těšil velkému zájmu veřejnosti. (foto: Anna Beránková) -
Na každou prohlídku padesáti členná skupina a další lidé čekali. (foto: Anna Beránková)
Ve dřevě opravila restaurátorská dílna Daniela Ebela několik dveří, vitrážová barokní okna a dvě kruchty v kapli. Oprava oken a dveří znamenala nahrazení chybějících nebo rozpadlých částí novým materiálem, náhradu nebo opravu kování a zámků. „Dříve nebyly stroje na hoblování, řemeslníci opracovávali všechno ručními hoblíky. Pohledovou stranu vyhladili do rovna, na zadní nepohledové nechali hrubší tahy, aby si ušetřili neviditelnou práci. Proto i my, když vyrábíme nový chybějící kus, opracováváme ho ručně,“ říká Daniel Ebel. „Když probíhá oprava v řemeslném režimu, lakýrníci barvu nastříkají, v restaurátorství všechno nanášíme štětcem.“
Barokní okna opravili společnými silami restaurátoři dřeva, umělečtí kováři a vitrážisti. (foto: Daniel Ebel)
Například dveře do lékárny byly malované, polychromie ale byla později zakryta bílým nátěrem. Ten nyní restaurátoři sejmuli a zjistili, že malba je tak zničená, že by bylo velmi nákladné ji retušovat (domalovat). Zafixovali ji tedy tak jak je, překryli oddělovací vrstvou a na ni namalovali rekonstrukci (nápodobu) původního stavu. „Návštěvníci si tak vychutnají vzory a barvy v plné kráse, ale nepoznají rozdíl. Zároveň zůstane starý originál zakonzervován tak, že ho budoucí generace s příznivějším rozpočtem mohou zase odkrýt a pracovat s ním dál,“ shrnuje Ebel běžnou praxi.
Malované dveře do lékárny a kruchta v kapli po konstrukční opravě a citlivém zásahu štětce Venduly Hrachovcové (foto: Daniel Ebel)
Na otázku, jestli by se postaru měly opravovat všechny památkové objekty, odpovídá Ebel srovnáním: „Když vyrábíte nová venkovní okna jako třeba na Kuksu, není to třeba. Je nutné, aby povrchová vrstva vydržela co nejdéle, a ručně by to bylo neúnosně drahé. Na druhou stranu, pohledové předměty v historických interiérech, jejichž povrch bychom opravili současnými technologiemi, by vypadaly jako z plastu. Při strojovém opracování tam není kousek nerovnosti, nevidíte tah štětcem. Chybí tomu duch času.“
Rekonstrukce kamenných částí Kuksu popisuje akademický sochař a restaurátor Jan Vích.Od práce se dřevem, u které se při opravě památek klade důraz na ruční a tradiční opracování, se práce s kamenem při podobných projektech zásadně liší. Mimo jiné také tím, že mezi běžnou řemeslnou opravou a restaurovátorskou rekonstrukcí není u kamene materiálově ani technologicky žádný rozdíl. „Současná těžba a technologie dovoluje návrat k dřívějším technologiím jen velmi těžko. Dřevo můžeme opracovat starými technikami, ale kámen se dnes už v lomu těží jinak než dřív a pneumatické nástroje nenapodobí povrch uštípnuté a ručně opracované kamenné desky," říká Vích. "Dokončování ručními nástroji navíc dnes ovládá stále méně lidí."
Erb hraběte Šporka náležitě prokoukl. (foto: Jan Vích)
„Ať už na opravované části pracuje restaurátor nebo řemeslník, měl by dnes použít tytéž postupy,“ říká. „Jediný rozdíl je u doplňování tvarosloví soch, na to už je třeba výtvarné sochařské vzdělání. Při opravě kamenných prvků v architektuře je rozdíl leda v přístupu, ve vkusu, takzvaně v ruce.“ Restaurátoři a řemeslníci pod vedením Jana Vícha, René Tikala a Ondřeje Noska opravili vybraná sochařská díla, vnitřní a vnější portály, brány prezentované v kameni, kašny, kamennou fasádu kostela a provedli spoustu výměn a oprav dlažeb, podlah a schodišť.
Krusty nečistot je třeba opatrně očistit, stejně citlivě pak restaurátoři retušují spáry a pohledově sjednocují kamenný povrch památky. (foto: Jan Vích)
„Při opravě nejprve provedeme očištění. Ještě před ním se musí materiál zpevnit, abychom při čištění nesnímali víc než jen nános špíny. Po očištění probíhá hlavní zpevnění, po něm doplníme chybějící části, trhliny a spáry umělým kamenem. Dalším krokem je lokální retuš, povrch vizuálně sjednotíme, zjemníme přechod mezi starým a novým materiálem. Poslední úpravou je hydrofobizace, která sníží nasákavost.“
V souvislosti s vodou Vích popisuje největšího nepřítele kamene – mráz. „Dříve se všechny kamenné prvky omítaly nejen na pohled, ale hlavně kvůli ochraně. Odhalený pohledový kámen nasákne vodu; ta v zimě zmrzne a kámen degraduje. Hydrofobizace se začala aplikovat až v 90. letech, ale už od počátku 20. století se na mnoha památkách u nás omítky a vápenné nátěry odstranily a odhalený kámen se takto otevřel a zničil.“ Další daň za krásný pohled na odhalený kámen vybírají živé organismy. "Kyseliny vznikající při jejich vegetaci způsobují zasolení kamene více než tzv. kyselé deště," vysvětluje Vích.
Rekonstrukce jedné z mnoha dlažeb. (foto: Jan Vích)
Dominantou areálu je špitální kostel Nejsvětější trojice; na novou podobu jeho fasády je Vích pyšný: „Během minulé opravy v devadesátém roce tehdejší řemeslníci vyspárovali kvádry betonem a fasádu natřeli sokratem smíchaným se sazemi. Shodou okolností jsem tam v té době pracoval s kolegou na soše Víry, podařilo se nám urgentně se dovolat na správná místa a tuto akci zarazit, ale co už bylo, to tak zůstalo. Při nynější rekonstrukci naštěstí nebyla tahle položka moc podhodnocena, měli jsme k dispozici prvotřídní čistič a podařilo se nám tu hrůzu omýt. Dvě šikovné restaurátorky z Litomyšle nám pomohly zaretušovat spáry a sjednotit barevnost, exponovaná místa povrchů říms dostala olověnou plechovou krytinu a celé to vypadá velmi dobře.“
Opravy nástěnných maleb proběhly pod rukama Mileny Nečáskové ze společnosti Brnadl. (foto: Jan Vích)
Velkou revitalizací prošly také zahrady Hospitalu Kuks. Hrabě Špork je založil s funkcí okrasnou i užitnou. Z pěstovaných plodin vařila místní kuchyně, léčivé bylinky používali ošetřovatelé z řádu Milosrdných bratří k léčení vysloužilých starých vojáků, kteří z poslední Šporkovy vůle měli na Kuksu důstojně dožít. Revitalizaci zahrad navrhl Přemysl Krejčiřík, zahradní architekt z lednické Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity. „Zahrada Hospitalu je dokladem toho, že i užitková zahrada může být krásná. Úprava se navrací k historii – například bylinnou zahradu jsme obnovili tak, jak ji využívali Milosrdní bratři nejen zde, ale i u nás ve Valticích a jinde. Mrzí mě, že nám z projektu investor vyňal větší zapěstované ovocné stromy. Zarostlé stromy by již od počátku utvářely prostor. Dnes jsou vysazeny menší rostliny, které bude nutné zapěstovávat. Návštěvník si na stín vzrostlých stromů ještě počká.“ Menším problémem bylo dubové ohrazení záhonů, tak velké fošny se prý sháněly těžko. Krejčiřík však s vděkem shrnuje: „Úspěchem vůbec je, že žijeme v době, kdy si společnost může dovolit obnovit takovou zahradu a prezentovat život našich předků současným lidem. Používání léčivých a užitkových rostlin má dlouhou historii a na Kuksu se o nich návštěvník dozví nejvíce v České republice a možná i ve střední Evropě.“
Zahrady hospitalu Kuks. (foto: Tomáš Vojtíšek Photography)
Obnovené prostory areálu poskytnou zázemí nejen bylinám a jejich obdivovatelům. Na Kuksu bude prostor pro výuku dějin a uměleckých oborů. V Hospitalu budou probíhat přednášky, semináře a výukové programy pro základní a střední školy. Vznikne místo pro odborné a umělecké dílny, vinařské sdružení Sidury otevře galerii českých vín a část prostor je přebudována na ubytovací kapacity pro účastníky dění. Domov sv. Josefa z Žirče, stacionář pro nemocné s roztroušenou sklerózou, získá zázemí pro příbuzné těchto pacientů. V Hospitalu budou moci absolvovat semináře zaměřené na schopnost vyrovnat se s těžkou nemocí v rodině.
Oprava památkového objektu – od záměru po poslední dlaždici
Co předcházelo a určovalo podobu práce řemeslníků? Na začátku provedl Národní památkový ústav průzkum, který odhalil rozsah poškození a problémů, objevil minulé opravy a stanovil, do jaké podoby se bude památka rekonstruovat. Na základě průzkumu vznikl klíčový dokument – projekt rekonstrukce. Do soutěže o provedené zakázky se přihlásilo osm kandidátů, všech osm ale komise kvůli nesplnění kritérií vyřadila. Převážně šlo o subdodavatele, kteří nebyli dostatečně smluvně vázáni nebo nedosahovali požadovaného ročního finančního obratu, nemohli prokázat zkušenost s velkými zakázkami a podobně. Poté co sdružení firmy Hochtief a agentury Gema Art Group dostatečně objasnilo výši pojistných smluv a prokázalo nemožnost pojistného podvodu, bylo jako jediné vráceno zpět do výběrového řízení, a vyhrálo.
Barokní schodiště ve vsi Kuks na opravu teprve čeká. (foto: Revitalizace Kuks, o.p.s.)
Hochtief měl na starosti stavební úpravy. Agentura Gema Art Group, která zajišťovala restaurátorské práce, zaštiťuje malé dílny a jednotlivce, kteří by svým malým obratem na tak velkou zakázku sami nedosáhli. „Jednak nejsme schopni řešit všechnu tu administrativu, která se k tomu váže,“ zdůvodňuje výhody agentury restaurátor dřeva Daniel Ebel, „na tak velkém projektu také probíhá spousta úkonů a prací, které na sebe musí navazovat. Na to je třeba koordinátor a dozor, který za všechny zodpovídá, abychom my mohli jen pracovat s materiálem.“
Restaurátor kamene Jan Vích dodává, že Gema si ve srovnání s běžnou stavební firmou, jakou je Hochtief, uvědomuje limity malých dílen. Snaží se jim alespoň někdy vycházet vstříc například platbami předem, což dílny ocení hlavně tehdy, když jsou nárazové náklady na materiál mnohonásobně nad rámec jejich finančních možností. „Abych mohl začít pracovat na různých částech zakázky, musím nakoupit kámen například za půl milionu. Když dokončím jedno schodiště, dostanu zaplaceno za odvedenou práci, ale jiná místa dokončím až za mnoho měsíců. Vrátí se mi reálně do ruky zatím např. jen sto tisíc, a musím nakoupit další materiál na jiné úkony. Mám naštěstí dobré kontakty s dodavateli, kteří mi důvěřují a dovolí mi dluh. Nůžky těchto dluhů se neustále rozevírají a začnou se dorovnávat až ke konci projektu, kdy se práce finálně dokončují a vyplácejí. V případě Kuksu je to ale více než rok, navíc dílčí schvalování a vyplácení dokončených částí se často protahuje a zadrhává, někteří subdodavatelé tak dlouhé období bez prostředků nevydrží. Slyšel jsem, že na této zakázce z podobných důvodů už dvě firmy zkrachovaly.“
Jan Vích vidí další zdroj možných problémů v zásadních rozdílech, které tkví mezi památkovým průzkumem a přípravou samotného projektu. Výsledkem prvního je ideální řešení, na které není dost financí, na tvorbě prováděcího projektu se zase nepodílí dostatek památkářských a hlavně restaurátorských a řemeslnických hlasů, které mají z praxe povědomí o časové realitě provedení a nákladech. „Některé položky byly podhodnocené téměř na hranici proveditelnosti. Restaurátoři a památkáři se také zasazovali o opravu soch Ctností a Neřestí, resp. jejich kopií, které jsou dnes před Hospitalem vystavené a povážlivě degradují. Investor však tuto pohledovou charakteristickou část Hospitalu do projektu nezahrnul a neuvolnil na ni žádné finance," podotýká Jan Vích.
Na stín vzrostlých stromů si návštěvníci i obyvatelé Kuksu ještě počkají. (foto: Tomáš Vojtíšek Photography)
Filip Košťál z obecně prospěšné společnosti Revitalizace Kuks, která se dlouhodobě zasazuje o animaci dění na Kuksu i okolí a je partnerem projektu Kuks – Granátové jablko, to nevidí tak černě: „Když vidíte to množství vykonané práce a vnímáte proměnu Kuksu během posledních několika let, nemůžete být skeptičtí. Mnoho věcí šlo jistě udělat lépe, ale jsou to spíše detaily dané rozsahem prací a faktem, že přes sebedokonalejší projektovou dokumentaci vás vždy realita může zaskočit.“
Upozorňuje však na jiné problémy. Když se Hospital skví novotou a krásou, člověk rázem vidí, co všechno ještě zbývá dokončit. Uprostřed opraveného Kuksu vyčnívá most přes Labe, zrezivělý na spadnutí. Kaskádové schodiště na protějším břěhu, které před zahájením rekonstrukce Kuksu na první pohled vypadalo obstojně, teď vedle opravených budov najednou tak dobře nevypadá. Památkáři by v budoucnu chtěli schodiště rozebrat a postavit znovu, zjistili totiž, že celý kamenný komplex položený v kopci nemá základy a stojí jen na hlíně. Návštěvníci si také snadno všimnou, že v obci chybí dostatek parkovacích míst pro auta i pro kola. Zdá se, že další úpravy stejně jako skutečné oživení a zpřístupnění celé lokality závisí také na náladě a dobré vůli místních. „Jsou v podstatě rádi, že byl Hospital opraven,“ myslí si Filip Košťál, „jen se teď musejí vyrovnat s tím, že Kuks už nebude klidným a polozapomenutým místem, jakým byl dřív. To nebude snadné, a nedivím se jim.“
Text: Kateřina Zvelebilová, úvodní foto: Tomáš Vojtíšek
25. 3. 2015
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU
