Všímáme si

Liberecká komunitní zahrada oživila střed města

Zahrádkářských kolonií, které dlouho patřily k běžné součásti městského života, ubývá. Zabírají prý místo pro výstavbu bydlení. Ve větších městech ale kontakt s půdou a pěstování jídla lidem chybí. Součástí touhy po zdravějším životním stylu a zájmu o potraviny je i vznik komunitních zahrad. Dříve pražský trend se pomalu rozšiřuje i do ostatních měst. Jedna krásná zahrada v centru Liberce právě úspěšně zkouší první sezonu.

Ve větších městech lidem chybí kontakt s půdou. I proto jsou zahrady čím dál více populární.

Ve větších městech lidem chybí kontakt s půdou. I proto jsou zahrady čím dál více populární.
Ve větších městech lidem chybí kontakt s půdou. I proto jsou zahrady čím dál více populární.

„Pro komunitní zahradu je centrum Liberce jako stvořené. Je tu spousta neudržovaných plácků, které ho hyzdí. Střed města se v posledních letech vylidňuje kvůli přesunutí malých krámků do nákupních center, v pozdních odpoledních a večerních hodinách jako kdyby centrum vymřelo,“ říkají zakladatelky Zahrady Liberec Petra Matyášová a Lucie Hrušová. Podle nich je pro městské obyvatele často nemožné pěstovat bylinky nebo zeleninu na vlastní půdě. Ve společné zahradě přitom můžou sázet a sklízet, lenošit a společně trávit čas.

Září 2014. Takhle vypadal prostor budoucí zahrady zhruba před rokem.

Současnost. Prostor využívají zahradníci. Pořádají se tu ale i akce pro veřejnost.

„Vybudování liberecké Zahrady stálo spoustu práce. Získali jsme terasovitý pozemek blízko centra, kde dříve pobývali lidé bez domova. Byl úplně zanedbaný. Celkem jsme z plochy odvezli na osm set kilo odpadu,“ popisuje cestu od nápadu k otevření jedna z organizátorek Petra Matyášová a dodává: „Nechtěli jsme pěstovat ve znečištěné půdě, celou plochu jsme zavezli kvalitní zeminou.“

Ruku k dílu přidalo přes padesát dobrovolníků a finančně pomohla Nadace Via v rámci programu Města z jiného těsta.

Proměnit místo v kultivovanou zahradu znamenalo investovat peníze i spousty hodin práce dobrovolníků.

Zahrada začala svou činnost letošní sezonou a nabízí tři úrovně účasti. Za nejmenší poplatek získá pěstitel prostor, půdu, vodu na zálivku a společný systém kompostování. K tomu pomůže při společných pracích a údržbě celkem třicet hodin za rok.Ti, kdo chtějí pracovat jen na svém kousku, zaplatí o trochu víc.Nejluxusnější varianta je pouze sklízení plodů ze svého záhonku, o který se starají společně ostatní. A vstup na akce. Všech padesát jedna záhonků bylo hned první sezonu pronajato, letošních zahradníků je přes třicet. Kromě jednotlivců si tu pronajímají záhon třeba bistro Mikyna nebo kavárna Kino Káva, kterým se hodí vlastní bylinky a jedlé květiny do kuchyně.

Dnes zahrada podporuje komunitní způsob hospodaření. Lidé se tu potkávají hlavně na společenských akcích. Například při populárním Restaurant Day.

„Po našem úspěchu se na nás obracejí spolky z jiných měst, chtějí poradit třeba se získáváním pozemku,“ potvrzuje Petra šíření zahradnické osvěty například v Mnichově Hradiště nebo Českých Budějovicích. Další zahrady fungují u Velkého Meziříčí, v Olomouci i v Brně. V Praze jich je už přes deset. V případě, že už máte pár vlastních truhlíků nebo záhonek ve vnitrobloku, můžete najít v celorepublikové mapě provozované společností Kokoza nejbližší komunitní kompostér, kde získáte rady, žížaly i nové přátele.

První komunitní zahrady vznikaly ve velkých evropských městech už začátkem 19. století. Pomáhaly s obživou rodinám, jejichž živitele připravila o práci industrializace. Koncem století vznikly zahrady v USA jako pomoc nezaměstnaným. Společné zahradničení pomohlo Němcům i Britům po válce. Lucie Lankašová, zakladatelka Kokozy, píše ve svém textu z doktorského studia také o americkém hladomoru během hospodářské krize ve 30. letech minulého století, kdy na městských pozemcích zahradničilo asi dvacet tři milionů lidí.

Liberecká Zahrada, stejně jako většina podobných společenství, neslouží primárně pro potravinové zabezpečení. Důležitou součástí společného zahradničení je i snaha seznámit sousedy a tím zlepšit život ve vlastní čtvrti. První měsíce provozu Liberecké Zahrady mají zatím trochu překvapivý průběh. Zakladatelky se během budování seznámily s mnoha dobrovolníky a spřízněnými dušemi. A těšily se, jak bude provoz družný. „Při zřizování zahrady vznikla skvělá společnost. Očekávaly jsme, že noví zahrádkáři využijí prostor i k setkávání a pořádání akcí. Nakonec je tomu tak jen částečně. Když už je vybudováno a zaseto, každý si kupodivu hledí spíš svého, jen občas přijde na společnou akci,“ shrnuje Petra překvapivý vývoj. Někteří členové zároveň nepojali společnou údržbu prostoru tak aktivně, jak zakladatelky doufaly. I přesto ale zahrada plní svůj účel a zanedbaný prostor v centru města se stal vyhledávanou zelenou oázou.

Text: Kateřina Zvelebilová Foto: Archiv Zahrada Liberec