Téma týdne

Zeměloď na Sázavě je jako živý organismus

Zeměloď Zeměnka vznikla na Sázavě jako experimentální stavba, na které se mohou lidé učit principy soběstačného ostrovního domu z odpadních materiálů. Za tři roky její existence tu spolupracovaly desítky dobrovolníků, kteří si chtěli vyzkoušet alternativní stavění tohoto typu. S myšlenkou zemělodi přišel americký architekt Michael Reynolds již počátkem 70. let minulého století. Pod jeho vedením se na Sázavě konala i mezinárodní stavitelská dílna. Některá Reynoldsova řešení však v českém podnebí nevyhovovala. Zeměnku postupně dotváří občanské sdružení Zeměloď s přáteli a příznivci, kteří zároveň iniciují další projekty, které s ní úzce souvisí.

Architekt Reynolds s dobrovolníkem při stavbě zemělodi Zeměnka na Sázavě Foto: archiv o.s. Zeměloď

Architekt Reynolds s dobrovolníkem při stavbě zemělodi Zeměnka na Sázavě Foto: archiv o.s. Zeměloď
Architekt Reynolds s dobrovolníkem při stavbě zemělodi Zeměnka na Sázavě Foto: archiv o.s. Zeměloď

Zeměnka je jako jediná zeměloď v Evropě nonstop obydlená. Její správci se za tři roky společné existence naučili trpělivosti s hliněnou stavbou a objevili řešení problémů, s kterými její architekt nepočítal. Michael Reynolds totiž se stavbou zemělodí začal ve vyprahlém Novém Mexiku. Odlišné klima a české zimy přinesly například vysokou vlhkost, na kterou upozornily až bolavé klouby obyvatel. Stačilo ale odstranit drny pod podlahou, protože způsobovaly vzlínání vody po stěnách.

V pouštních podmínkách není třeba řešit ani jarní let pylů. Jednoduchý kalník, kterým Reynolds zeměloď vybavil, přestal být funkční v okamžiku, kdy na jaře rozkvetly v lesích kolem Zeměnky smrky. Kvůli jejich pylům se voda v nádrži zkazila. Dnes je tento nedostatek odstraněn. Dokončeny jsou i ostatní nezbytné opravy původní hrubé stavby. A návštěvník experimentálního objektu může obdivovat krásu ruční práce a propojení systémů.

Od pneumatik až k záchodové míse aneb stavba záchodu na Zeměnce. Foto: archiv o.s. Zeměloď

Pod chodidly mám mozaiku slunce vytvořenou z barevných úlomků dlaždiček. Od vzrůstajících avokád, citrusovníků, banánovníků a jiných exotických plodin mě dělí dřevěné dveře s matnými tabulkami a vyříznutým srdíčkem – jsem na toaletě. Zmáčknu vypínač zabudovaný v hliněné omítce, ale světlo se nerozsvítí. Místo toho z trubky začne téct do připraveného kyblíku dešťová voda na spláchnutí. Kde se tu vzala?

Střecha zemělodi má funkci sběrného bazénku, z něhož teče voda přes kalník, kde se filtruje, do vodní nádrže. Cisterna je schovaná pod tlustou vrstvou hlíny, která slouží jako izolant. Voda je díky tomu příjemně chladná. Z nádrže putuje přes keramický filtr do kohoutku, z něhož pomalu kape do připraveného skleněného džbánu už jako pitná. Bez další filtrace se bere užitková voda na mytí nádobí, sprchování a podobmě. Ta použitá pak samospádem protéká botanickými buňkami (speciálními samozavlažovacími záhonky) ve skleníku, který tvoří čelní, jižní část stavby, a odtud zavlažuje rostliny. V kořenové čističce se organické nečistoty rozloží na živiny. Na nejhlubším místě botanických buněk je malé sluneční čerpadlo na dvanáct voltů, které vytahuje vodu na toaletu. Vypínačem návštěvník toalety přitom reguluje množství, které si načerpá do kyblíku ke spláchnutí.

Zacházení s vodou ilustruje hlavní myšlenky nevšední stavby: Schopnost uvědomovat si propojení věcí, využít, co jde, ale zachovat rovnováhu. Odvaha zkusit nové a na nutné úpravy hledět jako na důležitý učební materiál. Žít na Zeměnce je nekonečný proces učení, zkoušení, slepých uliček a radostí v okamžiku, kdy člověk objeví něco nového sám za sebe. „Důležité je něčeho dosáhnout v tom svém měřítku,“ říká jeden z členů o.s. Zeměloď. Když s tímhle životním stylem před lety začínali, měli se stavěním minimální zkušenosti. Co se týká domácích zvířat, byli úplní začátečníci. „Učit se z knih? Ty se zaměřují na ekonomické aspekty chovu. Potřebné informace pro soužití se zvířaty získá člověk výhradně z vlastní zkušenosti,“ dodává jeho partnerka.

Vysazování sadu na pozemku Zeměnky: „Důležité je obohacovat prostor, kde žijeme.“ Foto: archiv o.s. Zeměloď

Členům občanského sdružení Zeměloď velmi záleží na prostoru, který si dobrovolně vzali na starost. Celé to tam dýchá volností a právem na svobodný život. Kolem Zeměnky volně běhají slepice a kohouti, na louce se pasou kozy a ovce. Všechna zvířata, která na Zeměnce žijí, mají své jméno. Dát jim jméno znamená změnit k nim vztah a přijmout je do rodiny. Spokojenost zvířat přirozeně zrcadlí energii místa a lidí, kteří ho užívají. „Zvířátka jsou pro nás indikátorem, jak tady je,“ vysvětlují zemělodníci.

Odlišný způsob života v atypické stavbě přitahuje mnoho zvědavců, média, kritiky a pochybovače, ale i lidi, kteří by takovým životním stylem sami rádi zkusili žít nebo takhle podobně už žijí. Paradox zalidněné polosamoty. Na Zeměnce se můžete setkat jak s lidskou úctou a úžasem k jinakosti, tak s občasným nepochopením.

Experiment, kde se lidé učí principy soběstačného domu z odpadních materiálů. Foto: archiv o.s. Zeměloď

Správcové a průvodci Zeměnky se starají i o bezpečí prostoru kolem. Po třech letech nepřetržitých prohlídek a výkladů musí neohlášené hosty odmítat. „Našimi návštěvníky jsou až do dokončení interiérů a venkovních stavebních prací pouze dárci a jejich přátelé,“ vysvětluje jedna z členek občanského sdružené Zěměloď. „Náš projekt má být modelem udržitelnosti a nezávislosti, proto nežádáme o evropské dotace ani granty,“ dodává. Projekt mohl vzniknout a pokračuje jen díky dárcům. Členové o.s. Zeměloď vložili do stavby a aktivit kolem ní všechny své úspory a už pět let na ní pracují zdarma.

Zeměnka je platformou k výměně zkušeností, myšlenek i pocitů. Honza Daněk, který na Zeměnce strávil před dvěma lety šest týdnů jako dobrovolník, se sem stále vrací. Zdejší pobyt jeho i partnerku inspiroval k tomu, že se přestěhovali z panelákového bytu na malou chatku u řeky, která do té doby sloužila pouze k rekreačním účelům. Do budoucna si chtějí postavit vlastní zeměloď: „Vybral jsem si ji kvůli konstrukční jednoduchosti a dokonalosti procesů, které z ní vytvářejí soběstačnou stavbu. Člověku poskytne vše, co potřebuje k životu,“ říká Honza Daněk, jehož zaujal především systém tepelné izolace, který funguje hlavně díky všudypřítomné hlíně. Ta podle úhlu dopadu slunečních paprsků buď stavbu v zimě zahřívá, nebo v létě příjemně ochlazuje.

„Zvířátka jsou pro nás indikátorem, jak tady je." Foto: archiv o.s. Zeměloď

O své zemělodi sní i Martin Koukal, který si v místě prozatím postavil alespoň svůj stan. Pozemek, kde zeměloď stojí, bude časem obohacen o další menší stavby, které mají sloužit jako modely pro vzdělávání o udržitelné architektuře. Členové o.s. Zeměloď podporují rovněž i projekt svobodné školy, kde se děti mají učit přímo z prostředí, ve kterém žijí, což jim pomůže přirozeně rozvíjet svou zvědavost. To je ostatně to, co tu zažívají i dospělí. Takové místo i styl života vzbuzují řadu otázek: Jaké účinky má na člověka život v domě z pneumatik? Mohou být plechovky krásné? Lze pít dešťovou vodu? Jak péct a prát bez rozvodu elektřiny? Zvládl/a bych takový život? Spekulovat o tom prý nemá smysl. „Neblokovat si realizaci domněnkami, ale prostě začít,“ vysvětluje s úsměvem jedna z členek o.s. Zeměloď. Odpovědi se skrývají především v osobní zkušenosti. A řešení jsou občas jednoduchá stejně jako šlapací pračka nebo sluneční trouba.
Ojetá pneumatika, pro niž její majitel nemá žádné další využití, se stává odpadem. Když ji ale například naplníte hlínou, může být tepelným izolantem, nosnou konstrukcí stavby, houpačkou, sedačkou i květináčem.

Zeměnka z ptačí perspektivy. Autor: Jan Daňek – VIDEO CREATION

Zeměloď Zeměnka je jako živý organismus, vyvíjí se. A kde právě teď kotví? U nových možností i alternativ, jak se postavit k životu. Tahle stavba je totiž jednou z možností, jak žít jinak v ostrovním systému. A mít víc času pro sebe i spoustu fyzické práce. Ostatně, i sami členové o.s. Zeměloď mají jasno: „Mít čas na sebe, to je náš druh luxusu.“

Připravila Eva Blažková, spolupráce o.s. Zeměloď