Jak to vidí

Zuzana Ševčíková: Pevné a elastické vazby

„Práce Pevné a elastické vazby byl první z projektů, který mi otevřel dveře do barevného světa digitálního pletení a seznámil mě s komunitou okolo,“ píše Zuzana Ševčíková. Její práce, zabývající se principy otevřeného designu a jejich aplikaci na strojové pletení, je důkazem toho, že nové technologie v kombinaci s komunitním, otevřeným přístupem mohou oživit i poněkud zapomenutá řemesla.

• 
  Zuzana Ševčíková: Pevné a elastické vazby
  Zuzana Ševčíková: Pevné a elastické vazby

Napsala: Zuzana Ševčíková • Foto: Archiv autora

Na jakých principech stavět práci designéra? Jak navrhovat pro současný svět? Jak se vyhnout navrhování odpadků a s kým vytvářet pevné vazby? Důležité, velice obecné a téměř neuchopitelné otázky s mnoha technologickými i společenskými aspekty si stejně jako já klade většina mých vrstevníků. Jedno z východisek kudy se může ubírat současný textilní design popisuji ve své diplomové práci nazvané Pevné a elastické vazby. Její text a praktická část je věnovaná výzkumu navrhování na principech otevřeného designu. Právě ony myšlenky, na kterých otevřený design stojí, mohou alespoň částečně odpovědět na tyto složité otázky.

Co všechno termín otevřený design vyjadřuje zatím není zcela jasné, tvorba jeho finální podoby totiž teprve probíhá. Prozatím jde o sociální a technologický experiment. Většinu principů, na kterých staví, si půjčuje z IT oblasti, kde termín “open source” vešel do všeobecné známosti v druhé polovině 90.tých let. V případě otevřeného designu nejde o vývoj softwaru, ale o umožnění uživatelům/zákazníkům podílet se na vývoji produktů nebo poskytovat informace k jejich vývoji potřebné. Sdílení takzvaného know-how, o které tady jde, je ovšem velice ošemetné téma, které je třeba přijmout s jeho výhodami i riziky. Popularita tohoto přístupu ovšem roste nejen v zahraničí, ale i u nás. Dokládá to množství vznikajících projektů a firem, které jsou na myšlence otevřeného designu postaveny. Je to zejména řada vznikajících otevřených digitálních dílen, takzvaných fab-labů, jimiž je celý projekt inspirovaný.

Můj obor je strojové pletení, což je úzce specializovaný, technologicky zaměřený obor. Více než technologie mě však vždy zajímali samotní pletaři a způsob jejich spolupráce, bez níž se vývoj pletenin neobejde. Zaměřila jsem se na amatérské strojové pletaře, kteří sdílením postupů tvoří online komunitu a přispívají velkou měrou k vytváření otevřeného designu.

Historie komunity pletařů začala před dvanácti lety v New Yorku nápadem programátora Steva Conklina přeprogramovat starý domácí pletací stroj s disketovou mechanikou na současný výrobní prostředek, něco jako “textilní 3D tiskárnu”. Představa DIY výroby uvedla k životu desítky projektů, ale doposud jen jeden z nich naplnil kritéria otevřeného designu tím, že dal k dispozici otevřený software i hardware a vytvořil tím multioborovou komunitu dnes čítající asi tisíc členů. Projekt se jmenuje All yarns are beautiful a pochází z Berlína.

Zaměření komunity se vyvíjí postupně, podle jejích aktivních členů. Na úplném začátku, kdy byl napsaný jen základní program, se pletení věnovali jen digitální dobrodruzi, tedy umělci a programátoři. V té době také vznikaly po světě umělecké projekty zkoumající vztah materie s digitalizací. Po vytvoření čipu AYAB (All yarns are beautiful), který si najednou dokázali nainstalovat do stroje i laici-pletaři, začala vznikat online komunita, která dnes má potenciál spojit amatérské i profesionální pletaře, inženýry, designéry a programátory všech generací a pohlaví. Díky aktivním členům v komunitě už dnes funguje servis zahrnující banku manuálů, infolinku i online prodejní kanál.
 
Kdo jsou tedy ti aktivní členové? Kdekdo z mých vrstevníků si vybavuje máminu Dopletu nebo Rychloplet, mechanický pletací stroj v dřevěné krabici s posuvným hřebenem pro ruční vytváření vzorů, který byl nejoblíbenější před čtyřiceti lety. V té době probíhala v Americe hromadná digitalizace domácností, takže americké mámy, které v té době ještě podobně jako u nás pletly, měly v pracovně již zmíněný pletací stroj v plastové krabici se zabudovaným počítačem a disketovou jednotkou na nahrávání vzorů. O nesmírné oblibě tohoto řemesla v 80tých letech svědčí například to, že časopis Vogue vyráběl vlastní pletací stroje z nerezové oceli, nebo že firma Nintendo nabízela plastový stroj, do kterého se pomocí konzole nahrál jakýkoliv vzor ze hry. Nintendo to inzerovalo větami jako: „Pletací stroj Nintendo je jen dalším příkladem inovativního myšlení, které udržuje Nintendo na špici video technologie.“ Komunitu dnes tvoří právě ti, kdo se tehdy naučili plést na Nintendo stroji, absolvovali programátorský kurz disketových strojů, dále to jsou mladé IT inženýrky, které baví spojování ručních a digitálních prací. Pár jedinců (mezi nimi i já) jsou designéři a samouci.

Strojové pletení velmi těsně spojuje uměleckou a technickou stránku řemesla. Bez znalosti stroje není možné experimentovat, vyvíjet ani inovovat. Úspěch spočívá jak v přesném nastavení stroje a jeho obsluze tak v citu pro barvy a materiál.

Ve své práci jsem proto zahrnula kromě kolekce textilií i podrobný popis postupu a materiálové vzorky, které jsou k dispozici na fóru komunity. V dialogu s ostatními členy vznikla knihovna vzorků a manuál jedné konkrétní techniky, které slouží pro účely prezentace i ostatním členům při řešení jejich problémů během vývoje.
V první řadě tedy o spolupráci při navrhování a vytvoření osobního archivu, ze kterého můžu při další práci čerpat. Pracovala jsem se třemi barvami, protože to je maximální počet barev, kterých jsem mohla v dané technice na domácím stroji dosáhnout.

Ze vzorků struktur jsem potom vytvořila vlastní kolekci autorských šál, ve kterých jsem použila kombinace vazeb, vzniklých při domácím prototypování, které ale nejsou možné vytvořit ve velké ploše na domácím pletáku. Vedle archivu tak vznikla i originální kolekce organicky tvarovaných textilií.

Práce Pevné a elastické vazby byl první z projektů, který mi otevřel dveře do barevného světa digitálního pletení a seznámil mě s ostatními členy skupiny. Její dynamiku vždy oživují akce lákající k open-source kódování a DIY aktivitám typu Google summer code nebo Maker Fair. Vznikající dílnu můžete konečně poprvé vidět 11.-12. září na letošním ročníku Maker Faire v Praze, kde najdete i stánky všech českých fab-labů.

5. 9. 2021