Jak to vidí

Když se spotřebič rozbije po záruce

Záměrná výroba zmetků v bohatých zemích je podle mne hlavním viníkem zvyšujícího se znečištění ovzduší, koncentrace oxidu uhličitého a také zbytečného plundrování přírodních zdrojů.

Když se spotřebič rozbije po záruce
Když se spotřebič rozbije po záruce

Text: Miloš Popp • Úvodní foto: Pixabay

Někteří jste si možná všimli, že pračky, myčky, žehličky a vysavače dříve vydržely a bez problémů fungovaly dvacet až třicet let, zatímco nyní se rozbíjí brzy po uplynutí záruční lhůty. Není to žádná náhoda. Lidé vědí o tom, že se do počítačů, laptopů, mobilů a jiné elektroniky montují ničítka, či jak se lidově říká – kur...ka. Mají zaručit, že se přístroj po uplynutí záruční doby včas rozbije a nebude tak blokovat prodej dalších přístrojů. Češi si často představují tato ničítka jako malé časované bombičky. To by ale bylo právně napadnutelné. Ve skutečnosti se jedná o naprosto nevhodnou volbu materiálu, nevhodné umístění komponentů a nevhodnou konstrukci. Taková ničítka se již montují skoro všude.

Česko je s výrobou zmetků pozadu

V Čechách máme parní stroj vyrobený v Praze roku 1913, který pracoval v dole čtyřiašedesát let bez jediné poruchy. Stále je funkční. Naši dědečkové byli na rozdíl od naší doby pyšní na kvalitu své práce a výrobků.

Jako asistent výrobního ředitele v automobilce v Česku jsem se zúčastnil "Top Quality" schůzí, kde se naši inženýři snažili zvýšit kvalitu námi vyráběných vozů. Na jeden výrok si pamatuji dodnes. „Pánové, my jako hlupáci používáme tu nejkvalitnější ocel na tento díl, zatímco všude jinde ve světě už používají jen méně kvalitní ocel.“

V roce 1974 jsem podle fotografií z francouzského magazínu vyráběl doma ve Švédsku rogalo a pro tuto výrobu si zakoupil vrtačku známé firmy, která se ale po sedmi měsících rozbila. Rozebral jsem ji a s hrůzou zjistil, že je to skutečný zmetek s ozubenými kolečky z plastu. Ani kovové ložisko u vřetene jsem nedohledal. Člověk nepotřebuje být inženýrem, aby pochopil, že plast je pro takové díly absolutně nevhodný materiál. Zvláště při vyšších otáčkách je logické, že dost brzy odejde.

V Česku můžeme být právem hrdí na to, že jsme v trendu výroby zmetků pozadu. I svět si toho všímá. V lesích divokých hor na Tenerife jsem potkal jednoho Španěla. Když se dozvěděl, že jsme z Čech, tak se celý rozzářil a začal básnit o tom, jak skvělé a kvalitní nářadí Češi vyrábějí.

Nitridování předchází předčasnému zničení

Pochvalu si nezaslouží jen nářadí. Servisní technici z Velké Británie, které jsem pomáhal zaučovat, potvrzovali, že námi v Česku vyrobené vozy jsou mnohem méně poruchové než auta vyrobená v cizině. Na špičkovou kvalitu a úpravu materiálů se u nás vždy kladl velký důraz. Když se v cizině kvalita ocele na výrobu vozů stále snižovala, u nás se naopak zvyšovala. Mnohá ozubená kola, hřídele a jiné namáhané součástky se v té době pro naše vozy nitridovaly.

Nitridování je chemické vytvrzení povrchu zušlechtěné oceli nasycením dusíkem. Tvrdost dosažená tímto způsobem převyšuje tvrdost dosaženou kalením. Při nitridaci a následném pomalém ochlazení nedochází k žádné deformaci součástky. Nitridovaná vrstva nemá negativní vliv na únavovou pevnost, a to vše je v pravém opaku současného trendu ničítek a omezování kvality a životnosti, jak jej nyní ve světě vidíme.

Cena nezaručuje kvalitu

Když si místo pojezdové sekačky na trávu za čtyři tisíce korun koupíte sekačku za několik desítek tisíc korun, ještě to neznamená, že její životnost neohrozí zaručeně nevhodně použité materiály. V pojezdu sekačky se totiž nachází velmi namáhané díly, které fungují jako naprosto spolehlivá ničítka, pokud jsou vyrobena z plastu místo kovu. A takto nevhodné použití materiálu najdete i v těch nejdražších sekačkách.

Pojezd mé levné sekačky za čtyři tisíce korun se rozbil hned po uplynutí záruky. Při rozebrání mi bylo jasné, že to způsobil nevhodný výběr materiálu pro tento díl. Nová převodovka pojezdu by sice stála "jen" něco kolem dvou tisíc, ovšem se stejně nekvalitním dílem, takže by se její výměna moc nevyplatila. Nechtěl jsem plýtvat časem a námahou, výsledkem práce by byl zase jen zmetek s omezenou životností. Hledal jsem proto převodovky pojezdů různých značek a různě drahých sekaček a mezi záplavou plastových převodovek se mi nakonec k mému úžasu podařilo objevit jednu z nejlevnějších sekaček, která na rozdíl od všech ostatních měla správně zvolený kovový materiál pro tento velice namáhaný díl. Koupil jsem ji a sekačka již bez poruchy šlape několikanásobně déle než ta první s plastovými díly pojezdu.

Nevhodný materiál a špatné umístění

Také v pračkách fungují jako efektivní ničítka nevhodně zvolené materiály. Celá váha vany s bubnem je v mnoha pračkách zavěšena do tlumících pružin pouze pomocí dvou plastových ok, které jsou pevnou součástí výlisku vany. Po uplynutí záruční lhůty dojde k jejich odlomení, načež oprava vyjde zhruba na polovinu ceny nové pračky, tedy se nevyplatí.

V elektronice se jako ničítka pro změnu používají elektrolytické kondenzátory nevhodně umístěné poblíž zdroje. Zahřátý transformátor poblíž kondenzátorů produkuje tolik tepla, že kondenzátory brzy po uplynutí záruční doby velmi efektivně vyřadí z provozu, zatímco při umístění dále od zdroje by mohl přístroj fungovat mnohonásobně déle. Jenže jak dokážete výrobci úmysl omezit tím životnost! Za opravu takto porouchaného monitoru požadoval servis dva tisíce korun, což většinu lidí odradí, a tak kupují monitor nový.

Věřím, že přijde čas, kdy se lidé proberou a začnou požadovat informace o opravitelnosti, životnosti a materiálech použitých při konstrukci produktů, které kupují. Jde přitom nejen o zbytečné vyhazování peněz za záměrné zmetky, ale také o znečišťování ovzduší a plýtvání nerostným bohatstvím planety. Může dojít k podobnému efektu, jako když lidem došla trpělivost s všelijakými konzervanty a umělými barvivy v potravinách. Firmy, které tyto látky nepoužívaly, se tím dnes mohou hrdě pyšnit a zákazníci jim proto více důvěřují než jiným.

Začínají to chápat i další výrobci. Sám jsem si pořídil kuchyňského robota od firmy, která se pyšnila tím, že převodová kola vyrábí z oceli. Pravdivost tvrzení dokazovala reklamními fotkami z rozebraného přístroje. Tomuto trendu dnes napomáhají i skvělé občanské aktivity, jako je například Right to repair. Toto globální hnutí se snaží zajistit díly a nástroje pro opravu věcí, návody a diagnostiku, které používají výrobci, a software pro resetování bezpečnostních zámků a párování dílů. Na svých stránkách varují: „Nikon nám ukázal, co můžeme očekávat od světa bez právně zajištěného práva na opravu: Omezili opravy na své autorizované dílny, tyto obchody zavřeli a nyní nabízejí opravy pouze ve dvou zařízeních. Opravy jsou pomalé a drahé – ale je to jediná možnost opravy. Ostatní výrobci budou tuto strategii nadále kopírovat.“

Zvítězí právo na opravu?

Snahy organizace Right to repair už nesou ovoce. Nejméně jeden stát USA už zavedl ochranu pro opravy automobilů, elektrických invalidních vozíků a elektroniky. Austrálie zavedla právo na opravu motorových vozidel a vláda uvažuje o právu na opravu elektroniky. Indie už navrhla zákon, který by od výrobců vyžadoval, aby vydávali manuály a zpřístupňovali díly, nástroje a software spotřebitelům a nezávislým obchodům. Francie zase vyžaduje, aby se skóre opravitelnosti zobrazovalo v místě prodeje u široké škály spotřebního zboží a právem na opravu se zabývá i Evropská komise.

Někteří výrobci už vyrazili správným směrem. Například mobil Fairphone 4 nedávno dostal od uznávaného iFixit nejvyšší známku 10/10 za opravitelnost. Potřebujete si po dvou letech vyměnit baterii? Žádný problém. U výrobce si přes web koupíte novou a během minutky si ji jednoduše vyměníte. Nevýhodou je však vyšší cena. Některé projekty zabývající se opravitelností však nebyly úspěšné, jako například francouzská značka L'Increvable, která navrhla spolehlivou pračku se snadnou opravou. Projekt sice v roce 2015 získal ocenění Observeur du Design, po šesti letech svého působení však svou činnost ukončil kvůli nedostatku partnerů.

Někteří vzali právo na opravu do svých rukou a vytvořili internetové návody, kde se lidé dočtou, jak jednotlivé věci opravit. Příkladem takového webu s návody je třeba Repair Cafe. Mnoho oprav lze provést také podle videonávodů. Pokud si člověk nevěří, může si najít servisní dílnu na webu opravarna.cz, nebo na opravmecesko.cz a porouchaný výrobek nechat na odbornících.

Velmi důležité bude právo na opravu, jehož návrh připravuje EU. Koncem března Evropská komise navrhla pravidla, která by mohla výrobce přimět k nabídce opravy například praček, televizí, ledniček či vysavačů. A dále se jedná o rozšíření těchto požadavků na chytré telefony a tablety. Pokud by právo na opravu vyžadovali i politici dalších zemí mimo EU a prováděly by se nestranné testy životnosti a poruchovosti výrobků, věřím, že by spotřebitelé rádi dali přednost výrobkům bez ničítek a s dlouhou životností. A naše planeta by si trochu oddechla.

O autorovi: Miloš Popp žil a pracoval v několika zemích – asi 20 let ve Skandinávii (Švédsko a Norsko), v Anglii, na Kanárských ostrovech a v Thajsku. Ve Švédsku pracoval v nemocnici na „áru“, dělal analýzy mořské vody pro ministerstvo rybářství, řídil loď pobřežní stráže a čistil moře od nafty. Po návratu do Česka pracoval jako asistent výrobního ředitele v automobilce, exportní manažer, průvodce a tlumočník. V Thajsku provázel podnikatele a vyučoval angličtinu na buddhistické univerzitě.