Jak to vidí

Vnímat fyzikální jevy poeticky. Dílo Kryštofa Brůhy na Signal Festivalu

Ve čtvrtek začal Signal Festival a na Piazzettě Národního divadla byla umístěna transmediální socha Audire Fluctus od Kryštofa Brůhy. Toto sedmimetrové dílo „monitoruje technologickou aktivitu svého okolí a vizualizuje elektromagnetické záření generované elektrickou sítí, komunikačními prostředky a zařízeními pracujícími na bázi elektrického proudu". Dílo samo o sobě působí jako magie, ale když pochopíme fyzikální principy, na základě nichž funguje, zjistíme, že je to dvacetkrát silnější magie, než jsme si původně mysleli. 

• 
  Vnímat fyzikální jevy poeticky. Dílo Kryštofa Brůhy na Signal Festivalu
  Vnímat fyzikální jevy poeticky. Dílo Kryštofa Brůhy na Signal Festivalu

Autorka textu a fotografií: Romana Skálová (Veselá)

Kryštof Brůha je multimediální umělec. Žije v Praze a do širšího povědomí veřejnosti se dostal v minulém roce, kdy se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě zkoumá specifická prostředí a využívá vědecké metody (například reverzní inženýrství založené na odkrytí principu fungování předmětu), ale také generativní design, algoritmy a další matematické koncepty. Věnuje se globálním a environmentálním tématům, časovosti, mikro a makro mapování a fyzikálním jevům. To, co ho však na české scéně dělá výjimečným, je jeho precizní, formálně dokonalý a globální rukopis. V letošním roce se stal vedoucím ateliéru Time-Based Media na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.

Brůhovo myšlení a jeho přístup k imaginaci znázorňuje jeho video Mirror Surrounding z roku 2013. Dvouminutové video vzniklé za studií na AVU v Praze tvoří levitující objekt ze zrcadlových koulí, které jsou umístěny v různých prostředích. Autor nám ukazuje, jak je naše percepce ovlivněna místem a jak místo, kde se nacházíme, proměňuje naše pocity a nálady. V obraze Virtual Level využívá černobílou malbu zatopeného lomu, aby soustředil divákovo vnímání na hladinu – videomapingovou, vektorovou síť, která reaguje na zvukové vlny v okolí. Ztišíme-li se, vlny se zklidní a vše ustrne.

V roce 2019 a 2021 Brůha získal cenu Grafika roku v kategorii Počítačová grafika. Resonar De INTER SOLARIS z roku 2019 byla grafika tištěná robotickým ramenem. Šlo o pokračování projektu INTER SOLARIS, což je robotická a kinetická socha, která je schopná koncentrovat sluneční paprsky a tavit horninu. Hornina je svědkem, důkazem či dokumentací místa i proběhlé akce. Brůha využil Inter Solaris také ve stejnojmenném filmu, kde autor diváka provází počítačově modelovanou krajinou až k soše, která se před našimi zraky rozloží na jednotlivé součásti, jako by se jednalo o jednoduchý nástroj. Film byl nominován na Nejlepší český experimentální dokumentární film na MFDF Ji.hlava.

Kryštof Brůha poslední roky neopouští svět, jenž propojuje vědu a umění, a v každém dalším díle nás nechává vidět neviditelné – ať už jde o časosběrné vizualizace proměny klimatu, měst a krajin, nebo o vývoj vlastního média, které reaguje změnou barvy na sílu magnetického pole.

Audire Fluctus.

V září tohoto roku v Oblastní galerii v Liberci v rámci Artweeku představil transmediální sochu Mutatio Superstratum, dílo založené právě na jeho vlastním médiu – Spektraflux. Je to kapalina, která reaguje na přítomnost magnetického pole změnou odrazu světla. Autor sám ji popisuje takto: „Spektraflux jsem vyvinul s cílem vytvořit fyzické médium, které umožňuje vizuální práci překračující limity digitálních médií. Jde o fyzické, opticky aktivní médium v tekuté formě, které díky své anizotropní struktuře dokáže měnit index lomu světla, a tím vytvářet unikátní barevnou a dynamickou texturu."

V soše Mutatio Superstratum proudí toto médium prostřednictvím šesti vstupů a výstupů v rámu spolu s další kapalinou, se kterou se však nemísí. Podobně funguje také socha prezentovaná na Signalu. Ornament nebo bludiště, které v tom můžeme vidět, je vytvořeno proděním Spektrafluxu. Opět na základě fyzikálních principů je počtem vstupů a výstupů vygenerován systém toků.

Dílo neustále monitoruje přítomnost a sílu elektromagnetického pole v prostoru. Kromě změny lomu odráženého světla (tedy proměny barvy), mění i algoritmus otevírání vstupů pro pohyb Spektrafluxu. Jinými slovy, přiblížíte-li k soše mobil, kapalina se rozproudí a promění barvu. Z libereckého Artweeku víme, jak dílo funguje v komorním tichém prostředí s jedním divákem. Na Signalu se dozvíme, jak se chová v davu.

Na náměstí Václava Havla v rámci Signal Festivalu bude představeno dílo Audire Fluctus. Sedmimetrový sloup, nebo totem, bude stejným způsobem reagovat na množství lidí – konkrétně na množství mobilních telefonů v lidských kapsách. Abychom pochopili Audire Fluctu, musíme se odnaučit o fyzikálních jevech přemýšlet logicky jako o vědě, a naučit se je vnímat poeticky, jako umění. Pak nám poodhalí neviditelný svět, který se odehrává na pozadí naší civilizace.

11. 10. 2024