Jak to vidí

Tomáš Růžička: Zlatý důl není jen díra v zemi

Už několik minut jedeme po veřejné komunikaci kolem obrovské haldy hrající všemi barvami. Jsme na území dolu Yanacocha v severním Peru, druhého největšího zlatého dolu na světě. Důl získal jméno po jezeru ve vysokých Andách, které muselo ustoupit několika set metrů hluboké jámě. Cena zlata je vysoká a jeho těžba se vyplatí. Pro stovky tisíc lidí má však voda cenu mnohem vyšší.

Tomáš Růžička: Zlatý důl není jen díra v zemi
Tomáš Růžička: Zlatý důl není jen díra v zemi

Když halda vytváří obzor za našimi zády, zastavujeme u jednoho domku nedaleko prašné cesty. Venku je asi čtyřicetiletý snědý muž, a tak se dáváme do řeči. Jorge je celkem sdílný, i když ostatní usedlíci nás sledují zpovzdálí. Jsou nedůvěřiví a skoro další dvě hodiny trvá, než nám dovolí vstoupit do místnosti, kde už jsou ochotni mluvit o svém postoji k dolu. Vysvětlují nám, proč jsou tak podezřívaví. S dolem mají jen problémy. Neustále je na ně vyvíjen psychický nátlak, aby území opustili. Z oblasti mizí voda – nedaleký potok se zcela ztratil – a v dole se často používají trhaviny. Otřesy půdy jsou cítit hodně daleko. Ve výšce téměř 3 500 metrů nad mořem je život drsný sám o sobě. V sousedství dolu je to peklo. Ale kam máte jít, když právě tady to je vaše země, ve které máte své kořeny?

Důl Yanacocha patří americké společnosti Newmont Mining Corporation, ale svůj podíl v dole má i peruánská Buenaventura. Důl zabírá území velikosti Krkonošského národní parku, vysoko v horách nad dvousettisícovým městem Cajamarca. V horách, kde pramení nejdůležitější řeky regionu, zdroje pitné vody pro celou oblast, pro zdejší zemědělství nepostradatelné. V zemědělství je zaměstnáno 55,4 % obyvatelstva, v těžebním průmyslu asi 1,5 %, a většinou nejde o místní.

Těžba zlata probíhá metodou kyanidového loužení, nechvalně známou z celého světa. V Evropě jsou její katastrofické následky způsobené únikem kyanidů v rumunském Baia Mare v roce 2000 ještě v živé paměti. Na řadu let tam kyanid vyhubil veškerý život v několika řekách. V Peru k něčemu podobnému ještě nedošlo, ale laguny s kyanidy jsou tady taky.

Cajamarca je čtvrtým nejlidnatějším regionem v Peru s jedním a půl milionem obyvatel a hustotou 45,5 obyv./km². Zdejší produkce brambor, yuky, rýže, banánů, kukuřice a mléka je zásadní pro celý peruánský trh s potravinami. V produkci mléka se Cajamarca dělí s Limou o druhé místo. Případné další rozšíření lomu bezprostředně ohrožuje v okrese Bambamarca deset tisíc producentů mléka a šest set výroben sýra.

Příprava další nádrže na odpadní vodu v dolu Yanacocha

Bez limitů
Zdá se, že naleziště zlata jsou prokletím pro všechny zdejší farmáře. Společnost Newmont chystá otevření dalšího zlatého dolu nedaleko Yanacocha. Plocha území, na kterou má společnost koncesi, je obrovská – tisíc kilometrů čtverečních. To je oblast CHKO Beskydy. Nebo dvacet sedm lomů ČSA na Mostecku… Toto rozšíření je známé jako projekt Conga. Jde o oblast nad městem Celendín v pramenné oblasti pěti povodí. Projekt se dotkne 676 pramenů a devíti jezer s plochou přes šedesát pět hektarů. Záměr vzbudil mezi obyvateli obrovský rozruch. Ten vyústil v protestní pochody k jezerům, které by měly kvůli dolu zaniknout, a několikatisícové demonstrace v Cajamarce a dalších městech.

Odpověď státu byla rázná – policie a armáda, vyhlášení výjimečného stavu. Žádný dialog, jen politika zastrašování a kriminalizace organizátorů protestních akcí. Při pokojných demonstracích v roce 2012 bylo pět vesničanů zabito střelbou ostřelovačů z helikoptéry. Mirtha Vasquez, aktivistka a právnička z místní organizace GRUFIDES, k tomu dodává: „Za celou dobu protestů bylo zabito dvacet čtyři lidí, desítky jich byly zraněny a stovky lidí byly a jsou vyšetřovány.“

Případ Maxima Chaupe
Stojíme na náměstí v Cajamarce, odkud je vidět na okolní kopce s obrovským nápisem „Conga no va“ – Conga neprojde. Setkáváme se s Maximou Chaupe, která jako jedna z mála stále odolává tlaku a nechce opustit svůj pozemek vysoko v horách. Bohužel v místě, které je pro nový zlatý důl klíčové.

Nikdy jsem se osobně nesetkal s nikým, kdo by tak pohnutě vzpomínal na chvíle, kdy mu policie vyhrožovala smrtí. Ano, v televizi vidíme reportáže o různém bezpráví z celého světa skoro denně, ale v tom množství už nás to nechává cynicky chladnými. V Peru to bylo jiné. V prostředí, kde se to stalo, a s lidmi, kteří to zažili.

Důlní společnost několikrát poslala k domku rodiny Chaupeových své lidi, kteří vytvářeli psychický nátlak, aby je vystrnadili. Většina dalších rodin své pozemky opustila. Nabídnutá kompenzace byla ovšem tak nízká, že za obdržené peníze si jen těžko mohou koupit podobné pozemky jinde. Maxima a její rodina odolává a přečkala dokonce zásah policie. Jeden ze stovky povolaných policistů držel hlaveň zbraně u synovy hlavy, poničili jejich obydlí a okolní políčka. Maximě se při vyprávění tohoto příběhu chvěje hlas. V naší skupině jsme měli slzy v očích všichni. Bezmoc a zároveň odhodlání prostupovalo každého z nás. Druhý den jdeme Maximu a její rodinu podpořit k okresnímu soudu v Celendínu.

Demonstrace před soudem s Maximou Chaupe v Celendínu v roce 2014.

Na čí straně je právo
Po zmíněném policejním zásahu se Maxima vydala do města na policejní stanici nahlásit napadení své rodiny. Soud trvá již dva roky a neustále se protahuje. Není to jediné soudní řízení v této věci. Newmont podal také žalobu za neoprávněné používání pozemku na Maximu Chaupe. Několik soudních líčení skončilo až ke konci loňského roku. Soud v Celendínu nejdříve odsoudil Maximu Chaupe k dvěma a půl rokům vězení podmíněně s pokutou téměř tisíc USD. Zcela skandální bylo i zdůvodnění celého rozsudku: odsoudili ji za neoprávněné zabrání půdy a za napadení zástupců dolu!

Tento rozsudek zcela popíral vymahatelnost práva v peruánském soudnictví. Podle Davida Velazca ze sdružení FEDEPAZ, které se zabývá zastupováním domorodých kmenů a komunit v Peru, nemá toto rozhodnutí v moderní peruánské historii obdoby. V posledních letech ovšem dochází k přijímání zákonů, které omezují práva občanů, respektive dávají větší pravomoci státu.

Z našeho středoevropského pohledu se zdá absurdní, že by bylo možné někoho zatknout preventivně, z obavy, aby „nenarušoval veřejný pořádek“, že by policista nebo voják nebyli odpovědni za usmrcení člověka při „udržování pořádku“ nebo že by si soukromá společnost mohla pro své účely pronajmout jednotky policie. Není to jen případ Peru, jak říká Velazco: „To je trend v celé Jižní Americe. Vesničané a indiáni z pohledu vlád brzdí rozvoj státu.“

Rozsudek nad Maximou Chaupe zaktivizoval mnoho občanských aktivistů i advokátů. Nakonec odvolací soud celendínský rozsudek zrušil v plném rozsahu. To je známka, že justice v Peru není kompletně zkorumpovaná a že je možné i zde doufat ve spravedlivý proces. Jak by ale vše dopadlo bez zájmu veřejnosti? To se lze jen dohadovat.

Jedna z výsypek dolu Yanacocha na dohled od domu jednoho ze starousedlíků

Politika angažovaná i ignorující
Rozšíření dolu Conga je však stále na stole. Je hrozbou pro všechny místní, kteří žijí z toho, co si vypěstují. K tomu potřebují vodu v řekách, která jejich pole a pastviny zavlažuje. Zlatý důl potřebuje tři tuny vody na vytěžení jednoho gramu zlata. Podle aktivistů jen důl Yanacocha spotřebuje 250 000 litrů vody každou hodinu! Průměrný Peruánec třicet litrů denně! Důl je velký konkurent a nepřítel. Do státní pokladny a kdovíkam ještě přinese ovšem mnohem více než vesničan s hliněným domkem a jednou krávou.

Na domcích ve vesnicích, stejně jako na domovních fasádách ve městě se odehrává předvolební kampaň kandidátů na starostu. Voda ano, zlato ne! můžete číst na mnoha místech. Voda a zlato se dostaly i do předvolebních diskusí. Jak by ne. Je to klíčová otázka pro rozvoj všech komunit, pro život dnešní i budoucích generací. Bohužel rozhodnutí není na místních samosprávách, ale na centrální vládě v Limě. Cajamarca je daleko a lidem ve velkých městech a Limě, kde žije třetina obyvatel Peru, málo záleží na osudu otrhaných vesničanů kdesi daleko v horách, kam není důvod jezdit.

Necháváme za sebou vysoké Andy, které z dálky působí nedotknutelně. Před očima vidím odhodlanou Maximu Chaupe a znovu si přehrávám vzpomínky na setkání s lidmi, kteří nemají vlastně nic a do jejichž světa vyrývá brázdu globalizace a poptávka po surovinách. Žijeme sice na druhém konci světa, ale problémy, se kterými se potýkáme, jsou stejné. Jen možná nejsou tak viditelné a používané metody tak drastické.

Tomáš Růžička je výkonným ředitelem ekologické Nadace Partnerství. Zabývá se metodami interpretace místního a přírodního dědictví. Je absolventem Fullbrightova stipendia na Vermont University a Quebec-Labrador Foundation, účastnil se mezinárodního programu pro lídry v udržitelném rozvoji LEAD. Je členem Rady národního pozemkového spolku při ČSOP. Vystudoval obor ochrany životního prostředí na PřF UK v Praze. Rok studoval i management přírodních zdrojů na University of Michigan v Ann Arboru. Cesty do Peru uskutečnil v letech 2011 a 2014.