Jak to vidí

Pavlína Jochcová: Aby se ze satelitů nestala města duchů

Jako malé holčičky jsme si s kamarádkami ve školce představovaly, jak se po královské svatbě s princem na bílém koni usadíme v honosném sídle s velkou zahradou v nějaké malebné vesničce uprostřed přírody a budeme tam vychovávat svá rozkošná princátka. A zřejmě si velká část odrostlých capartů takovou představu nese až do dospělosti. Na plnění dětských snů by nebylo nic špatného, jen kdyby s sebou nepřinášely řadu negativních vlivů, ať už z hlediska sociálního, ekonomického či environmentálního.

Pavlína Jochcová: Aby se ze satelitů nestala města duchů
Pavlína Jochcová: Aby se ze satelitů nestala města duchů
Alternativa Peruri 88 (zdroj: mvrdv.nl)
Alternativa Peruri 88 (zdroj: mvrdv.nl)

Nejvíce „splněných snů“ se u nás objevilo krátce po revoluci. Řada spoluobčanů takřka přes noc znásobila svá jmění a objevila v sobě potřebu adekvátně demonstrovat nově nabytý status. Na rozdíl od USA, kde se sny nejčastěji hromadně zhmotňovaly na zelené louce, u nás se s výhodou využívalo okrajových částí existujících vísek a městeček ve stínu velkých měst.

Bez ladu a skladu rostl počet Edenů a Southforků v každé druhé Horní Dolní a pojem „satelitní městečko“ poprvé spatřil světlo světa. Postupem času se svůj malý kousek štěstí jal obdělávat kdekdo. Domy i pozemky se zmenšovaly stejnou rychlostí, jakou rostly zisky developerů. Téměř nikým nekontrolovaná okupace volné krajiny za humny velkých měst vesele pokračovala dále.
V poslední době se ale zájem o nové projekty dle zažitého schématu poněkud utlumil – může za to jejich nedostatečná vybavenost, ale i sociální a mentální rozdíly mezi starousedlíky a přistěhovalci a v neposlední řadě i odstrašující zkušenosti dosavadních obyvatel satelitů. Pomalu se tak začíná diskutovat o tom, jak by mělo satelitní bydlení vlastně vypadat.

Typickým Sateliťanem budoucnosti je člověk nižšího středního věku, který se přistěhoval do velkoměsta za prací či studiem, našel tam k sobě padnoucí protějšek a po absolvování povinného kolečka nájemního bydlení zatoužil zapustit kořeny na vlastním plácku. Je to člověk osvícený a od svého domu nyní očekává jistou architektonickou hodnotu: „Tetě se ten záchod s výhledem do kuchyně prý moc neosvědčil...“ A proto, i přes své rozsáhlé architektonické vzdělání z pořadu Bydlíme rychle, levně, vkusně a časopisů Naše okapy a Vše o kadiboudách, svěří návrh raději odborníkům.

Nebylo by ovšem na škodu, kdyby stavbu zvládl svépomocí a dům mohl růst postupně. Přeci jen, dvojice má jiné prostorové nároky než čtyřčlenná rodina a je třeba zvážit i finance. Pozemek nemusí mít nutně hektar, ale zelenina z vlastní zahrádky je vítaným zpestřením jídelníčku a možnost setkat se s živou krávou mimo výběh ZOO nebo přepážku na poště je přímo k nezaplacení. Náš budoucí Sateliťan je rovněž ekologicky uvědomělý, třídění odpadu je pro něj už samozřejmostí a začínají ho zajímat alternativní zdroje energie, místní stavební materiály a vliv jeho stavebního snažení na blízké okolí.

Je zřejmé, že se bude muset vzdát rozsahu a dostupnosti služeb, na které byl zvyklý z velkoměsta. Přesto by ocenil základní vybavenost v podobě školky, školy, prodejny smíšeného zboží, pošty, sportoviště, dětského hřiště a restauračního zařízení alespoň střední kategorie. Příjemným bonusem by byla ordinace lékaře a nabídka volnočasových aktivit pro děti i dospělé. V okolí vysněného bydliště by měl být rovněž dostatek živé přírody, mlékem a strdím oplývající.

V Jakartě se staví komplex třinácti objektů Peruri 88. Každý představuje jednu samostatnou funkci. Zelené střechy, terasy a parčíky poslouží k chlazení celého kolosu. (zdroj: mvrdv.nl)

Může si dnes každá malá princezna splnit svůj sen o bydlení v domku se zahrádkou a zároveň zabránit pustošení volné krajiny? Jak předejít tomu, aby se ze satelitů v budoucnu nestala města duchů? Možnou alternativou by v ideálních podmínkách byla výstavba nových vertikálních satelitů, které by zabíraly mnohonásobně menší plochy cenného terénu. Jejich benefitem by měla být kumulace služeb, alespoň částečná energetická a potravinová soběstačnost, recyklovatelnost stavebních konstrukcí a variabilita dispozic.

Jejich menší prostorová náročnost by zároveň finančně umožnila umístit objekt blíže nebo přímo do jádrového města, čímž by se podstatně zkrátil čas strávený v sedle. Výsledkem by byl mišmaš výhod spojených s bydlením v bytě s atraktivitou života v rodinném domě. V nově vzniklém veřejném prostoru by mohlo docházet ke sdílení a komunikaci nejen mezi rezidenty vertikálního satelitu, ale i s domorodci z okolí.

Vyspělejší a zkušenostmi poučení kolegové ve světě dali hlavy dohromady už dávno před námi a architektonické netziny denně přinášejí nové vizionářské projekty ekologicky udržitelných agromrakodrapů a visutých farem s krávami, které netrpí závratěmi. Některé z nich se již brzy dočkají své realizace či dokončení, patří mezi ně polyfunkční celek Peruri 88 proslulého nizozemského architektonického studia MVRDV. Při pohledu na vizualizace se sice člověk neubrání pocitu, že autoři hráli Tetris na záchodě buď příliš často, nebo nikdy, nicméně kostky jsou vrženy. Pokud se dílo vydaří a hlavně osvědčí v praxi, bude to opět obrovský krok vpřed. Nezbývá než doufat, že se brzy povede adaptovat tyto vize do našich luhů a hájů a vydat se cestou vzhůru, do mraků.

Pavlína Jochcová je maminkou desetiměsíční Johanky. Ve volném čase studuje FA ČVUT a v současné době zpracovává diplomní projekt na téma vertikální satelit v ateliéru Petra Suskeho.