Jak to vidí

Paměť skla: od odpadu k budoucím relikviím

V pražské Galerii Kuzebauch se od 5. do 28. února 2025 koná výstava Trash Gems, kterou kurátorsky připravila Inka Ličková. Barbora Tydlitátová zde představuje svou práci s recyklací sklářských střepů a skleněné moučky, které proměňuje v objekty zářící křehkou krásou. Každý z těchto novodobých „drahokamů“ nese stopy svého původu a otevírá otázky o proměnách času, hodnot a paměti.

Paměť skla: od odpadu k budoucím relikviím
Paměť skla: od odpadu k budoucím relikviím

Autor: Jan Florentýn Báchor • Foto: Inka Ličková

Její tvorba má blízko k práci německé designérky Elisy Strozyk, která experimentuje s recyklací dřeva do textilních forem, nebo britské umělkyně Mandy Barker, jež přetváří mořský plastový odpad do vizuálně podmanivých kompozic, které oscilují mezi varovnou zprávou a poetickou meditací. Podobně jako Tydlitátová, i tyto umělkyně pracují s odpadem jako materiálem plným příběhů, který se stává nejen estetickým objektem, ale i prostředkem kritického zkoumání vztahu mezi člověkem, přírodou a hmotou.

Klíčovým prvkem výstavy je práce s odpadem – skleněné zbytky, které by jinak byly zapomenuty, získávají novou roli. Tydlitátová však nejde cestou varovného ekologického aktivismu. Místo explicitní kritiky konzumní společnosti nabízí subtilnější gesto: z něčeho obyčejného, odloženého a bezcenného tvoří něco, co se blíží posvátnému. Její objekty, jakési „budoucí fosilie“, připomínají spekulativní design americké umělkyně Amy Karle, která ve svých dílech propojuje organické a technologické prvky, čímž nás přivádí k otázkám, jak jednou archeologové budoucnosti budou interpretovat naši současnost.

Objekty ze série Trash Gems. Foto: Barbora Tydlitátová

V tomto směru hraje klíčovou roli samotná instalace. Kurátorka společně s umělkyní zvolily surové dřevo a staré dřevěné přepravky jako základní prvky prezentace. Toto aranžmá vizuálně i symbolicky propojuje skleněné objekty s jejich původním prostředím. Dřevo, stejně jako sklo, nese stopy času a užívání, a jeho přirozená patina umocňuje pocit příběhů ukrytých v každém fragmentu. Přepravky připomínají jak přepravní bedny, tak improvizované relikviáře – objekty určené k uchovávání něčeho vzácného. Přirozené světlo v prostoru galerie podporuje luminiscenci skleněných objektů a zdůrazňuje kontrast mezi leskem skla a surovostí dřeva. Instalace působí jako improvizované archeologické naleziště, kde každý fragment čeká na své znovuobjevení.

Tydlitátová se také dotýká environmentální estetiky, kterou zkoumá americká filozofka Jane Bennett ve své knize Vibrant Matter. Bennett upozorňuje na to, že materiály nejsou jen pasivními objekty, ale aktivními činiteli, kteří utvářejí svět kolem nás. Sklářský odpad v práci Tydlitátové přesně takovou roli zaujímá – jeho přítomnost je hmatatelná a vyvolává otázky o cyklech hmoty, času a hodnoty.

Objekty ze série Trash Gems. Foto: Barbora Tydlitátová

Minimalistická instalace umožňuje, aby každý objekt zářil svou vlastní přítomností. Přirozené světlo podporuje záři skleněných „drahokamů“, evokujících geologické procesy, kde se sklo mění z bezvýznamného odpadu v něco vzácného a trvalého. Přestože bychom rádi viděli tyto objekty i v jejich přirozeném prostředí – v krajině, z níž materiál pochází – galerie nabízí čistý prostor pro kontemplaci hmotné podstaty objektů.

Výstava Barbory Tydlitátové s názvem Trash Gems v Galerii Kuzebauch. Foto: Inka Ličková

Nejsilnějším dojmem z výstavy je pocit pomíjivosti a cykličnosti. Sklo – symbol křehkosti, paměti a proměny – zde nabývá nových významů. Tydlitátová nabízí vizi budoucnosti, v níž odpad není odpadem, ale pokladem. Odcházet z galerie znamená odnášet si nejen vizuální zážitek, ale také zvláštní pocit klidu – jako bychom byli svědky něčeho prchavého, co se nám právě otisklo do paměti.

Jan Florentýn Báchor (*1999) vystudoval obor Prezentace a ochrana kulturního dědictví na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Mezi lety 2022–2024 pokračoval v navazujícím magisterském studiu dějin umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. Působí jako edukátor a kurátor v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na české umění první poloviny 20. století, zejména na meziválečnou tvorbu.