Jak to vidí

Recenze: Hudba sfér a Gizela Šabóková

Výstava Hudba sfér v Galerii Kuzebauch představuje jedinečnou příležitost k setkání s tvorbou sklářské umělkyně Gizely Šabókové, která je považována za jednu z nejvýznamnějších osobností českého sklářského umění. Tato expozice, kurátorovaná Petrem Novým, je o to vzácnější, že Šabóková vystavuje jen zřídka. Naposledy se její díla objevila na samostatných výstavách v roce 2022 při jejím životním jubileu v Nové síni v Praze a v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Do té doby samostatně vystavovala naposledy v roce 2007. Galerie Kuzebauch se tak s touto výstavou, na níž jsou díla, která vznikla v tomto roce konkrétně pro tento projekt, stává významným místem pro znalce současného sklářského umění.

Recenze: Hudba sfér a Gizela Šabóková
Recenze: Hudba sfér a Gizela Šabóková

Autor recenze: Mira Macík • Foto: Gabriel Urbánek

Hlavním motivem výstavy je téma figury, které prostupuje celou expozicí. Ať už jde o konkrétní nebo abstraktnější formy, figura je vždy přítomná – někdy je výrazná a snadno rozpoznatelná, jindy jemně zakomponovaná do tvarů a struktur, které se vzdalují od tradičních pojetí lidského těla, což je ostatně jedním ze signifikantních přístupů autorky. Reliéfní skleněné objekty zanechávají dojem fyzické přítomnosti a její sochy mají výraznou plasticitu a dynamiku – navzdory křehkosti materiálu působí masivně, skoro až nerozbitně, a jde z nich znát, že autorka klade velký důraz na fyzický kontakt s materiálem. Šabóková, jakožto bývalá žákyně slavného Stanislava Libenského, dokazuje, že sice navázala na tradici českého sklářství i svého pedagoga právě technikou taveného skla, ale zároveň ji posouvá do nových poloh.

Jedním z klíčových prvků její práce je fascinace strukturou skla, kterou využívá k vyjádření životních principů. Šabóková často střídá šrafované, hrubší povrchy s ostře tvarovanými hladkými plochami, což vytváří zajímavou hru kontrastů mezi organickými a geometrickým formami. Tento princip je skvěle patrný u děl Její box a Jeho box, která jsou z odstupu kromě barevné rozlišnosti tvarově podobná, ale při bližším pohledu se ukazuje, že zatímco jsou tvořena stejnými strukturami, jejich proporce a rozvrstvení jsou zcela odlišné. Tato variace nejen ilustruje technickou zručnost umělkyně, ale také evokuje myšlenku, že pod zdánlivou podobností mohou existovat hluboké rozdíly, což lze chápat jako metaforu pro její životní zkušenosti a osobní vztahy.

Její box a Jeho box.

Zajímavým doplněním sklářských objektů jsou kresby na barevných papírech vytvořené technikou škrábání a pískování. Tyto kresby mají podobný smysl pro detail a texturu jako její skleněná díla, přičemž světlo a stín hrají opět zásadní roli. I zde je cítit fyzický kontakt a jakási meditativní koncentrace, která je způsobená možná právě opakováním motivu a kresbám dodává hloubku a tajemnost. Na první pohled jsou skoro až zaměnitelné s reliéfními plastikami z taveného skla.

Celkově výstava Hudba sfér Gizely Šabókové v Galerii Kuzebauch přináší intimní a meditativní, ale silně působivou reflexi o lidských figurách, ale také vztazích mezi nimi.