Jak to vidí

Michael M. Šimek: Úpadek, nebo transformace kovářského řemesla?

Jak se daří současnému umělecko-řemeslnému zpracování kovů a proč s tímto oborem nemá nejspíš kovaný zdobený doplněk na vaší chalupě nic společného?

• 
  Michael M. Šimek: Úpadek, nebo transformace kovářského řemesla?
  Michael M. Šimek: Úpadek, nebo transformace kovářského řemesla?
• 
  Jedna ze slabin polotovarů – tyče jsou ohýbané a kroucené zastudena, při mačkání v lisu za studena zůstává v materiálu pnutí, kvůli kterému dochází k jeho popraskání a deformování
  Jedna ze slabin polotovarů – tyče jsou ohýbané a kroucené zastudena, při mačkání v lisu za studena zůstává v materiálu pnutí, kvůli kterému dochází k jeho popraskání a deformování
• 
  Důsledným řemeslným zpracováním získáme tvářený kus kovu, jehož výsledné vlastnosti jsou lepší. Během opracování mění materiál krystalickou mřížku – plastickou deformací (tvářením) se zhutňuje jeho struktura, kov si zároveň zachovává svou pevnost
  Důsledným řemeslným zpracováním získáme tvářený kus kovu, jehož výsledné vlastnosti jsou lepší. Během opracování mění materiál krystalickou mřížku – plastickou deformací (tvářením) se zhutňuje jeho struktura, kov si zároveň zachovává svou pevnost

Ještě před několika dekádami jsme patřili ke špičce v odvětví, jezdili se k nám učit řemeslníci, později světového formátu. V dnešní době je umělecké kovářství okrajovým řemeslem, část oboru zanikla a byla nahrazena imitací. Stavebniny nebo prodejny potřeb pro kutily nabízejí produkty k vylepšení domova či chalupy, přestože je však na štítku uvedeno „kované práce“, mají s kovářským výrobkem společné jen to, že jsou z kovu.

Koho masová výroba neoslovuje, může si nechat vytvořit výrobky na zakázku. Jenže ani tady není jisté, že skutečně půjde o kovářskou práci. Jak je to možné? Kovářská práce neznamená jen materiál oklepaný kladivem. V oblasti zpracování kovu působí velké množství firem a řemeslníků, kterým často chybí hlubší odborné znalosti. Jelikož nejsou sami schopni kov tepelně tvářet, používají pouze prefabrikované komponenty, které pak skládají jako pentomina v Tetrisu. Tyto takzvané „kovářské polotovary“ jsou lisované zastudena a nejsou technologicky kvalitně zpracované. Jde především o komponenty, které kopírují některý z historických směrů, avšak s naprostou rezignací na estetické hodnoty.

S politováním pozoruji, jak se tento trend rozmáhá. Ustrnuli jsme na jednom bodě stále se opakujících prací v historickém a jednotvárném provedení, zabalených do hezkého příběhu o tradiční práci. Vzniká tak spirála, kdy si pod kovářstvím představíme tyto paskvily, které pak vyžadujeme. Jsme tak unaveni a přesyceni, že to již většinou nevnímáme? Spirála vede k estetickému i technologickému úpadku, postupně si kov zdráháme umísťovat do bytu, leda na starou chalupu. Není divu, že se věc přezdobená volutami a středovými návleky na rovných tyčích do domácnosti nehodí. V městských interiérech působí často nepřirozeně, získává nelichotivé nálepky.

Pojmy jako „kovaný“ a „tradiční“, nebo naopak „moderní, designové a luxusní “ jsou jen prázdná slova, jejichž cílem je přidat příběh a pár nul navíc – o opravdové přidané hodnotě ale nemůže být řeč. Tvůrce a klient spolu stále neumějí moc dobře pracovat. Přitom stačí málo. Nejspíš si uvědomujeme, že tvůrčí přístup vyžaduje víc než jen zaměřit se na tvar. Je potřeba zkoumat celý proces od studie prvotního nápadu přes výzkum, znalosti materiálu, technologie až po realizaci. Tomuto procesu je však hlavně potřeba věnovat čas. Ten je onou přidanou hodnotou, kterou hledáme – ať už se vztahujeme k materiálu v roli tvůrce nebo toho, kdo kupuje a přináší si kus opracovaného kovu do svého příbytku.

V mnoha případech se nedaří využívat potenciál samotného materiálu. Volba zpracování materiálů musí zahrnovat myšlenku formující účel produktu, vytváří jeho estetiku. Kov je velmi tvárný, s různými obsahy sloučenin má specifické vlastnosti, jež dovolí vytvářet úžasné struktury, a právě zde je prostor pro inovace, které mohou odpovídat nárokům dneška a přinést výsledky odpovídající současnému uměleckému zpracování. Tím nemyslím, že bychom měli zavrhnout vše staré. Jde o to použít poznatky předávané z generace na generaci a zároveň se na dílo dívat z nově objeveného úhlu pohledu. Není třeba dívat se na umělecké kovářství jen jako na historické řemeslo, není třeba k němu tak přistupovat z pozice kováře ani zákazníka.

Michael M. Šimek umělecký kovář,sochař a pedagog. Pochází z kovářské rodiny, jejichž historie sahá až do roku 1850.Po studiu se věnoval vlastní tvorbě, na kterou měl vliv Simon Benetton, dále sbíral zkušenosti Asii. U jednoho z posledních japonských mečířů Shiro Kunihisa. Zaměřil se na východní umění a kulturu侘 寂 (Wasi-sabi). Působil jako lektor v Tokijském atelieru Page One. Spolupracoval na projektech alberta paley v USA. V současnosti spolupracuje s architekty, vyučuje umělecké zpracování kovů a vede workshopy pro veřejnost.

Foto: archiv autora

7. 4. 2017

Komentáře

PŘEDMĚT		AUTOR	DATUM
Zamyšlení		Ondřej Drozd, Kovarstvidrozd	24.11.2020 17:49
S tím nelze než souhlasit		Ivana Špičáková, Galerie KusKovu	11.4.2017 09:56
K jakémusi úpadku černého řemesla dochází. O tom žádná.		Anton Vadovič, Echtkovar	8.4.2017 19:12

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek