Jak to vidí

Matyáš Barák: Domestikovaní lidé sedí mezi čtyřmi stěnami. Chybí nám v interiéru společné ohniště?

Podlaha, čtyři stěny a strop – prostor, který dnes považujeme za samozřejmý. Co bylo předtím, než jsme se do něj poprvé uzavřeli? Co přišlo potom? A jakou roli v tomto procesu hrál oheň?

Matyáš Barák: Domestikovaní lidé sedí mezi čtyřmi stěnami. Chybí nám v interiéru společné ohniště?
Matyáš Barák: Domestikovaní lidé sedí mezi čtyřmi stěnami. Chybí nám v interiéru společné ohniště?

Dívám se dovnitř bytu, podél jedné stěny stojí pohovka s malým odkládacím stolkem. U druhé stěny vidím stůl se dvěma židlemi, zatímco stolek na televizi nacházím u třetí stěny mezi dvěma věžovitými úložnými prostory. Čtvrtá stěna zajišťuje dostatek denního světla – je částečně prosklená. A já se v duchu ptám: Zdá se mi to, nebo se vše v tomto prostoru odehrává v závislosti k těmto čtyřem stěnám? Přistupovali jsme vždy k prostoru kolem nás tímto způsobem?

Při pohledu na lidskou historii, kde hrál oheň ústřední roli, objevuji pojetí prostoru, které tomuto schématu neodpovídá. Byl to oheň, který nás svedl dohromady. Dal nám teplo, světlo a usnadnil naši vzájemnou komunikaci. Člověk vstoupil do otevřeného prostoru, v jehož středu zářil oheň. Netrvalo to dlouho a oheň byl u vzniku první architektury a stal se její nedílnou součástí po následující období. Nyní se však zdá, jako by role ohně pomalu uhasínala. Jeho funkce začaly být nahrazovány nejrůznějšími technickými zařízeními a oheň samotný jako by začal mizet z architektonického kontextu.

Moment, který chápu jako zlomový bod v příběhu o ohni, je rok 1163. V tomto roce byl na hradě Conisborough ve Spojeném království oheň přesunut ze středu místnosti do hmoty zdí. Zavedení prvního krbu zanechalo prostor v centru místnosti prázdný a stěny se staly novým středem pozornosti. Tehdy, když zdi lapily oheň do svých spárů, se dění v místnosti začalo točit kolem čtyř stěn. Význam ohniště upadal v zapomnění.

Peter J. Wilson ve své knize The Domestication of Human Species píše, že pro společnosti lovců a sběračů je charakteristický důraz na společné zaměření. Tuto tendenci porovnává s domestikovanou společností, pro kterou je charakteristický důraz na společné omezení. Z mé perspektivy to lze v kontextu tohoto textu shrnout: Pro společnosti lovců a sběračů je příznačné společné ohniště. Oproti tomu pro domestikované společnosti jsou příznačné čtyři stěny.

Dívám se na půdorys jednoho z bytů v domě od architekta Carla Edvalla a opakuji si: Tohle je tedy způsob, jakým jsme si zvykli pracovat s prostorem kolem nás. Jednotlivé kusy nábytku sledují směr, který jim čtyři stěny nabízejí. Jak by to asi dopadlo, kdyby do stejné místnosti nábytek umístili naši dávní předci?

Obydlet interiér podle principu ohně
Navrhuji novou podobu interiéru. Osvobozuji nábytek od stěn, jednotlivé kusy umisťuji kolem středu místnosti. Představuji si, že dříve by se ve středu pokoje objevilo ohniště. V mém návrhu však toto místo zanechávám prázdné. Stejně tak, jak ho zanechaly zdi hradu v Conisborough.

Koupil jsem si půl tuny betonu a na základě poupraveného půdorysu jsem se jal vytvořit dílčí objekty – od jídelního stolu se dvěma židlemi, přes televizní stolek až po dvoumetrovou pohovku. Chvilku jsem čekal, než se na kamenech zazelenal mech. Pak už jen zbývalo kameny naložit do auta a dovézt je ze Stockholmu do Linköpingu, kde jsem celý projekt představil v rámci Home Expo Vallastaden 2017. A co na to návštěvníci?

Popravdě řečeno, mnoho návštěvníků bylo tak zvědavých, co mám v ledničce a jak vypadá koupelna, že si samotného projektu málem ani nevšimli. Ale jedna postarší dáma ke mně přistoupila, špitla mi do ucha, že je to pravdivé, a pak si nabídla skořicového šneka. Když mizela ve dveřích, já si uvědomil, že můj projekt měl smysl.

Malý dovětek: Výsledek své práce jsem věnoval stockholmské organizaci Den Gulliga Folkrörelsen, která na okraji města šíří povědomí o tom, jak důležité je v dnešní době umět si vypěstovat vlastní potravu, a ve městě o to více.

Matyáš Barák je student Produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V akademickém roce 2016–2017 studoval na švédském Konstfacku, Univerzitě umění, řemesla a designu ve Stockholmu, kde se seznámil s architekturou jako kontextem pro práci produktového designéra. Během zahraničního studia vznikla ve spolupráci s Nola Design první intervence do veřejného prostoru hravý nábytek Play!, který byl představen na letošním Stockholm Furniture & Light Fair. Projekt Fire-Place je jeho prvním krokem, kterým se vydává vstříc interiérové architektuře.