Všímáme si

Designérka Tamara Orjola plánuje otevřít vlastní továrnu na lesní vlnu

Tamara Orjola vyrobila z borového jehličí nový materiál a pojmenovala ho Forest Wool (Lesní vlna). S úspěchem a za zájmu médií ho vloni na podzim představila na 15. ročníku přehlídky Dutch Design Week v Eidhovenu. Její práce vystihuje směr, kterým se v Nizozemsku ubírá současná generace mladých designérů.

Designérka Tamara Orjola plánuje otevřít vlastní továrnu na lesní vlnu
Designérka Tamara Orjola plánuje otevřít vlastní továrnu na lesní vlnu

Tamara Orloja se narodila na ruském Urale, ale vyrůstala v Lotyšsku. „Umění a řemesla jsou tam hluboce zakořeněna, jsou opravdovou součástí kultury,“ říká designérka, která se později přestěhovala do Eindhovenu a letos tam ukončila s vyznamenáním studium na Akademii designu. Díky tomu může tedy porovnávat zkušenost z různorodých kulturních zázemí. „Hodně mě překvapilo, jak jsou nizozemské tradice začleněny do nového způsobu myšlení a designu. Vzniká tak výjimečná kombinace tradičního a nového,“ popisuje. „Design se zde stále vyvíjí. Na Akademii se nyní hodně studentů i absolventů vážně zabývá problematikou životního prostředí nebo se věnuje skutečným sociálním problémům. To vidím v nizozemském designu jako nový úhel pohledu.“

Orjola vyrazila na začátku své kariéry do lesa. Sledovala, jak v Evropě funguje dřevozpracovatelský průmysl, a zaměřila se na borovice a jehličí. Výsledkem je nový, ekologicky šetrný materiál. Jeho vývoj jí trval více než rok. „Během této doby jsem investovala spoustu času do výzkumu, experimentů, cestování, rozhovorů s lidmi a spolupráce s partnery. Hodně mi pomohli pracovníci nizozemských lesů Staatsbosbeheer. S těžbou borovic mě seznámili detailně,“ pochvaluje si designérka přívětivý přístup lesníků. „Sama jsem také sklízela jehličí a rozvíjela svou vlastní metodu extrakce a transformace vlákniny do nového materiálu, který bych mohla použít jako materiál u konkrétních produktů,“ dodává.

Vybrala si zajímavý segment – spotřeba i produkce dřeva je značná. V Evropě je v současnosti nadbytek dřeva, část se exportuje mimo Evropu, většinou na Blízký východ, do Asie či Ameriky. Designérka zdůrazňuje, že se zaměřila na průmyslově obhospodařované lesy, kde se stromy vysazují a plošně kácejí v určených intervalech – s důrazem na efektivitu. Před výsadbou nových stromů je proto třeba zlikvidovat zbylé kořeny i větve a připravit tak půdu na další osázení. Orjola vysvětluje, že jehličí obsahuje velké množství pryskyřice, a tudíž při jeho hoření vzniká hodně kouře – jako biopalivo tedy neobstojí. Příležitostně ho využívají zahradníci jako příměs do zeminy.

Ladislav Půlpán, vedoucí odboru lesního hospodářství a ochrany přírody ze státního podniku Lesy České republiky, odpovídá na otázku, jak podnik nakládá s jehličím těžených stromů: „Jehličí se samostatně neřeší – je součástí větví. Větve jako takové se u borovice mohou podrtit pojezdem drtiče na ploše, nebo se uklízí na hromady či do řad tak, aby nevadily následnému zalesnění a tam se ponechávají k zetlení.” A dále upřesňuje: „Jenom minimum se následně pálí a popel se ponechává v porostu více méně jako hnojivo. V borových porostech je obvykle půda chudší, takže se do ní tímto způsobem živiny dodávají.”

Zdeněk Nergl ze společnosti STROMA, která se mimo jiné zabývá i těžbou dřeva, doplňuje informace k mýtné těžbě: „Pokud jehličí opadá dříve, než jsou větvě uklizeny, zůstává na zemi, kde se poměrně rychle rozloží. Pokud by se plocha po mýtní těžbě neuklidila, nemohlo by dojít k řádnému zalesnění. Takto se zachází s těžebními zbytky bez rozdílu dřeviny.” Dále upozorňuje, že nakládání se těmito zbytky závisí i na způsobu těžby. Při tak zvaném výchovném zásahu, při kterém se redukuje počet stromů na ploše tak, aby byly uvolněny zbylé stromy, které zůstanou jako konečný dospělý porost, se nechávají větve i jehličí rozložit v porostu kvůli živinám. „Říká se, že dřevo roste pouze na dřevě,” podotýká trefně.

Půlpán dodává, že se jim daří část klestu, tedy větve i s jehličím, v současné době prodávat na výrobu štěpky. „Jeho prodej je spojený s dotacemi na energetickou štěpku, jinak by nebyl ufinancovatelný,” říká a doplňuje: „Borovice má korunu řídkou a na stromě jsou obvykle dva ročníky jehličí. Hrabání steliva – v tomto případě opadaného jehličí ze stojících stromů, je zákonem právě s ohledem na ochranu proti ochuzování půd zakázáno.”

Lesy České republiky se nyní tématem, které řeší Orjola nezabývají. Ladislav Půlpán vidí projekt Forest Wool lehce kriticky: „Věřím, že pokud to počítá od okamžiku, kdy dostala vytříděné jehličí, nemusí to dopadnout špatně. Ale je k tomu třeba dopočítat i náklady na technologii od pokácení a odvětvení stromu až k dotažení technologie česání jehličí z vytěžených větví.”

Orjola říká: „V Eurasii patří borovice mezi nejběžnější stromy. Vyrůstala jsem v krajině borových lesů. Díky tomu vím, že nám borovice nabízejí mnohem vice než dřevo. V minulosti je lidé používali k výrobě potravin, léčiv, byly součástí jejich domovů.” Dále uvádí, že jehličí tvoří 20 až 30 % hmotnosti stromu. Vzhledem k tomu, že se skládá z celulózy a ligninu, lze jej použít při výrobě papíru, textilu a kompozitních materiálů. Průmyslové zpracování by podle designérky mohlo nabídnout alternativu k dováženým textilním vláknům jako je bavlna či kokosové vlákno. Aby ukázala, že nemluví do větru, vystavila vloni na podzim hmatatelné produkty – stoličky a koberečky z lesní vlny.

Je přesvědčena, že navržený alternativní způsob zpracování je využitelný pro výrobu ve velkém měřítku. Podle jejích slov by velcí odběratelé dřeva, jako je například IKEA, mohli mít z nového materiálu velký prospěch. „S metodami, jež jsem vyvinula, lze jehličí zpracovávat do mnoha podob. Z jediného zdroje, borového jehličí, můžete vytvořit velmi široký sortiment výrobků.“

Prozatím se jí podařilo vyvinout několik způsobů extrakce vláken. „Jeden z postupů se podobá metodě namáčení rostlinných vláken, která se používá například při zpracování lnu. Jehličí lze zpracovávat i tepelně – tento proces je rychlejší a také bezodpadový,“ vysvětluje s tím, že při zpracování jehličí lze extrahovat i esenciální olej, který může být použit pro terapeutické účely, a dodává, že kapaliny vznikající při zpracování jehličí obsahují velmi vysoké množství chlorofylu, jež je možné použít jako přírodní barvivo.

V současnosti ji nejvíce zaměstnává průzkum a poznávání výrobních postupů velkých zpracovatelských a výrobních závodů. „Věřím, že je třeba poznat proces opravdu ve velkém, možná i v globálním kontextu. Samozřejmě bych jednou ráda otevřela svou vlastní továrnu. Abych mohla přijít i s jinými nápady a snažit se o jejich šíření po celém světě.“ Tamara Orjola si je vědoma toho, že k cestě za vytyčeným cílem potřebuje navázat spolupráci se schopným obchodním partnerem, který s ní bude spolupracovat na dalším rozvoji vedoucím k průmyslové výrobě.

K tomu, aby bylo možné materiál využívat komerčně, je potřeba důkladné testování. „Takové testování však vyžaduje spolupráci někoho, kdo se v tomto oboru dobře vyzná. Jen s jeho pomocí bude můj materiál jednou připraven na masovější výrobu,“ říká s tím, že jí naštěstí nechybí nadšení pro spolupráci s dalšími lidmi, bez kterých se v budoucnu neobejde. „Těším se, až Lesní vlna pronikne do vašich obývacích pokojů,“ uzavírá.

Text: Tereza Lišková, Foto: archiv designérky