Jak to vidí

Jan Vondrák: Na profesi architekta tě nejlépe připraví dřevění pionýři

Dřevo, akušroubováky, pily, pitky, Macy a melouny – i tak je možné zažít maďarský venkov. Vybraní šťastlivci, kteří se dostali na letní kemp Hello Wood Village, vědí. Byl jsem mezi nimi.

Jan Vondrák: Na profesi architekta tě nejlépe připraví dřevění pionýři
Jan Vondrák: Na profesi architekta tě nejlépe připraví dřevění pionýři

► switch to english version

Na jeden červencový týden jsme se sešli spolu s dalšími vedoucími týmů a sto dvaceti studenty třiceti národností v překrásné Csórompusztě. Společně jsme s tužkami a pilami v ruce bádali nad tím, jaká je úloha vesnice a volné krajiny v dnešním světě centralizovaném do velkých měst.

Letos se nám podruhé za sebou podařilo na základě našich portfolií a návrhů kvalifikovat se na pozice týmových vedoucích. Vést skupinu osmi studentů jsme se rozjeli v kompletní sestavě kanceláře Mjölk architekti – já, Honza a Lukáš.

Organizace Hello Wood vedle organizování letního workshopu sdružuje tvůrčí lidi, kteří se věnují výzkumu technologií, ale také teorii architektury.

V pátek jsme opustili firmu a vydali se k Balatonu. První večer jsme se seznamovali s organizátory a ostatními vedoucími týmů. Byla mezi nimi i japonská architektonická hvězda Katsuya Fukushima a řada dalších zajímavých osobností z celého světa.

Přivítací noc je velmi těžkou seznamovací zkouškou. Stejně jako pití pálenky na místním provizorním baru, jehož celotýdenní výdělek jde na konto Hello Wood. Díky tomu platí pravidlo: „Čím více piju, tím více přispívám na dobrou věc.“

Festival Hello Wood, který se letos konal od 11. do 19. července, založila parta kamarádů před několika lety. Od té doby se hodně změnilo.

Organizátorům se však podařilo udržet velmi příjemnou atmosféru i při poměrně masivní účasti.

Csórompuszta je stará zemědělská usedlost, kterou přebudovala skupina přátel, umělců a architektů na celoroční útočiště a dějiště mnoha festivalů a workshopů.

S letošním tématem zaměřeným na problematiku vesnice vrcholí i snaha o vybudování vlastní základny, nového místa v krajině, kde se bude v budoucnu Hello Wood konat.

Po první noci následuje ranní vstávání s těžkou hlavou, občerství, příjezd studentů a opět seznamování, tentokrát s vlastním týmem a projekty. Pak se přebírá předem objednaný materiál. Každý tým má k dispozici dva metry krychlové dřeva v libovolném profilu. Pak se začíná vymýšlet a stavět.

V kempu se pracuje celý den. Přepracovávají se původní koncepty a nutno říci, že se někdy výsledek dosti liší od původních návrhů, a to je dobře. Studenti mají vynikající možnost osahat si práci se dřevem a tvůrčí práci v mezinárodní skupině, což je podle mě ta nejlepší příprava pro budoucí profesi architekta.

My jsme letos měli ve skupině kromě dvou kluků samé holky. Nejdříve jsme z toho měli trochu strach, ale nakonec se ukázalo, že holky dokážou pracovat s mnohdy větší zarputilostí a pílí než mnozí kluci.

O skvělé jídlo se stará místní kuchař a večery zpříjemňují přednášky jednotlivých vedoucích skupin. Po přednáškách většinou následují koncerty a někdy i dlouhé tancování či ponocování u ohně až do ranních hodin. Často je těžké držet se svým týmem krok až do rána, ale někdo se o ně postarat musí.

Když se týden chýlí ke konci, zvuk elektrického nářadí neutichá ani v noci.

V sobotu následuje slavnostní otevření výstavy a velká společná oslava.

Letos se všechny objekty před koncem workshopu přesouvaly do přilehlé vesnice, kde se staly na několik dní součástí kulturního festivalu Valley of Arts Festival.

A následně svoji pouť zakončily na festivalu Sziget.

A že je co oslavovat! Artcamp Hello Wood letos získal ocenění Architizer A+ awards, kde zvítězil v kategorii Architecture +Learning. A pro mě je Hello Wood jednoznačně jedním z nejlépe koncipovaných a vedených workshopů, které jsem navštívil. Před jeho organizátory smekám za dlouhodobě perfektně odváděnou práci.

Přál bych si, aby se podobná akce konala i v našich končinách, a všem studentům, ale i praktikujícím architektům či umělcům účast na této akci vřele doporučuji. Ale nutno podotknout, že artcamp v Csórompusztě má přeci jen jednu velkou chybu: velmi těžko se odtamtud odjíždí. Takže díky Hello Wood a příští rok na shledanou!

Jan Vondrák vystudoval libereckou Fakultu umění a architektury. Sedm dní po ukončení studia založil s kamarády nad česko-švédským slovníkem architektonické studio Mjölk architekti. Po několika letech je z bláznivého klukovského snu uznávaná architektonická kancelář. Jejich architekturu nejlépe charakterizuje severská koncepční jednoduchost, materiálová pravdivost a mladická rozvernost. Široké portfolio projektů doplňují učením na liberecké Fakultě architektury a účastí na zahraničních workshopech a přednáškách.