Jak to vidí

Eva Eisler: Ochočené nekonečno

Výstava Evy Eisler s názvem Ochočené nekonečno v Galerii Kuzebauch je pokračováním její stejnojmenné knihy, která vyjde na počátku roku 2025 a na níž autorka spolupracovala s kurátorkou výstavy Pavlou Melkovou. Kniha se ponořuje do hlubin několika klíčových vlastností, které utvářejí umělecký svět autorky: variabilita, otevřenost, svoboda, propojování, komunikace, velkorysost, směřování, řád, rovnováha, nadčasovost, přesah, úspornost, podpora, lidskost a kontinuita. Tyto starostlivosti, jak je nazvala kurátorka výstavy, se prolínají celou expozicí. Samostatnou výstavu má Eva Eisler v Praze po několika měsících. Naposledy vytvořila pro výstavu Vrstvy času v galerii Kvalitář, na které byl jako host Jiří Příhoda, totemy ze dřeva a kamene. Výstavu, stejně jako její šperkařskou tvorbu a další artefakty, mi Eva Eisler popisovala ve svém stylovém minimalistickém studiu v centru Prahy nedaleko Národního divadla.

Eva Eisler: Ochočené nekonečno
Eva Eisler: Ochočené nekonečno

Autor: Mira Macík • Foto: Gabriel Urbánek

Jádrem expozice je instalace z objektů z ručně taveného hutního skla s názvem Introspection, které tvarem připomínají perfektní oblázek. Oblázek vzniká díky komplexnímu a kontinuálnímu procesu, který zahrnuje interakci mezi přírodními silami, časem a materiály. V každém jednotlivém oblázku je zachycena historie jeho cesty a proměny. Metafora pro instalaci. Původně byl tento objekt vytvořen ve spolupráci s Centrem Václava Havla pro organizaci Art for Human Rights jako cena za celoživotní dílo pro významného spisovatele Salmana Rushdieho. Inspirace prací na této ceně vedla autorku k vytvoření osmi skleněných objektů, které symbolizují duše a svým počtem odkazují k nekonečnu. Tématem korespondují s jedním z motivů knihy, a to s přesahem. Jednotlivé Duše jsou položené na malých dřevěných podstavcích uprostřed místnosti a tvoří komorní instalaci, která působí až meditativně. Dílo autorka vytvářela ve spolupráci se sklářským výtvarníkem Martinem Janeckým. Hravým prvkem v tomto díle je položené a lepící páskou připevněné kladivo. K tomuto kroku ji inspiroval její blízký přítel a umělec zastávající podobné estetické hodnoty Michal Škoda slovy: „Vlastně je to docela vzácnost, že je ještě pár jedinců, kteří se dokáží v umění dotýkat krásy, která má v sobě víc než to, co je vidět.“ Eva Eisler si tuto reakci vyložila jako impuls k umístění kladiva do instalace. Zároveň však návštěvníkovi lepící páskou zabraňuje dotýkat se krásy fyzicky. Interakci ponechává v metaforické rovině. Autorka tímto gestem také odkazuje na známého italského umělce Maurizia Cattelana, jehož provokativní díla často zpochybňují tradiční hodnoty umění. V tomto případě reaguje na jedno z jeho nejznámějších děl s názvem Comedian, které není ničím jiným než banánem přilepeným lepící páskou ke zdi. Tato vtipná intervence přidává dílu Evy Eisler kromě humoru další rozměr, a to širší reflexi uměleckého provozu.

Introspection. Foto: Mojmír Bureš

Instalaci doplňují kresby z uměleckého sympozia v Mikulově v roce 2006, jehož byla Eva Eisler kurátorkou. Kresby provedené japonskou tuší na papíře ze série s názvem Dance Series se vyznačují spontánností a energií. Jak napsala teoretička a současná ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková v katalogu k sympoziu: „Estetické ideály Evy Eisler se zdály být konstantní, věrné modernismu, čisté geometrii a minimalismu. V Mikulovské scenérii se však stalo něco nečekaného a její ruka začala nevázaně a hbitě vést tužku i štětec v dramatickém rytmu do rozmáchlých shluků siločar. Opustila území jednoznačně definovaných tvarů kružnic, čtverců a obdélníků a vložila se s nečekanou energií do fyzicky i mentálně prožívaného gesta.“ Prožitou volnost, která odrážela momentální volnost bytí, vysvětlila autorka tak, že na sympoziu byla její hlavní náplň vaření, jídlo, tvorba a tanec.

Výstava Ochočené nekonečno v Galerii Kuzebauch.

Naproti dvourozměrným kresbám z Mikulova je instalovaná prostorová kresba z nerez ocelového drátu s názvem Crossroads, typická pro styl práce Evy Eisler. Výstavě přidává další dimenzi, neboť nese rozmanitou symboliku. První z těchto prostorových kreseb jí pod rukou vznikla jako alternativní vánoční stromeček, což naznačuje autorčin hravý přístup k umění a jeho funkci v každodenním životě. V průběhu let však tato práce získala nový význam. Na společné výstavě s Petrem Demkem v Jurkovičově vile v Brně v roce 2019 se stala například metaforou ženství a jeho spletitosti. Dílo tedy reflektuje část z knihy, která se věnuje otevřenosti. Otevřenosti novým přístupům, pohledům na věc, či novým interpretacím.

Crossroads.

Výstava je doplněna také o několik šperků, které sama autorka nazývá intimní architekturou pro krajinu lidského těla. Šperky závěsným způsobem instalace ve výloze galerie působí spíše jako sochařské objekty. Sami návštěvníci výstavy považují kruhové náramky z břidlice spíše za jakési průhledy do venkovního prostoru než za nositelný umělecký objekt.

Náramek.

Výstava v Galerii Kuzebauch poskytuje pouze náhled do rozmanitého světa Evy Eisler. V průběhu svého života se věnovala architektuře, designu šperku či nábytku, kresbě, sochařství, tvorbě objektů, kurátorství i pedagogice. Avšak nejvíce si cení své identity jako tvůrce, a to, co ji nejlépe vystihuje, je její vlastní jméno – Eva Eisler.