Jak to vidí
Alžběta Hnízdilová: Na ostrově nakupuji bez igeliťáků a s palmovou taškou
Každé studentské léto je pro mě propustkou do divočiny, batoh mívám permanentně zabalený celé tři měsíce. Je v něm spacák, karimatka, pár kusů oblečení, pevné boty a přírodní biologicky odbouratelná kosmetika. Letošní prázdniny měly vypadat stejně jako ty předešlé, jen měly být o měsíc kratší. Bláhová jsem si nechala poslední zkoušku na září v domnění, že už budu mít cestování dost a ještě ráda se zavřu do ateliéru, kde budu tvořit věci, díky kterým by se dalo zbohatnout nebo alespoň udělat zkoušku.
Nakonec mě vlastně ani nepřekvapilo, že můj plán nevyšel. Levným letenkám na zářijové Kanárské ostrovy se odolává jen těžko a plány nikdy nebyly mou silnou stránkou. A zatímco já se těšila na novou zemi, ve škole už tak nadšení nebyli a mně hrozilo, že nebudou volné zkouškové termíny a já nepostoupím do dalšího ročníku. Naštěstí mají učitelé u nás na škole pochopení a já dostala nabídku napsat závěrečnou práci z předmětu Materiologie právě na ostrovech.
Byla jsem nadšená. Budu psát a tvořit na bílých plážích obklopenými palmami, kanárky a ovocnými stromy. Co může být víc inspirativní? (Málokdy si před cestou zjišťuji podrobnější informace, takhle tedy vypadala má představa španělských ostrovů.) Krajina připomínající povrch Marsu vypadala drsně už z letadla a ani po přistání na ostrově Fuerteventura ze mě neopadl pocit, že jsem se ocitla v časopise Tajemství vesmíru. Kolem nás byla ohromující, ale současně bezútěšná pustina plná lávových kamenů, černého i bílého písku a palem. Krajina kolem hotelových komplexů a turistických center se až komicky přeměňovala v barevné iluze prostranství připomínajících květinářství.
Ocitla jsem se na nepříliš velkém ostrově, kde ke značnému množství odpadu přispívají svým dílem i turisté nesoucí díl odpovědnosti za jeho produkci. Ačkoli jsem se ve městech příliš nezdržovala, občas bylo nezbytné je navštívit kvůli doplnění zásob ovoce a zeleniny. Z obchodů jsem pokaždé odcházela s množstvím igelitových pytlíků, které oddělovaly každý druh ovoce zvlášť. Kvůli větru přicházejícímu od oceánu poletovalo velké množství lehkých igelitových sáčků po městech a plážích, sáčky unášené větrem postupně končily ve vlnách oceánu.
Po první návštěvě obchodu jsem měla jasno. Skrze svou školní práci se budu nějakým způsobem snažit snížit množství odpadu, který na Kanárských ostrovech vyprodukuji. Svou pozornost jsem zaměřila na palmu. Po krátkém zkoumání jsem zjistila, že palma je po materiálové stránce neuvěřitelně užitečná rostlina. Má obrovské listy, které mohou snadno posloužit například k výrobě slunečníku. Kmen palmy se skládá z velkých dřevěných šupin, ty postupně ve vrstvách dorůstají. Jednotlivé vrstvy spojuje silné a pevné lýko. To je uspořádáno do pravidelných struktur, které tvoří až plátnovou sktrukturu, dá se tedy po krátkých metrážích z kmene docela jednoduše strhnout. Toto přírodou vyrobené plátno se vyznačuje především pevností a nemačkavostí, přesto zůstává skvěle ohebné. Je voděodolné, a přitom prodyšné.
Z tohoto přírodního plátna jsem si vytvořila vlastní nákupní tašku. Při výrobě jsem byla limitovaná nástroji, které představoval tupý nožík na otvírání vína a starý ešus. Přiznávám, že design nebyl nijak ohromující, s příslušnými nástroji by se na něm samozřejmě dalo zapracovat. Pro mě byl ale důležitý účel a nenákladná výroba. Výsledek vypadal velmi jednoduše. Taška měla rovný střih, byla sešitá po stranách. Svou úlohu plnila na jedničku a přidanou hodnotou pro mě bylo zjištění, jak málo toho člověk k životu potřebuje a že jsem své spojení s přírodou opět posunula o něco dál. S taškou jsem chodila na nákupy a z obchodů si neodnesla už ani jeden plastový sáček. Příjemný pocit. Na konci jsem mohla tašku zahodit s čistým svědomím na pláži.
Alžběta Hnízdilová studuje 3. ročník na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Ateliéru textilní tvorby, který vede Jitka Škopová. Má za sebou například projekty Resin (kombinování přírodní pryskyřice s textilem sloužící k tvorbě nádob na vodu) nebo Lichen (inspirace strukturami a barvami lišejníků v nástěnné textilii). Dlouhodobě se věnuje tématům využití ekologicky šetrných materiálů pro současný design, textilním materiálům umožňujícím zachycování a filtraci vody a volnému umění. Nyní pracuje na přestupu do ateliéru volného umění, konkrétně Ateliéru malby, kde byla na stáži minulý semestr.
13. 10. 2016 Foto: archiv autorky
Aktuálně
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
► Webinář matériO' Fokus: Od tradičních materiálů k low-tech inovacím
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU