Všímáme si

Stovky lidí udělaly krok k redukci používání jednorázových sáčků. Řešení jim nabídl Frusack

„Proč by nemohla existovat alternativa k běžně používaným plastovým sáčkům?“ zeptaly se před dvěma lety studentky medicíny Hana Němcová a Tereza Dvořáková. Když na trhu neobjevily výrobek splňující jejich představy, založily start-up Infiberry. A letos v létě uvedly na trh Frusack. Znovupoužitelný pestrobarevný sáček je vyrobený převážně z bioplastu PLA.

Stovky lidí udělaly krok k redukci používání jednorázových sáčků. Řešení jim nabídl Frusack
Stovky lidí udělaly krok k redukci používání jednorázových sáčků. Řešení jim nabídl Frusack

► switch to English version

Na crowdfundingové platformě Hithit se autorkám projektu podařilo vybrat cílovou částku během pár dní. Vybraná částka překročila šest set tisíc korun. Obě ženy díky tomuto úspěchu plánují nastartovat sériovou výrobu, spustit e-shop a expandovat na zahraniční trh.

„Dlouhodobě mě rozčilovalo, kolik jednorázového plastového odpadu zbytečně vyprodukuje naše domácnost během jednoho dne. Nejvíce mě iritovaly právě tenké jednorázové pytlíky, které se mi hromadily pod dřezem. Snažila jsem se tedy nalézt alternativu, která by byla znovu použitelná a co nejvíce praktická,” říká iniciátorka projektu Hana Němcová. Společně se svou kamarádkou a spolužačkou z medicíny Terezou Dvořákovou se rozhodla vyvinout nový produkt a nabídnout ho i dalším spotřebitelům. Svůj nápad představily minulý rok v květnu na Prague Design Weeku, kde od návštěvníků získaly cennou zpětnou vazbu.

Výsledkem jejich práce je Frusack – znovupoužitelný a transparentní sáček z PLA – polymeru na bázi kyseliny mléčné. Dvořáková s Němcovou se pro jeho použití rozhodly s ohledem na principy cirkulární ekonomiky. PLA je biodegradabilní a vyrábí se z obnovitelných přírodních surovin – nejčastěji z kukuřičného, ale také z bramborového či rýžového škrobu nebo z cukrové třtiny.

Plasty z přírodních obnovitelných surovin, mezi které PLA patří, existovaly již na počátku vývoje plastikářského průmyslu. V posledních letech se o nich začíná stále více mluvit a trh s nimi rok od roku roste. PLA nachází uplatnění kupříkladu při 3D tisku, v tkáňovém inženýrství, při výrobě jednorázového nádobí, lahví i sáčků. Zároveň má dobré uplatnění i v marketingových kampaních. Leč podobně jako každý jiný materiál, není ani PLA sám o sobě dobrý či špatný. Jeho pověst i reálné vlastnosti v konkrétní aplikaci ovlivňuje řada faktorů. Každopádně představuje jednu z možných (a poměrně slibně vyhlížejících) alternativ k tradičně využívaným polymerům vyrobeným na bázi ropy. PLA totiž vzniká kvašením zásobních látek živých organismů, po něm následuje syntetická polymerizace zmíněné kyseliny mléčné – je ovšem třeba podotknout, že jde o poměrně energeticky náročný proces.

Barevný sáček o objemu pět litrů unese až 1,5 kilogramu, dá se prát a vydrží zhruba dva roky. PLA se barví přímo ve hmotě, což je jedna z environmentálně příznivých vlastností materiálu

Součástí věci je i její rozklad
Pokud je prostředí dobře nastaveno, tak mikroorganismy rozloží kompostovatelné bioplasty na oxid uhličitý, vodu a další sloučeniny, které jsou přirozenou součástí energetických a materiálových toků v přírodních a přírodě podobných ekosystémech. Portál Kompostuj.cz uvádí, že výrobky z PLA se v podmínkách kompostu rozkládají v řádu několika měsíců. Kromě výhledu na lepší časy s sebou PLA a jemu příbuzné materiály přinášejí i řadu nejasností, které se týkají problémů při recyklaci i rozkladu. Systém odpadového hospodářství zatím není na adekvátní zpracování takových materiálů příliš připraven. Rozklad PLA probíhá v závislosti na konkrétních vlastnostech výrobku a za určitých podmínek. „Biodegradabilita není dána původem suroviny, ale výsledným chemickým složením,“ upozorňuje na základě rešerše knihovny matériO Prague Pavlína Jochcová a dodává: „I plasty ropného původu se mohou za určitých podmínek dobře biologicky rozkládat.“

„Teprve v polovině roku 2017 mají vyjít přesné předpisy k tomu, jak obaly z bioplastů označovat a tím vyřešit i jejich třídění a zpracování,“ popisuje Hana Němcová nejasnosti kolem současné legislativy. „My víme, že PLA se rozkládá za ideálních podmínek v průmyslových kompostárnách. U domácího kompostu je důležitá zejména jeho kvalita, která nemusí být vyhovující,“ doplňuje. V ideálním případě by tedy Frusack měl skončit v hnědé popelnici na bioodpad a odtud pokračovat do industriálních kompostáren. PLA je ale možné i recyklovat, prozatím však chybí specializované provozy. „Bude nějakou dobu trvat, než se v množství bioplastů a jejich zpracování udělá pořádek. Víme, že v Belgii existuje recyklační jednotka, kde lze PLA rozložit na monomery a znovu zpracovat. Opětovné využití PLA v potravinářském průmyslu se ale po jeho recyklaci již nedoporučuje. Stoprocentní jistotu ohledně třídění bioplastů zatím nemá nikdo,“ komentuje situaci Němcová.

Frusack je jednou z možných alternativ k mikrotenovým sáčků (z HDPE). Jeho výhodou oproti znovupoužitelným sáčkům z bavlny je průhlednost materiálu. U bavlněných sáčků ji do jisté míry může zajišťovat síťka. Frusack je prodyšný a propouští vlhkost

Textilie, která stojí za povšimnutí
„Někteří dodavatelé se nás pokoušeli odradit s tím, že to, co chceme vyrobit, je raketová věda a jednoduše to není možné,” vzpomíná na vývoj materiálu Tereza Dvořáková. „S Frusackem jsme byli v úplných začátcích a už ve slepé uličce. Chtěly jsme tkaninu z PLA a chtěly jsme ji vyrábět v ČR. Na internetu se nám nedařilo najít vhodnou tkalcovnu a sami dodavatelé nám tvrdili, že u nás nikdo nemá stroje na dostatečně jemné tkaní. V ten moment jsme se obrátili na matériO, byla to pro nás tehdy poslední možnost. Českou tkalcovnu nám doporučili okamžitě během první návštěvy a zbytek informací jsme dohledali během několika následujících dní v jejich databázi. Kdybychom se do matériO vypravili rovnou, ušetřili bychom si tak měsíc práce a času,“ upřesňuje Hana Němcová.

Ve spolupráci s několika dodavateli se jí spolu s kolegyní podařilo docílit získání PLA ve formě velmi tenkého vlákna, které se dále zpracovává do hustě tkané technické textile. Kromě ní na Frusacku najdete i etikety z bavlny a stužky z viskózy. „Při výrobě spolupracujeme především s českými dodavateli. Látka i komponenty se vyrábějí v českých továrnách. Šití probíhá v chráněné dílně Energie v Meziboří,“ dodává Tereza Dvořáková.

Na HitHitu autorky produktu nabízejí různé sady sáčků či vstupenky na Frusack Launch Day, který se uskuteční 10. září v Radlické kulturní sportovně v Praze. Plánují i spolupráci s potravinovými řetězci, které podporují lokální produkci a také zahájení spolupráce s dalšími iniciativami a projekty, které jsou zaměřené na dlouhodobou udržitelnost a cirkulární ekonomiku. „Chceme, aby byl zítra Frusack stejnou samozřejmostí, jakou jsou plastové sáčky dnes. S tím rozdílem, že ho svět bude používat s radostí," říká Dvořáková. „Náš pytlík na ovoce, zeleninu, ale i pečivo je znovupoužitelný a kompostovatelný. Díky barevnosti je i módním doplňkem, který dokáže přitáhnout pozornost i těch, kteří primárně ekologicky nesmýšlejí. Zároveň jde o jasné vyjádření životního postoje,” doplňuje Němcová.

Frusack je jedním z produktů, jehož svědomitým používáním mohou spotřebitelé přispět ke snížení vytváření odpadu. Dalším řešením tohoto palčivého problému může být například používání podomácku ušitého sáčku z nepotřebných kusů látek, koupě znovupoužitelných pytlíků z bavlny či biobavlny nebo třeba užívání a recyklace obalů z polyesteru (PET). „Podobné produkty by si zasloužily důkladnou LCA analýzu, která by zhodnotila jejich výrobu, používání i zánik s ohledem na celý životní cyklus výrobku. To znamená například, že by se u PLA a bavlny sledovalo využití vstupních zdrojů, půdy, surovin, množství vynaložené energie na jejich výrobu i rozklad. Bylo by skvělé, kdyby některý stát v rámci snah o lepší zítřky zafinancoval relevantní studii na toto téma,“ uzavírá s odkazem na plány, které mají v EU omezit používání konvečních plastových sáčků a tašek, externí konzultantka matériO Prague Anna Špuláková Beránková. Dvořáková a Němcová o LCA analýze, která by podrobně vyhodnotila celý životní cyklus jejich produktu, do budoucna uvažují. „Kromě LCA je ještě několik dalších certifikací a atestů, které bychom si mohly nechat udělat, ale jde o finančně i časově náročné záležitosti,“ doplňuje Němcová.

Aktualizace článku z 5. září 2016, Text: Tereza Lišková, foto: archiv Infiberry